Není potřeba, není to ani možné, být vždy pozitivně naladění a úmyslně nebo nevědomky zkreslovat realitu. Když vnímáte svůj vnitřní pocit, co vám říká? Může se stát, že si ho spletete s vnitřním kritikem, který vám nedá odpočinku, přelétáte pak od jednoho úkolu k druhému, jste vyčerpaní, aniž byste si uvědomovali, jak k tomu sami přispíváte. Bývá to často zvnitřněný hlas rodičů či způsob, jak jste navyklí se chovat k sobě samotnému a přemýšlet o sobě.

Váš vnitřní hlas, či pocit, to s vámi myslí dobře. Je to přirozená součást nás samotných. Pokud hledáte odpovědi, v zásadě všechny už v sobě máte, jen bývají často překryty spoustou racionálního i iracionálního harampádí, množstvím úkolů čekajících ve frontě, pochybností a strachů.

Svoji vnitřní pravdu můžete cítit také v těle. Nacházíte-li se ve svém středu, máte v těle klid, můžete však vnímat i napětí, odpor, můžete cítit svoji vnitřní pravdu spojenou s něčím, co si v sobě nesete. Pokud se vám podaří dostat se do relaxovaného stavu těla a mysli, negativní stavy v těle i v prožívání se mohou rozpouštět, vaše tělesné i psychické funkce se harmonizují. Do začátku potřebujete klid, odhodlání, víru v možnost změny, někdy průvodce. Pokud vám jde o hledání balance, vydejte se cestou jógové praxe spojené s mindfulness, nikoli s výkonem. Setkání se sebou samotným vyžaduje odvahu, máme však možnost nalézt svůj osobní vesmír. Jak daleko se hodláme pustit, záleží jenom na nás.

Jóga je velmi dobrým podpůrným nástrojem pro zvládání úzkostí, pro které je charakteristická přeplněná, vystrašená, neklidná mysl, spolu s doprovodnými tělesnými příznaky. Pro člověka, který prožívá úzkost, je velmi těžké být teď a tady, proto je potřeba na sebe nespěchat, tak jak nás to učí jógová praxe.

Úzkost je v současném západním světě velmi rozšířeným fenoménem. Máte-li opičí neklidnou mysl, ať už jako projev úzkosti nebo jen jako součást běžného neklidu, nechejte příchozí myšlenky v klidu, bez hodnocení, jako byste byli jejich pouhým pozorovatelem, odplynout a zase vraťte pozornost ke cvičení. Postupně posílíte víru ve své tělo, ve schopnosti své mysli. Pokud Vám při závěrečné relaxaci není příjemné zavřít oči, nechejte je otevřené, zaměřujte se na svůj dech, vědomé dýchání bývá úlevné a vede ke zklidnění. Jakákoli zaměřená pozornost pomáhá redukovat neklid. Ke zklidnění pomáhá také vnímání střídání napětí a uvolnění ve svalech. Nezapomínejte proto nechat každou pozici doznít. S rozvojem vlídnosti a pozornosti k sobě samotnému vzniká prostor k tomu, aby mohl vzkvétat také soucit a vlídnost k ostatním bytostem.

• autor: Yvonne Holčáková
• www.psychoterapieporadna.cz
• foto: Shutterstock.com