Práce. Jak často se nám do ní nechce. Jak moc se nám někdy nechce pracovat. Možná, že dokonce velmi často. Faktem však zůstává, že práce je nutná. Nejen jako zdroj obživy, ale také jako jeden z prostředků k osobnímu růstu. Nebo alespoň taková by měla správná práce být. Práce, která nás naplňuje, by totiž neměla znamenat pouze prostředek pro dosažení materiální odměny, měla by zároveň iniciovat i jakýsi pocit plnosti, spokojenosti a vnitřní radosti.

Jak poznáme, že práce, jíž se věnujeme, je tou pravou?

Na tuto otázku znáte odpověď. Každý ji zná. Ten, kdo se věnuje jógové praxi a pracuje na postupném zjemňování vnímání sebe i svého okolí, by si neustále a ve všech životních situacích měl klást jednoduchou otázku:

Co mi to přináší?

Aplikováno na naši situaci se tedy ptejme, co nám přináší práce, jíž se věnujeme. Co nám přináší pozice, v níž se aktuálně nacházíme. Ptejme se, zda je tato pozice pouhou pozicí ve smyslu jógové pozice, kterou zaujímáme se značným úsilím, a vlastně se v ní ani necítíme dobře, ale tolik toužíme po tom ji zvládnout, protože to pěkně vypadá a pravděpodobně se dočkáme i chvály ostatních, kterou chceme slyšet. Ptejme se, zda je tato pozice polohou ve smyslu jógové ásany, v níž dokážeme bez vynaložení fyzického úsilí v klidu setrvat alespoň po dobu tří minut.

Hledání vnitřního příbytku

Každý, kdo pravidelně praktikuje, jistě má svou oblíbenou polohu. Moje je například poloha zajíce. Mám ji ráda, protože si zde připadám bezpečně. Cítím zde klid a snadno zde nacházím koncentraci nutnou pro hledání vnitřního příbytku. V poloze zajíce se dobře dostávám tam, kde pociťuji sama sebe – svůj vnitřní domov. Klid, jistota, stabilita a světlo. Pevný pilíř, který, najdeme-li jej a budeme-li se o něj starat, se stane naší oporou v každé životní situaci. Funguje rovněž jako jakýsi vnitřní barometr toho, co bychom měli dělat, a co ne. Co nám dělá dobře, a co ne. Co je pro nás dobré, a co ne.

Naslouchejme svému vnitřnímu barometru

Znáte ten pocit? Rozhodujete se o něčem důležitém a vlastně víte, jak se máte rozhodnout. Jen je někdy těžké tento vnitřní hlas poslechnout, protože ne vždy ukazuje to jednodušší řešení. Jednoduché ale vždy neznamená správné. A naše vnitřní já nás nevede k tomu, co je jednoduché, ale k tomu, co je správné. Jógové ásany, tedy skutečné polohy, nás vedou ke hledání a objevování toho, co je správné v nás – tedy k nacházení našeho vnitřního příbytku.

Přenesme jógovou praxi do všech aspektů svého života

Opět se dostáváme k příkladu, který ukazuje, jak můžeme snadno jógovou praxi přenést z podložky do života. Jak můžeme jógovou praxi žít.

Je pozice, kterou v současném zaměstnání zastávám pozicí, nebo polohou?

Cítím se zde dobře?

Poskytuje mi dostatek prostoru pro sebezkoumání a seberozvíjení?

Připadám si zde svobodně?

Zkoumejme sami sebe a hledejme v sobě odpovědi na tyto otázky.

Zaujměme svou oblíbenou ásanu a poslouchejme, co se v nás odehrává.

Posuňme jógovou praxi ještě dál. Propojme praxi fyzickou s praxí vnitřní. Dovolme jim, aby prostoupily naše životy jako celek, a nahlédněme skrze ně na to, co se odehrává v nás i v našem okolí.

Snažme se, abychom v životě nezaujímali pozice, ale polohy.

Vždyť setrvávat v pozici, v níž se zkrátka necítíme dobře, rozhodně není ani příjemné, ani obohacující. A to se týká nejen jógy a zaměstnání, ale všech aspektů a oblastí života. Uplatňujme vůči sobě ahimsá nejen na podložkách a při vnitřní koncentraci, ale neubližujme si ani v jiných situacích a okamžicích, které nám život předkládá. Nesnažme se dostávat do krkolomných pozic, které nás bolí, a nesetrvávejme v nich, když nám nejsou příjemné. Zaujímejme v životě jen polohy.

• autor: Kateřina Lukášová
• www.sadhak.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com