úterý 8. 10. 2024
Názory se mění. Kdy zařadit pránájámu, tedy práci s dechem? Na začátku lekce, či až k samotnému konci, kdy sed se vzpřímenou páteří je nejen stabilnější, ale i příjemnější?
,,Sedněte si do vzpřímeného sedu, uložte ruce v čin mudru (spojení bříšek palce a ukazováčku s otočením ruky dolů) a pozorujte průchodnost svých nosních dírek. Pozorujte proud nádechu a proud výdechu. Po nějaké době v pravé ruce vytvořte višna mudru (prostředníček a ukazováček opřete mezi obočí). Vydechněte skrze obě dvě nosní dírky. Zacpěte pravou nosní dírku a nádech levou, uzavřete levou a výdech pravou.. Pokračujte v nádí šudhí pránájámě po další dvě minuty...“
To jedna paní protočí oči v sloup a další se začne vrtět. Třetí nechá po tváři rozběhnout uvolněný úsměv a čtvrtá nepřestane ve střídavém dechu ani po dvou minutách. Názory se mění. Kdy zařadit pránájámu, tedy práci s dechem? Na začátku lekce, či až k samotnému konci, kdy sed se vzpřímenou páteří je nejen stabilnější, ale i příjemnější?
Pěkně po-stupně
Ke slovu se dostávají stupně, jak je složil mudrc Pataňdžali ve své osmidílné stezce. Stezka začíná morálními kodexy jamy a nijamy, pokračuje přes ásany (pozice těla), pránájámu, pratjáharu (stažení smyslů), dháránu (koncentrace), dhjánu (meditace) až k cíli, jehož pojetí je dle spisů samádhí (osvícení). Není potřeba šplhat až na samotný vrcholek po oněch schůdcích. Ale je dobré vědět, kam vedou. Tak, jak ve vesmíru neexistuje nic odděleně, ani ony stupně nejsou jeden od druhého odděleny pomyslnou závorou, která vás po zdolání jednoho stupně pustí do dalšího. Tak, jako v počítačové hře pouštící z jednoho levelu do dalšího. Kdyby tomu tak bylo, asi by každý stál stále na prvních schodech. Protože kdo se plně řídí morálními kodexy a kdo je má plně zpracované, a hlavně zažité? Stupně se prolínají a ono prolnutí můžeme postupem své praxe vnímat hlouběji a hlouběji. Ale i přes to vše má posloupnost určitý důvod. Každý schod musíme prozkoumat, než se vydáme k dalšímu. Prozkoumat jeho terén.
Od hrubého k jemnému
Začněme z druhého konce. Začněme od konce lekce. Proč je někdy pránájáma řazena k závěru? Po samotné praxi, pro relaxaci? Protože skrze praxi jógy postupuje od hmoty hrubé ke hmotě jemné. Lekce začíná rozhýbáním ztuhlých míst. Ramen, krku, páteře a velkých kloubů. Pokračuje zahřátím a rozdmýcháním vnitřního agni, vnitřního tepla. Postupuje k těžším pozicím a k pozicím rovnovážným, kde je již zapotřebí značná koncentrace a koordinace těla. Pozice obrácené jsou až na výjimky například v systému šivanandy jógy také řazeny ke konci lekce pro harmonizaci jemných nuancí. A to už se pohoupáme přes bedra a ulehneme do šavásany, pozice relaxační s příznačným pojmenováním – pozice mrtvoly. V těchto chvílích zaznamenáváme jakési otevření těla, plynutí tělních tekutin, krve, lymfy. Plynutí energie, plynutí prány. Celé tělo je oživené a zároveň hluboce zrelaxované. Dostavují se pocity těžkých končetin a beztvaré hmoty namísto našeho těla, které často při pohledu do zrcadla různě titulujeme. Prostá blaženost. Po nějaké době, jež byla věnována pouze vám, se přes jeden bok pomalu přesunete do zkříženého sedu a máte chuť tu tak zůstat. Nehýbat se. Nekončit. Pravá chvíle pro další stupeň. Pravá chvíle pro práci s pránou, životní energií, a pro koncentraci či meditaci. Znáte ty choutky?
Rozdýchat
A to jsme u starého pořekadla: Rozdýchej to. Často na lekci přispěcháme po dlouhé poradě v práci, od dětí z domova, kde vybuchla pomyslná bomba. Zkrátka na lekci si chodíme odpočinout, usebrat se a ano, oddychnout si. První pozornost věnovaná nádechu, jako bychom se nadechovali poprvé. Poprvé v onen den, poprvé v životě. Uvolněný výdech působící na nás jako pohlazení. Další nádech a další výdech. Pozornost. Plnost. Dech. Přechod k prvnímu dechovému cyklu. Přechod k první dechové technice. Přestává existovat vnější svět. To je účel pránájámy řazené na začátku lekce. Spočinutí, jež nás provází celou lekcí jógy.
Dva rozdílné prožitky
Ani jeden přístup není špatně. Jde pouze o záměr, který chceme my nebo lektor zvolit. A my k onomu zvolení můžeme příště přistoupit s dávkou pochopení, díky kterému si možná pránájámu užijeme o trochu více, hlouběji či jinak.