Technika cvičení 13. 05. 2024 PDF Tisk

Opravdovost v józe: Jak se k ní dopracovat?

Není všechno zlato, co se třpytí. V poloze, ve které pěkně vypadáme, se vůbec nemusíme pěkně cítit. Jak se naučit to rozpoznat a nelhat si do kapsy?

Opravdovost v józe: Jak se k ní dopracovat?

Ruku na srdce. Všichni se občas rádi vžijeme do kůže herce a zahrajeme si na někoho jiného. V jógovém kontextu: vybíráme si polohy jen podle toho, jak vypadají. Chceme se je naučit zaujmout proto, že se nám líbí. Abychom se v nich mohli vyfotit, fotku umístit na Instagram a prostě a jednoduše a lidsky se pochlubit a sledovat, jak číslo těch, kteří fotku obdařili pochvalou, stoupá. 

Na začátku je důležité zmínit, že v józe není nic špatně. Pokud víme, proč to děláme. 

Kroužíme-li rameny proto, abychom je protáhli, lépe se to provede, když zaktivujeme střed těla a vědomě stáhneme žebra dolů. Chceme-li ovšem stejným cvikem otevřít hrudník, budou nám v tom žebra stažená dolů bránit. Bude tedy vhodnější zvolit široký hrudní dech, kdy budeme dýchat do hrudníku a žebra od sebe naopak roztahovat. Ramena potom tolik neuvolníme, neprotáhneme, ale zase uvolníme a protáhneme hrudník. Ani jeden způsob provádění není špatně – pokud víme, proč jej provádíme tak, jak jej provádíme.

Jógové polohy, ásany, představují příběh. 

Často jsou pojmenovány po zvířeti, osobě, hrdinovi, jehož příběh v sobě nesou. Každá poloha je svým vlastním světem, aktivujícím určité energetické brány, dráhy, uvolňující určité bloky, posilující určité vlastnosti – to vše mentálně i fyzicky. Více než v jiných cvičeních právě v józe záleží na tom, jak postavíme chodidla, zda dáme nebo nedáme špičky k sobě, zda dlaně obrátíme vzhůru nebo do země. Změnou postavení se změní poloha, obtížnost, smysl – vnitřní i fyzický. Jógové polohy nejsou pozicemi. Jsou-li pro prováděny jógově.

Protože v józe můžeme praktikovat polohy, nebo cvičit pozice. 

Za sanskrtským výrazem „ásana“ stojí zhruba toto: jde o polohu, kterou můžeme bez vynaložení fyzického úsilí udržet alespoň po dobu tří minut. S tím se pojí další dva sanskrtské výrazy – sthira sukham ásanam. To se praví v Jógasútrách a znamená to, že jógová poloha by měla být nejen pevná, ale také pohodlná, to znamená volná. Může to znít paradoxně, nesourodě, ale právě sthrira sukham ásanam je tím, co jógovou polohu odlišuje od pouhé líbivé pozice. Možná, že to nepoznáte na první pohled – možná, že na první pohled nepoznáte, zda někdo zaujímá jógovou ásanu, nebo drží pozici. Ale pokud jste v poloze, poznáte to. 

Jak poznat, že jsme v poloze a nikoliv v pozici? 

Pro jógového začátečníka může být těžké soustředit se na všechno, co je při fyzické praxi třeba dodržet. Jde o kontakt se zemí, jde o dech, jde o koncentraci dovnitř. Může se zdát nereálné sladit všechny tyto aspekty v jednotu a naučit se v ní plynout. Žádný učený z nebe nespadl a cvičení dělá mistra. To platí v životě a platí to i v józe a tato dvě přísloví či citáty jsou odpovědí na obavy začátečníku a na nevyřčené otázky spojující se v jedné, nejzásadnější: Dokážu to? Odpověď se vyjeví v praxi. Přijde. Poznáte ji. Až budete v poloze, poznáte to.

Jak? 

Najednou se dostaví úžasný pocit lehkosti, kdy nebudeme muset nad ničím přemýšlet, nic si hlídat, nic upravovat. Prostě budeme. Jen tak, jednoduše, přirozeně. Budeme dýchat, budeme cítit pevnost i lehkost, nebudeme stažení, ale budeme pevní. Ten pocit se nedá naučit, dá se pochopit, osvojit, přijmout a postupně se dá prodlužovat a rozšiřovat, až pokryje celou praxi, všechny polohy – v józe, na jógamatce i v životě. Co se nikdy nestane je to, že bude samozřejmý. Až přijde, ne když přijde, protože když vytrváme, on přijde, budeme o něj muset pečovat, aby neodešel – nebudeme-li o něj pečovat, odejde. 

Jak o něj pečovat? 

Koncentrací, opakováním – opakování je matka moudrosti, to opět platí jak v životě, tak v józe. Odpověď je: praktikovat, praktikovat, praktikovat. Vytrvat, udržovat pozornost – a jakmile si uvědomíme, že už ji nemusíme držet, že jen sledujeme, vytrvat stále, neusnout na vavřínech a s vděčností praktikovat, praktikovat, praktikovat. Nic víc, nic míň.

Na první pohled tedy nepoznáme, zda se někdo nachází v poloze nebo v pozici. Sami na sobě to ale poznáme.

V poloze můžeme volně dýchat a máme pocit, že z ní vlastně ani nemusíme odcházet. Nemusí se nám to dařit ve všech polohách, postupně ale sthira sukham ásanam můžeme rozšiřovat a pokrývat polohy, v nichž se nám jej daří udržet. Zprvu to může být meditační sed, tadásana, později třeba i širšásana a v podstatě všechny další polohy, v nichž si to dovolíme – bez očekávání, bez předsudků, otevřeně, uvolněně. Podaří se nám to ovšem pouze tehdy, bude-li naším záměrem, aby nám bylo dobře. Pokud do polohy půjdeme se záměrem jen dobře vypadat, navždy pro nás zůstane pozicí. Protože v onom „dobře vypadat“ je skryto očekávání, nutnost naplnit potřebu – a ona nutnost, ono očekávání, nám nedovolí se v pozici uvolnit a zaujmout polohu. Jak na to? 

Praktikovat, praktikovat, praktikovat.

  • autorka: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com

Objednat předplatné