Tato cesta byla současně i cestou jógy, které dal ucelenou filosofickou formu až Pataňdžali. Ve svém díle Jógasutra ji popsal jako nauku o koncentraci mysli, o zastavení psychomentální činnosti, jako jednobodovost, jež vede k vymanění se z pout sebeklamu.

Pataňdžaliho královská jóga

Pataňdžaliho filosofický koncept jógy obsahuje osm etap, které na sebe navzájem navazují, prolínají se a svým způsobem i rozvíjejí jedna druhou. Zahrnují tyto oblasti: jama – etická doporučení, nijama – pravidla sebekázně, ásana – jógová pozice, pránájáma – dechové cvičení, pratjáhára – odpoutání se, dhárana – koncentrace, dhjána – meditace, samádhi – konečný stav blaženosti.

Jama, nijama a ásana

Jama a nijama vedou k morální očitě a k čistotě vnitřní, jež jsou pro další rozvoj nezbytné. Když se nám podaří zvítězit nad pokušením, přisvojíme si jeho sílu a rozšíříme svou moc nad vším, čeho jsme se zřekli. Překročíme vlastní hranice, což představuje první krok k překročení hranic laického způsobu bytí. Ásanou začíná vlastní technika jógy. Samotné slovo ásana značí známou pozici, stálou a příjemnou, jež poskytuje tělu pevnou oporu a zároveň nevyžaduje téměř žádné úsilí. Je soustředěním se do jednoho bodu na úrovni těla. Když se tělo stane nehybným, ásana je dokonalá a ukazuje na další krok vedoucí k překonání lidského údělu. Ásana napodobuje jiný než lidský stav. Je odmítnutím pohybu, po němž může následovat další odmítnutí – odmítnutí dýchat jako ostat­ní lidé – arytmicky a závisle na vnějších okolnostech a duševním rozpoložení.

Pránájáma a pratjáhára

Pránájáma je zastavení nádechu a výdechu, kterého se dosahuje po ásaně. Začíná prodlužováním výdechu a nádechu – co nejpomalejším, rytmickým dýcháním. Pokud se nám podaří dosáhnout rytmizace dechu, dýchání se stane plynulým a samovolným. Potom na něj můžeme zapomenout. Nehybnost v ásaně a rytmizace dechu umožňují zúžení vědomého pole do jednoho bodu, a experimentálně tak překročit běžný působ bytí. Navozují soustředěnost směřující k nezávislosti na vesmíru, jež doprovází ponor do svého Já. Kvalitu sou­středění lze ověřit pratjáhárou – tedy schopností zbavit smyslovou činnost rozhodujícího vlivu vnějších podnětů, které už přestaly být zdrojem rozptýlení. Když jsou tělo a psychomentální tok dokonale zkrotlé, když si už nemusíme všímat forem a duševních stavů a daří se nám nahlížet přímou podstatu všech věcí, stáváme se nezávislými na podnětech vnějšího světa a dynamice našeho podvědomí. V tuto chvíli smíme přejít k trojí technice, která se nazývá sanjamou.

Sanjama

Sanjama označuje poslední tři navzájem si podobné údy jógy – dháranu, dhjánu a samádhi. Jde o upření pozornosti s cílem pochopit. Přechod od soustředění k meditaci nevyžaduje žádnou novou techni­ku a není třeba ani žádného dalšího cvičení jógy k dosažení samádhi. Samádhi vyjadřuje nepopsatelnou zkušenost, je to stav, v němž mysl bezprostředně vnímá předmět bez třídicích hledisek a představ, kdy vnímá tajemství jeho účelu a podstaty. Samádhi je trvalým stavem, uzavřený všem podnětům a zároveň prostředkem k osvobození, když umožní pochopit pravdu, ukončit utrpení a zastavit karmické síly, které se daly do pohybu působením minulé činnosti. Takového stavu lze dosáhnout jen dlouhým úsilím završujícím bezpočet sou­středění a meditací, jež mu předcházely. Když ustanou slovní a logické asociace, když je před­mět zbaven svého jména i smyslu, když mysl vyzařuje pouze tento předmět sám o sobě, když s ním splyne, dojde ke skutečnému ponoru do samé podstaty tohoto světa.

Čtvrtá ušlechtilá pravda Buddhy

Je osmičlennou stezkou, jejíž prvky podobně jako Pataňdžaliho údy jógy neprobíhají v lineární posloupnosti, ale jdou pospolu. Lze je seřadit do tří skupin: 1. Paňňa – moudrost: sammá-ditthi – správné porozumění a sammá-sankappa – správný záměr. 2. Síla – mravnost: sammá-váča – správná řeč, sammá-kammanta – správné jednání, sammá-ádžíva – správné živobytí 3. Samádhi – soustředěnost: sammá-vájáma – správné úsilí, sammá-sati – správná bdělost a sammá‑samádhi – správné soustředění.

Paňňa: sammá-ditthi a sammá-sankappa

Vzniká skrze vhledy do prvních třech ušlechtilých pravd. Pokud dosáhneme těchto vhledů, dokonale pochopíme, že vše, co má povahu vznikání, je také podrobeno zanikání. Skutečné pochopení této pravdy je hlubší, než je úroveň rozumu. Vychází z našeho nitra. Věci jsou už jen tím, čím skutečně jsou, a ničím jiným, už nepochybujeme. Když rozvíjíme správné porozumění, používáme svou inteligenci – schopnost pozorovat, uvažovat a přemýšlet jiným, moudrým způsobem, tedy pro uvažování a pozorování věcí tak, jak se skutečně mají. Sammá-sankappa bývá někdy překládáno, jako přemýšlení správným způsobem, ale dynamičnost, jež v sobě nese, je vyšší. Jde o pohyb uvnitř nás. Proto překlad správný záměr je přesnější – ukazuje, že někam skutečně míříme. Jestliže je přítomno správné porozumění, pak správně směřujeme – k pravdě, kráse a lásce. My jako lidé máme schopnost přemýšlet a hloubat nad smyslem života a z toho pramení i naše schopnost poznat pravdu, konečnou či absolutní realitu, pokud máme tento záměr. V každém z nás je ukryta intuitivní inteligence, jež ukazuje to, co je skutečné. Přestože máme tendenci si jí nevšímat a nerozumíme jí, i když tíhneme k tomu, co je nereálné – k pevně zakotveným názorům, zafixovaným pojmům a vzorům chování, jež jsou podstatou nevědomosti (avidždžá) – pořád je naší součástí a máme schopnost ji rozvíjet.

Síla: sammá-váča, sammá-kammanta a sammá-ádžíva

Síla je morálním aspektem osmičlenné stezky, jež zahrnuje správnou řeč, správné jednání a správný způsob života. Nepředstavuje nic jiného než převzetí odpovědnosti za svá slova, za své chování, a tak i za svůj život. Začínáme si uvědomovat, že vše, co říkáme a co činíme, může mít karmické následky, pokud nesměřují k dobru, pokud nejsme vedeni moudrostí a bdělostí. Tyto články – správné jednání, správná řeč a správné živobytí – plynou ze správného porozumění či dokonalého chápání. Z toho, že někde uvnitř sebe cítíme, že chceme žít dobrým způsobem, který bude požehnáním pro nás, pro ostatní i pro naši planetu. Paňňa a síla pracují spolu – správné porozumění a správný záměr mají nesporný vliv na to, co děláme, co říkáme a jak žijeme.

Samádhi: sammá-vájáma, sammá-sati, sammá-samádhi

Samádhi se vztahuje k našemu duchu a směřuje k našemu srdci. Správné úsilí, správná pozornost a správné soustředění jsou tichou myslí a emoční vyrovnaností, jež je rozvinuta jako důsledek cvičení se v meditaci, soustředěnosti a bdělé pozornosti. Meditace je procesem stávání se něčím. To, čím se staneme, je ale časově omezeno, a proto nejde o konečnou realitu. Meditace nás může dovést k povzneseným a zářivým stavům mysli, které ale všechny skončí. Když budeme bdělí a pozorní, když budeme vše nechávat jít a budeme bez problémů přijímat nejistotu, začneme místo klidu pociťovat hluboký vnitřní mír, jenž je dokonalým mírem. Dosáhneme ustání. Když máme správné úsilí, správnou bdělost a správné soustředění, jsme neohrožení, protože se nemáme čeho bát. Máme odvahu podívat se na věci, jaké skutečně jsou, a nevykládat si je nesprávným způsobem, máme moudrost k pozorování a zvažování života, máme bezpečí a sebedůvěru, sílu svého morálního odhodlání činit dobro. Zažíváme nirvánu.

Pokud se pozorně podíváme, zjistíme, že Buddhova osmičlenná stezka je cestou jógy, nad jejíž úroveň se povznesl a ke které přidal několik nových přístupů. Na jejím konci stojí to nepopsatelné a věčné, to, co se dá označit různými termíny, třeba samádhi. Stojíme tam ale také my, naše skutečné a nahé já. My takoví, jací skutečně jsme.

Literatura:

American Institut of Vedic Studies. 2012. Yoga and Buddhism: Similarities and Differences.

Eliade, Mircea. 1999. Jóga – nesmrtelnost a svoboda. Praha: Argo.

Skarnitzl. Rudolf. Bzr. Rádžajóga.

Sumédhó. Adžán. Čtyři ušlechtilé pravdy. Překlad Barto

• autor: Olga Remešová
• zdroj fotky: Shutterstock.com