Z okének tvořících rozvrh studia jsme si vybrali jednu z lekcí, obsahující ve své větové skladbě i dvě slova: Otevřená lekce. Dvě slova, která nám na onu lekci umožňují vstup bez nutnosti rezervace, bez nutnosti upsání se. Dvě slova neznamenající ani soukromou lekci, ani kurz, ani seminář s prostorem pro podrobné vysvětlení té či oné pozice z pohledu nejjemnějších technik a zapojení. Otevřená lekce znamená otevřenou náruč všem. I začátečníkům, i pokročilým. I mladým, i starším. Otevřeme se proto lekcím tohoto typu i my. Bez fňukání, zda je skladba lekce náročná, či naopak, až příliš vlídná.

A ono pomyslné fňukání je reakcí tu a tam celkem vzato obvyklou. To když lektor spatří dva odlišné pohledy střílející jeho směrem z řad prvních a z řad posledních. Tu vzadu sedí v perfektní pozici plného lotosového sedu člověk pokročilý, člověk nemající problém postavit se hned v úvodu na hlavu a člověk ono postavení všem kolem ukazující a dokazující. Komu? Nejspíš sám sobě. Člověk dělající vše možné, jen ne to, co právě lektor v rámci svých zkušeností na lekci nabízí. Oproti němu se v řadě první plaše, ne-li vyděšeně, choulí člověk začínající a cítící se pod ždímajícím tlakem ze zadních řad nepatřičně, i když úsměv lektora říká něco jiného.

Guru šišja – předávání učení jógy.

Tradice jógy se předávala po tisíciletí z učitele na žáka pouze ústně. To je význam spojení slov guru šišja. Tu pod velkým starým stromem, tu na rákosové podložce v jóga shale (čti šale), tu na chladné podlaze ášramu. Až velký mudrc Pataňdžali sepsal učení jógy do osmidílné stezky a do osmi stupňů obsahujících i tolik známé ásany, tedy praktikování tělesných pozic, skrze které necháváme volný průchod utváření pozicím mentálním. Systém předávání z učitele na žáka měl jeden hlavní a zásadní důvod, a to předávání onoho učení ryze bez příměsí různých dalších vlivů, jako když děti hrají tichou poštu a z věty Jóga není pouze o ásanách vznikne věta Jóga je jen a pouze o ásanách. Asi toto vzniklo za poslední tisíciletí, kdy se chápání jógy tichou poštou zploštilo. Tímto ale zabíháme za roh do ulice s jiným názvem a jiným tématem. Pojďme se tedy vrátit k jádru pudla tohoto článku a dnešního zamyšlení. 

Něco pro každého.

Střídající se pozice nabízejí svou vinyasou, tedy plynulou sekvencí, každému něco jiného. Někomu možnost posunutí svých hranic odněkud někam a dalšímu zklidnění se v příjemném tempu a skrze ásany, které již zná a které mu jejich opakováním mohou nabídnout novou perspektivu na ně samotné.

Zlatý střed.

Lekce otevřeného typu jsou tedy obecně lekcemi pro všechny a jejich skladba by měla být přizpůsobena všem. Nejen tedy oněm pokročilým v zadních řadách, ale také začátečníkům v předním pásmu. Měly by nabídnout jak první a základní variantu určité pozice, tak jejich rozvinutí do pestrých okrajů. Na ony lekce bychom měli přijít s vědomím si svých hranic a s usazeným egem na správném místě. Tedy nikoliv vyhoněným někde nahoře, ani naopak zašlapaným v podlaze. Měli bychom vědět, na jaké úrovni z pohledu pokročilosti stojíme. Měli bychom si být vědomi svých možností a svých omezení. Měli bychom mít otevřenou mysl a užít si zlatou střední cestu ve střední třídě na otevřené lekci snažící se nabídnout každému něco. Zkusme to i my.

A pokud se přece jen neubráníme potřebě plné pozornosti na svou osobu ze strany lektora, věnujme si individuální lekci zkušeného učitele, jenž nám nabídne praxi ušitou na míru. Ušitou na míru všech pěti těl.

• autor: Šárka Konečná
• www.jogovna.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com