BLESKOVĚ
Vzdělávání 18. 05. 2020 PDF Tisk

Otisk vlastního já

Otisk a odraz se zrcadlí v každém z nás a v každém, s kým sdílíme „prostor“. Bylo by zvláštní, kdyby otisk lektora nezůstával v jeho lekcích. Proto každý jednotlivec rezonuje s určitým kolektivem a díky bohu za to.

Otisk vlastního já

Skupiny, jednotlivci i celé kolektivy chodí za lektorem, se kterým rezonují. Mají rádi jeho energii, to, jak cvičí, tón jeho hlasu. Otisk lektora v lekci je podle mého názoru ten nejzásadnější. V tom je předávání jógy tak unikátní. Každá lekce pod vedením instruktora je jiná, specifická. Není tomu proto, že existuje tolik stylů jógy a každý z nás možná studoval jakýsi dílčí kousek. Půvabem jógy je její předávání. Praktikující jogín a učitel je jakýsi „světlonoš“, který se rozhodl nést pochodeň pravdy. Jeho záměrem by mělo být tuto pravdu předávat dál. Čistě, bez ega. To není poutí snadnou. Jóga je hluboký prastarý systém, který má několik úrovní léčení, praktikující k ní přistupuje z různých úhlů pohledů a perspektiv, dle toho, v jaké životní fázi se nachází, a dle své perspektivy předává dál. Jogín se automaticky stává „kanálem“ předávání. Pokud se mu podaří oprostit se od své mysli a ega, procházejí jím nádherné energie, ve kterých je schopen držet celé kolektivy. Míra zkušenosti je mírou autentičnosti. Proto se kolektivy vrací, protože cítí. Cítí učitelův vliv na jejich život. Mnohdy mu nerozumí, pouze je přitahuje.

Zkušený jogín je většinou o několik úrovní napřed před jeho klientem, proto je schopen držet energetický prostor (nejen ten fyzický), pokud jeho úroveň dosahuje hlubších poznání, může se pouštět do hlubších seancí a držet tak prostor pro mnohé léčení. Lektor, instruktor, jogín, učitel je ovšem stále jen člověk. Mnohdy se nachází v hlubších úrovních vědomí či vyšších vibračních frekvencích, ale stále se má co učit, kam posouvat a i tak se znovu ztrácet a nacházet. Občasnou zátěží může být okolní tlak, jelikož on jako „duchovní“ bytost či praktikující na jisté úrovni vše zvládne.

Nutno podotknout, pakliže je učitel neustále spjat se svou praxí, jak fyzickou, mentální, tak duchovní, je v neustálém procesu. Procesu stále se přelévajících změn, kde neexistují jistoty. Jistý podvědomý tlak, že on má být ten vědomý, stále pln energie, vitality a zdraví a „celé lidstvo“ se na něj může obracet, je mnohdy faktem vyčerpávajícím a i takový učitel může být snadno znaven na základě očekávání svých vlastních a svého okolí.

Přirozenou součástí lektora je zvýšená senzitivita. Stává se také, že díky své zvýšené citlivosti vnímá a cítí bolesti a utrpení jiných mnohem silněji, a pokud se včas neodosobní, snadno se unaví. Pokud dochází k vyčerpání energie lektora z neustálého toku kolektivních vibrací, je občas přirozenou součástí a také nutností dát si pauzu. Není od věci se svými studenty, klienty sdílet přirozenost lidského vývoje a mluvit tak o svých pocitech, speciálně tam, kde vzniká bližší ladění a vztah. Jóga je cestou upřímnosti a není potřeba předstírat duhu, pakliže prší. Jóga je také o sdílení a prožívání všeho, co život přináší. Pokud je lektor dostatečně otevřený, je schopen se svým okolím sdílet mnohé a není nutné přebírat roli super hrdiny (model ega).

Může se stát, že přijde náročnější čas, který se projeví formou únavy/vyčerpání.

Učitel si potřebuje držet hranice, kdy je tu pro druhé a kdy pro sebe. Pokud s tím má problém, často se přečerpá. Při silném vyčerpání není nic lepšího než si naordinovat pauzu. Odjezd do přírody, samotu, restart, retreat sebe sama. Někdy stačí pár dní, někdy je potřeba víc. Záleží, do jakého stupně vyčerpání se instruktor dostane.

Určitá sebereflexe a včasné zpozorování signálů těla, nálad a pocitů, nastavení hranic jde ruku v ruce se sebereflexí a s vědomím sebe sama. Učíme studenty/klienty zpomalit, dýchat a poslouchat sami sebe. Hlavním klíčem je aplikovat tyto nástroje u sebe. Sebereflexí vnímat sebe. Pokud jsou tělo i mysl unavené, říkat NE a odpočívat.

Kde by měl učitel hledat energii, kterou potřebuje znovu dočerpat? Je to jednoduché. V józe. V sobě. Možná potřebuje více času a prostoru pro odpočinek, ústraní, znovu se naladění na sebe. Může to trvat dny, týdny, ale i měsíce. Začít zase od začátku. S praxí. Přistupovat k ní bez očekávání. Nově. Začít znovu, jako by stál na podložce poprvé. Jako začátečník, v jednoduchých pozicích. Když jsou tělo i mysl vyčerpané, i základní pozice a posedy mohou být najednou náročné.

Nádechem je příroda, samota a praxe. Pomalu. Nacházet sebe nově. Každá poloha prodýchaná. Pozorování myšlenek. Pozorování přírody. Výživa. Spánek. Poté zařazení půstu, speciální diety, očisty… Nevzdávat to, vytrvat. Znovu a znovu. Vracím se na podložku. Nádech a výdech.

Nádech pro nervovou soustavu:

  • vůně a vykuřovadla (palo santo a nag champa jsou obejmutím)
  • příroda, příroda, příroda
  • setrvávání v jednotlivých pozicích, dlouhé prodýchávání pozic
  • pozorování toku myšlenek, meditace
  • dlouhé procházky
  • šálek horkého kakaa
  • masáž
  • zpěv (manter), zvuk – vysoké vibrace (tibetská mísa, mantry, zvuky přírody)

 

  • autor: Kateřina Kostková
  • @kace.yogaforlife
  • foto: Shutterstock.com