Ocitli jsme se v úžasné době, která nás nejen učí nově reagovat na změny, ale mnohdy člověka přímo nutí spolehnout se sám na sebe, převzít zodpovědnost za svůj život v podstatě ve všech oblastech. Padly dosavadní „jistoty“, mnohé není jako dříve. A kromě společenských, sociálně-ekonomických změn, na které mnozí z nás již flexibilně reagují, jsme přírodou vyzývání i k tomu, abychom převzali zodpovědnost i za své zdraví.

A tak je člověk podněcován spolehnout se na své vnitřní zdroje síly, pevného zdraví, silné imunity. Je již zcela zřejmé, že nejohroženější jsou lidé s oslabenou imunitou, takzvané „rizikové“ skupiny obyvatelstva. Z čehož jasně vyplývá, že se vyplatí mít zdraví pevné, imunitu silnou a do „rizikové“ skupiny pokud možno nepatřit.

Ze strany fyziologie všichni určitě tušíme, že silné imunitě nahrává kvalitní strava, pravidelný pohyb, čerstvý vzduch, sluneční svit, přiměřená tělesná hmotnost. Ze strany psychologie v souvislosti se zdravím již dlouhá léta víme, že imunitu oslabuje především stres a negativní postoje, a naopak že pozitivní duševní ladění, vnitřní klid, humor a smích pevnému zdraví nahrává. Na pozadí stresu hraje jednu z hlavních rolí strach. Obavy a úzkosti zakalují jasný pohled, podněcují nesmyslný shon bez žádoucích výsledků. „Strach je půlka prohry,“ říká lidové rčení, a pozitivněji: „To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít strach,“ napsal Gilbert Cesbron. Se stresem se tedy vyplatí poprat, strach se vyplatí překonat. Obecných strategií zvládání stresu lze na internetu nalézt vícero, avšak tu svou jedinečnou si musí vyvinout každý z nás sám – a pokud ne sám, velmi dobře a účinně pomůže šikovný psychoterapeut.

Pro obohacení výše popsaných a nejednomu čtenáři známých faktů jsem zalovila tentokrát v moudrech kabaly. V jednom ze svých výukových videí se vyjadřuje vrchní představitel kabalistického vzdělávání Michael Laitman k pěti podmínkám a pěti principům uzdravení a následného udržení pevného zdraví:

Člověk, který se chce uzdravit, musí nejdříve přijmout těchto pět podmínek:

1. Od této chvíle nejsi nemocný, touto nemocí netrpíš, ale zotavuješ se z ní. Je to vnitřní jistota, že člověk kráčí vzhůru a nemoci se nepoddává. Protože to, co si člověk myslí, v tom se také nachází.
2. Musíš přestat o nemoci číst. Nesleduj zprávy, Facebook, fóra nemocných. Běž do úplně jiného prostředí. Platí, že kde jsou tvé myšlenky, tam jsi ty sám.
3. Žij pouze dnes. Neexistuje ani včera, ani zítra, ale pouze dnes, jako by to byl tvůj jediný den. Tomu se říká, že je člověk šťastný. Když se cítíme dobře, nemyslíme na minulost ani na budoucnost. Žijeme v přítomnosti, to je vše. Člověka to pohlcuje, naplňuje. Nirvána.
4. Pokud je pro tebe činnost, kterou jsi povinen vykonat, obtížná, udělej ji dvakrát. Je to dobrý trénink.
5. Musíš být pevný, odhodlaný a vytrvalý. A právě to si musíš vypěstovat.

Když člověk přijme těchto pět podmínek, nabízí se pro uzdravení ještě pět principů:

1. Každé ráno, když vstáváš, nehleď na náladu ani na to, jak se cítíš, usmívej se a nahlas poděkuj Stvořiteli, Vesmíru. Nejprve mechanicky. Když si na to zvykneš, bude to ze srdce. To je uzdravení. Že to člověk dělá mechanicky – to vůbec nevadí! Nutí sám sebe. Proč ne. Snaží se naladit na to nejpozitivnější. „Děkuji ti, nevím, zda Vesmíru, Přírodě, Stvořiteli…“ Přesně tak, nezáleží na tom, jak to nazýváme. A pokud se vplíží myšlenka, že jsem tak nešťastný, tak rozlámaný? Znamená to znovu se vrátit k pocitu vděčnosti. A takto neustále. Jako když trénujeme svaly, duchovní sval. „To je záměr,“ je přesvědčen Laitman.
2. Půl hodiny dýchání, dechových cvičení s bránicí. Ovlivňuje to celé tělo. Dýchání je tělesné cvičení, jež je nejbližší duchovnímu. Člověk dýcháním mění absolutně celou fyziologii, vše, co se mu v organismu děje. Správné dýchání ovlivňuje vše – je lékem na vše.
3. Minimálně jeden vědomý laskavý čin pro jiného člověka. Pomáhá to a udává to směr celému dni. Je to vhodné hned z rána.
4. Nejméně dvacet minut chůze venku, mimo dům.
5. Nejméně půl hodiny studia. Studovat, učit se něco neznámého, věnovat se třeba nějakému vědnímu oboru… Pořád vnášet do života něco nového.

Video končí dvěma zajímavými myšlenkami, kterými dnes ukončím tento text i já:

1. Pokud bych toto přestal dělat – sám to tak cítím – znovu bych onemocněl. V uzdravování bude nejtěžší okamžik, kdy se budeš cítit dobře, a přesto v sobě budeš muset najít sílu vše i nadále plnit.
2. A co když ti řeknou, že jsi nevyléčitelně nemocný? „Opět záměr. Mít dobré myšlenky vůči všem. A to je vše. Neustále chovat dobré myšlenky vůči všem lidem! Tím se léčíš. Nemocní to potřebují v první řadě. Kéž by toho byli schopni všichni! Měli bychom zdravý svět.

• autor: Alexandra Hrouzková
• www.alexhrouzkova.cz
• foto: Shutterstock.com