Pataňdažaliho osmistupňová jóga 05. 08. 2021 PDF Tisk

Osvícení

Cesta osvobození, nebo běh na dlouhou trať s vysokou přidanou hodnotou?

Osvícení

Dle osmi pilířů jógy jde o cestu oddanosti k jasnému cíli – OSVÍCENÍ. Co to však pro nás znamená?

Různé cesty, praktiky a disciplíny jógy nám mají pomoci realizovat naši věčnou nebo božskou přirozenost, což je čisté vědomí, které přesahuje veškerou dualitu a touhu. Toto je konečný cíl lidské existence, pro který jsou všechny ostatní práce pouze přípravou. I tak jsme od počátku dějin vždy hledali rychlou a snadnou cestu k Bohu, duchovní cestu bez slz a boje, cestu bez nástrah, kterou můžeme rychle následovat až do konce, bez velkého úsilí a obětí.

Klasická jóga se nejprve zabývá otázkou kompetencí studenta. Sanskrtský výraz pro kompetenci je adhikara, „schopnost nebo oprávnění dělat“. Radikální změna našeho vědomí, jak to vyžaduje jóga, závisí na změně způsobu, jakým žijeme a jednáme každý den a okamžik po okamžiku, odstraňujeme zbytky vědomí ega a nahrazujeme je božským vědomím.

Cesta jógy má dvě základní etapy. První je očištění těla a mysli, které rozvíjí adhikaru. Druhou je pokročilá meditační praxe, která závisí na adhikaře.

Jóga je způsob osvobození, a proto v hlubším smyslu není pro ty, kteří hledají zábavu ve světě.

Jóga je speciální praxe pro pár oddaných. Existují samozřejmě jogínské praktiky, jako jsou jednoduché ásany, které mohou být prospěšné pro každého, ale mají jen málo nebo nic společného s duchovními rozměry jógy.

Existují jednoduché formy meditace, jako je tiché posezení, o které se může pokusit kdokoli. Vyšší meditační techniky však mají předpoklady; nejsou něčím, co může hned jen tak někdo praktikovat.

I jednoduchá forma meditace může mít svá nebezpečí. Pokud se lidé pokusí meditovat, aniž by dali svůj život do pořádku nebo aniž by získali kontrolu nad svou pozorností, mohou upadnout do zmatku svých podvědomých myslí a být tak ještě více rozrušení. I toto je součástí procesu očištění.

Osvícení má jistě několik podob. Já ho chápu jako jisté prozření. Probuzení z iluze. Životní cyklus mohl by se zdát iluzí, ovšem za iluzí se znovu může skrývat iluze. Jako bychom žili sen ve snu.

Cesta jógy, která vede ke zkoumání různých polarit vědomí a nádechů, kde potkáváme své já, nás vede. Nikde se ovšem neuvádí, a to ani ve spisech starých, že cesta jógy je sportem, za který se sbírají medaile a někde po cestě sebereme trofej osvícení.

Osvícení bychom mohli vnímat jako připravenost duše. K probuzení může dojít během meditace, ale zrovna tak při klasické běžné činnosti jako například mytí nádobí.

Nástroje, kterými nás jóga provází, jsou pomocníci na cestě k osvícení, probuzení. Začneme-li si být vědomi dechu, začneme vnímat své tělo a to, jak se v něm cítíme, vyrazíme-li za koncept, začneme vnímat změnu, do které se vnímání přesouvá.

Uvědomujeme si, že pokud chceme prožívat hlubší úrovně bytí, je potřeba uvolnit nánosy a probudit se. Jóga nám s tím pomáhá. Jógou se spojujeme se sebou a s tím, co nás přesahuje. Pokud si uvědomujeme, že cesta je cíl, chápeme podstatu osvícení.

Osvícení není cílem, do kterého bychom se měli snažit běžet. Člověk se stává uvědomělejším a zkušenějším právě díky cestě.
Praxe je nástrojem, který nás vede. K sobě a někdy také od sebe, abychom uviděli, kde opravdu stojíme.
Osvícení je dávkou uvědomění. Vědomí sebe sama v přítomném okamžiku. V nádechu i výdechu.

Podle klasické jógy uvedené v Pataňdžaliho Jógasútrách musí mít lidé, kteří chtějí skutečně praktikovat jakýkoli typ jógy na duchovní úrovni, dharmický nebo duchovní životní styl. Musí žít v souladu s principy načrtnutými v jamách a nijamách, prvních dvou příčkách osmičkového žebříčku systému klasické jógy. Jamy jsou jistá omezení související s naší sociální dharmou, která nám umožňují mít správný vztah s vnějším světem. Jedná se o nenásilí (ahimsa), pravdivost (satja), kontrolu nad sexuální energií (brahmačarja), nekrádež (astéja) a nesobectví (aparigraha). Procvičování těchto omezení nás osvobozuje od nenávisti, nepoctivosti, chtíče, chamtivosti a připoutanosti. (Jamy jsou také klášterní sliby a v nejpřísnějším smyslu zahrnují celibát a zřeknutí se všeho majetku.)

Nijamy se týkají naší osobní dharmy, zásad duchovního života, které musíme dodržovat v každodenním životě. Jedná se o čistotu (šauča), spokojenost (santóša), sebekázeň (tapas), studium duchovních učení (svádhjája) a odevzdání se Bohu (Íšvarapranidhána).

Důležitou součástí cesty osvícené jsou učitelé. Umění vzájemně se učit a inspirovat se od sebe vnímám jako esenci možnosti růstu, společné cesty, nacházení se a také rozcházení se.

Učitel přichází, když je žák připraven. Učitel odchází, když je žák opravdu připraven.“

Pokud se otevíráme možnosti považovat každou bytost, se kterou se potkáváme na cestě, za učitele, máme vyhráno.

V józe bychom mohli hledat mistra, guru či osvíceného člověka, který nám bude předávat moudrost, své znalosti, a my se budeme moci nechat vést.

Pravý učitel nejprve určí kompetenci studenta. Zjistí, kde student ve skutečnosti je, a poskytne mu realistické postupy na individuální bázi. Skutečný učitel nechá prasknout naše bubliny velké duchovnosti (nabubřelosti) a ukáže nám tvrdou práci potřebnou k tomu, abychom se skutečně změnili. I když jsme si mysleli, že jsme připraveni promovat, vrací nás zpět do základní školy!

Důležité porozumění k cestě za osvícením je také vědomí toho, že učitel je stále jen člověk a neměli bychom ho stavit na piedestal zbožnosti, zde by mohlo přijít zklamání.

Objednat předplatné