Pravá láska nezná kompromisy

24. 08. 2018


I když vás partner v něčem vytáčí, stejně jste s ním nejraději. Nedokážete si představit, že byste s někým byli raději než s ním. Milujete na něm i to, co vám vadí. Protože bez toho by to nebyl on. A stejné je to i s láskou k sobě samému. S čím máme větší problém?

Pravá láska nezná kompromisy. Tento výrok by se mohl zdát jógově nevhodný hned ze dvou aspektů. Za prvé slůvko, přívlastek pravá zavání hodnocením. Ale jóga nehodnotí. Jen sleduje. A nechává plynout. Za druhé – že láska nezná kompromisy? A není kompromis přirozené plynutí a cokoliv, co jej odmítá, narušení tohoto plynutí ve smyslu křeče, zauzlování, porušení, přetržení, zastavení přirozeného toku? Na první pohled by se to tak vážně mohlo jevit. Ale jak se říká, zdání klame. A máme tu další rčení, které rezonuje s životem s jógou – dvakrát měř, jednou řež. Jinými slovy – nehodnoťme, jen pozorujme. Ale jak je to tedy s tím zavádějícím výrazem pravá?

Milujme bezvýhradně

Věnujme se nejprve výrazu kompromis a tomu, jak je v oné větě užit – v jakém smyslu. Co si obvykle představíme pod pojmem kompromis? Ústupek? Řešení, které bude vyhovovat všem zúčastněným, protože každý sleví ze svých požadavků, aby byli v rámci možností spokojeni všichni? Citové podbarvení pojmu je individuální. Můžeme ale říci, že obecně by toto vysvětlení sedělo. A teď přichází na řadu nevyhnutelná otázka: Že láska nezná kompromisy? Vždyť bez kompromisů bychom se nikam nedostali! Ano i ne. Jsou kompromisy a kompromisy. Kompromisy týkající se společného života jsou jistě nezbytné, o tom není pochyb. Ale kompromisy týkající se lásky jsou naopak zapovězeny. Proč?

Výraz pravá nevyjadřuje hodnocení

A přes nástin vysvětlení prvního pojmu se rázem dostáváme k druhému. Že výraz pravá v souvislosti s láskou nezavání hodnocením? Ne. Skutečně ne. Jedná se pouze o konstatování faktu. A fakta? Ta nejsou nikdy zavádějící. Nemohou být. Jedná se totiž o strohý a syrový popis skutečnosti tak, jak je. Další otázka by mohla namítnout, jak vůbec můžeme vědět, jaký popis skutečnosti může být (a zda vůbec) objektivní. V této věci je to zcela jasné. Zavřete oči, obraťte pozornost k dechu a uvidíte to. Ucítíte. Poznáte. Kdy je láska láskou? Když miluje bezpodmínečně. Když druhého přijímá se vším všudy a tak, jak je. Když si dá ten čas a úsilí, že jej pozná tak, jak jen poznat lze (a mnohdy to trvá celý život, a třeba se to ani nestihne) a nezalekne se žádného bubáka, kostlivce nebo čehokoliv dalšího, co ji může na první pohled vyděsit. Když všechna úskalí přijímá ne nutně s nadšením, ale s jistotou, že ji nic nevykolejí, nepošle pryč a nevykoření z toho, co celou dobu buduje. Vzájemnou úctu, souznění, respekt, harmonii, klid a jistotu.

Kompromis v lásce vylučuje bezpodmínečnost

Taková láska je láskou pravou. A taková láska nezná kompromisy – ve smyslu toho, že jakmile narazí na něco, co se jí nezamlouvá, uteče. Proto v pravé lásce kompromisy neexistují. Existuje jen celistvost, bezpodmínečnost, otevřenost a jasnost. A u takové lásky není výraz pravá známkou hodnocení, ale pouhého konstatování. Taková láska je jako dech. Přirozená. Ale ne samozřejmá. Musíme se ji naučit pěstovat a budovat. Pomůže jóga. Protože ta učí hledat přirozenost. Skrze sebe sama. Dech. Otevírá oči a dává svobodu, volnost a zároveň sílu přijmout sebe sama se vším, co k nám patří. A milovat se. Bez kompromisů. Stejně, jako potom můžeme bez kompromisů a pravě milovat někoho jiného. Partnera, rodiče, sourozence, kamarády, děti. Zvířata. Rostliny. Celý svět. Ale všechno se to odvíjí od jednoho jediného bodu – a tím jsme my sami. Milujme se bezpodmínečně, bez kompromisů a milujme tak i své blízké. Jedinečnost citu, kterého jsme schopni, doceníme a prožijeme nejvíce právě tehdy, když jej necháme plynout a nebudeme jej narušovat stezkami, nářky a podvody. Dýchejme. Milujme. Žijme. Bezpodmínečně. A radujme se z toho všeho!

 

  • autor: Kateřina Lukášová
  • foto: Shutterstock.com

Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket