Příručka líného jogína

11. 03. 2019


Nedávno jsem našla index z vysoké školy, kde jsem absolvovala v rámci povinného tělocviku svou první lekci jógy. Čas neuvěřitelně letí, je tomu právě osmnáct let. Můj vztah s jógou se rozvíjel pozvolna, postupně a jemně.

Nedávno jsem našla index z vysoké školy, kde jsem absolvovala v rámci povinného tělocviku svou první lekci jógy. Čas neuvěřitelně letí, je tomu právě osmnáct let. Můj vztah s jógou se rozvíjel pozvolna, postupně a jemně. Jako tři jezinky nejprve do dveří vložila prstíček a dnes už je neodmyslitelnou součástí mého života. Nejen jako cvičení, ale jako celkový přístup k životu. Stále se vracím k základům, učím se a zkoumám. Po článku o tom, co se (nám) občas lektorům jógy nepovede a proč, a rukověti (ne)dokonalého lektora jógy, nabízím ještě – do třetice – pár postřehů z jógové podložky. Tentokrát z pohledu účastníka jógové lekce. Zatímco je jasné, že bychom měli chodit včas, být ohleduplní k ostatním a dodržovat pravidla jógového studia, následující řádky jsou o tom, co na lekci jógy opravdu NEmusíme.

Dělat na někoho dojem

Začátečníky občas trápí, jak budou na své první, nebo i několika dalších lekcích jógy vypadat nebo že budou vše kazit. Někdy proto první návštěvu jógového studia odkládají. Pravda je ale taková, že se při cvičení každý věnuje především sám sobě a nic mimo podložku nevnímá. Lektor sleduje především to, aby lekce plynula příjemně a bezpečně. Je proto jedno, jestli volíme jednoduchou, nebo těžší variantu ásany, málokdo registruje, když pozice stromu vypadá, jako by zuřila vichřice, a nikdo si nevšimne ani toho, co máme na sobě nebo okolo sebe. Po překonání počátečních obav je každá lekce možností „vypnout“ na chvíli přetíženou hlavu a nechat se vést k protažení, posílení i zklidnění těla.

Cítit bolest

Každá ásana má varianty, které jsou různě náročné. Roli v tom, co tělu vyhovuje konkrétní den, hraje nejen celková pokročilost, ale také aktuální naladění. Nemá smysl nechat se strhnout nadšeným lektorem a zkoušet náročnější varianty, když tělo dává jasné signály, že dnes prostě noha za krkem nepřichází v úvahu. Takovým signálem, který se rozhodně nevyplatí podceňovat, je především bolest. K józe patří překonání určité míry nepohodlí, abychom mohli postupně růst, ale výrazná bolest nikdy. Buďto ukazuje na potíž, nebo varuje, že tudy cesta (ještě) nevede.

Nutit se do něčeho

I když ásany nebolí a tělo nijak neprotestuje, někdy stávkuje hlava. Potřebujeme vyvažovat aktivitu a odpočinek. Někdy i pokročilý jogín potřebuje jen základní pozice, pomalé přechody nebo prostě chvíli dýchat v klidu na zemi. Jóga není jen provádění sestav, patří k ní i zklidnění, zvnitřnění, dechové techniky, meditace, etické principy apod. Než se do cvičení nutit za každou cenu, někdy je lepší si třeba přečíst kousek inspirativního životopisu jógového mistra nebo se jen na chvíli v klidu posadit a přemýšlet nad svým počínáním. Jóga není ohraničená začátkem a koncem jógové lekce, právě naopak.

Zůstat ve zmatku

Na lekcích jógy zaznívají různé pokyny. Některé jsou jasné, některé mohou zejména začátečníky uvést do pořádného zmatku. Ať už proto, že sanskrt nepatří k běžné jazykové výbavě našich zeměpisných končin, nebo proto, že znalosti základů anatomie máme většinou naposledy ze střední školy. Není třeba se stydět, že marně tápeme, kde hledat hlezenní kost nebo co to tak může být bhudžangásana. Možná není prostor zeptat se přímo na lekci, takže je vhodnější jen sledovat, co se děje okolo, ale určitě bývá možnost se lektora zeptat po jejím skončení. Příště už se poučeni budeme moci věnovat zase především sami sobě. I pro lektora takový dotaz může být signál, aby svůj slovník upravil.

Zůstávat v sále

Někdy se stane, že lekce jógy nesedne. Možná dorazil neoblíbený záskok nebo něco není v pořádku se zažíváním. Důvody můžou být různé. A i když se snažíme pokorně procítit přítomnou chvíli, dát událostem volný průběh a lektorovi šanci, prostě to není ono. Odejít z lekce jógy v jejím průběhu je sice krajní řešení, ale přece jen je to lepší než dávat okatě najevo svou otrávenost nebo okázale trpět. Dveře nejsou zamčené, jógamatku po lekci sklidí lektor a tichý a ohleduplný ústup ostatní nevyruší.

Nepít a nesmrkat

Instrukce nepít během jógové lekce (vodu, samozřejmě) vychází ze zažité praxe a také ze způsobu provádění některých ásan. Šplouchání v břiše by mohlo v některých pozicích opravdu překážet. Navíc opakovaně přerušovat plynutí sekvencí, „odskakovat“ z ásan a zase se do nich vracet ruší i ostatní. Není to ale žádné dogma. Zdravý člověk sice většinou vydrží hodinu bez doplňování tekutin, ale třeba v horku to nemusí být vůbec příjemné. V zimě naopak, při přechodu z venku do vyhřátého sálu, je zase třeba mít při ruce kapesník. Takže pokud je to opravdu třeba, není nutné se trápit.

Děkovat

Poděkování na konci lekce je také tradiční. Patří k józe podobně jako třeba zpívání manter. Ruce sepnuté před tělem vyjadřují postupně úctu a respekt lidem okolo, lektorovi i vyšší podstatě. Hlubší duchovní význam má i nejčastěji užívaná mantra ÓM. Přesto se není třeba do ničeho nutit. Poděkování dříve nebo později vyplyne z lekce samo jako přirozený důsledek skutečného prožitku jógy. Nechme ho přijít přirozeně. Ať už se totiž na lekci odehrávalo cokoliv, ať už jsme zakoušeli jakékoliv vnitřní pnutí nebo nepohodu, každá chvíle věnovaná józe je v důsledku obohacující a naplňující. Namasté!

 


Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket