Deset vteřin, které prozradí mnohé

Že se s věkem vytrácí schopnost udržet balanc, není žádné překvapení. Jak moc se vyplatí proti její ztrátě bojovat, ale už údivem nazdvihlo nejedno obočí. Důkazy o tom přinesla studie publikovaná v roce 2022 v British Journal of Sports Medicine, která sledovala 1700 lidí ve věku 51 až 75 let. Ukázalo se, že ti, kteří nedokázali stát deset sekund na jedné noze, měli výrazně horší zdravotní profil, a hlavně o 84 % (!) vyšší riziko úmrtí během následujících let než jejich vrstevníci, kteří test zvládli.

Neznamená to samozřejmě, že samotné stání na jedné noze prodlužuje život. Schopnost udržet rovnováhu je spíš jakýmsi oknem do fungování celého organismu. Ukazuje, jak dobře spolu komunikují mozek, nervový systém, smysly a pohybový aparát. A tato spolupráce se s věkem postupně zhoršuje.

Podle novějších výzkumů se navíc schopnost udržet balanc snižuje rychleji než třeba svalová síla nebo rychlost chůze. I proto se zdá být v pokročilém věku poměrně spolehlivou kontrolkou naší celkové kondice.

Rovnováha není jen o kotnících

Když stojíte na jedné noze, nepracuje jen chodidlo – odehrává se fascinující souhra celého těla. Mozek nepřetržitě vyhodnocuje informace z očí, vestibulárního aparátu ve vnitřním uchu i proprioceptorů, které monitorují polohu jednotlivých částí těla. Hluboké stabilizační svaly jemně korigují každý pohyb, drobné svaly chodidla upravují oporu a kyčle i trup nonstop reagují na sebemenší vychýlení.

Ve skutečnosti tedy při balančních pozicích nikdy nestojíme úplně nehybně. Tělo neustále provádí drobné korekce, díky nimž se nezboříme jako domeček z karet. A právě v nich spočívá skutečná rovnováha.

Proč se vyplatí začít už dnes

Poruchy rovnováhy výrazně zvyšují riziko pádů, které u seniorů často vedou ke ztrátě soběstačnosti. Schopnost udržet stabilitu přitom nezačneme ztrácet až v osmdesáti. Postupně se mění už od středního věku: ubývá síla, zpomaluje se vedení nervových vzruchů a zhoršuje se propriocepce i citlivost chodidel.

„Preventivně“ bychom proto měli posilovat nejen svaly, ale i rozvíjet koordinaci, stabilitu a schopnost těla reagovat na nečekané situace. Zároveň však platí, že nikdy není pozdě – nervový systém si zachovává schopnost učit se nové pohybové strategie i ve vyšším věku. A byli bychom sami proti sobě, kdybychom toho nevyužili.

Balanční pozice zařaďte do každé jógové praxe

Pokud jste doteď balanční pozice vnímali jen jako efektní „frajeřinku“, je nejvyšší čas to přehodnotit. Rovnovážné ásany komplexně zapojují celé tělo – a taky hlavu. Kromě síly dolních končetin rozvíjejí propriocepci, koordinaci, stabilitu středu těla i citlivost chodidel. Nutí nás zpomalit, soustředit se na dech a vnímat jemné změny v rozložení opěrných bodů. Zároveň učí mozek průběžně reagovat na drobné výkyvy bez zbytečného napětí. Což se hodí na podložce i mimo ni – fyzicky i mentálně.

Nácvik rovnováhy je totiž zároveň i lekcí růstového myšlení. Obzvlášť, pokud si při něm pravidelně připomínáme, že není selhání, když to nejde na první dobrou. Naopak. Je to vítaný trénink trpělivosti a odhodlání. A také potřebný stimul pro mozek, který musí neustále hledat nová řešení a strategie, aby kýženou stabilitu znovu obnovil.

Pokud (zatím) „typicky balanční“ pozice, jako je orel, tanečník nebo půlměsíc, nezvládáte, neházejte flintu do žita. Rovnováhu rozvíjí i dostupnější ásany, jako jsou bojovníci a výpady, jednodušší varianta stromu se špičkou opřenou o zem nebo střídání pozic „pes-pták“ vkleče.

Jak trénovat rovnováhu mimo podložku?

U rovnováhy (a nejen u ní) platí, že je více kratších tréninků lepších než jeden dlouhý, ale nárazový. Balančnímu cvičení se proto ideálně věnujte každý den. Stačí pár minut, které snadno propojíte s běžnými činnostmi, které děláte už teď.

Vyzkoušejte třeba:

• stát na jedné noze při čištění zubů nebo při čekání na pípnutí rychlovarné konvice a nohy pravidelně střídat,
• chodit naboso po různých površích,
• při chůzi po chodníku nebo kachličkách našlapovat přesně v přímce, jako byste šli po laně.

Rovnováha jako životní dovednost

V józe hledáme rovnováhu – v mnoha různých významech – v podstatě nonstop: mezi nádechem a výdechem, mezi silou a uvolněním nebo mezi aktivitou a odpočinkem.

Balanční pozice ale většinou zůstávají náročné bez ohledu na to, jak dlouho cvičíme. Přátelsky nám tak připomínají, že cesta k (životní) stabilitě nevede přes strnulost, ale přes schopnost pružně se přizpůsobovat drobným změnám.

A totéž nejspíš platí i pro zdravé stárnutí – možná nejde o to, abychom nikdy neztratili rovnováhu, ale abychom ji uměli znovu a znovu nacházet.

• autorka: Adéla Svobodová
• www.adela-svobodova.cz
• foto? Pexels