Odevzdat svůj strach

Žijte jógu blog 22. 07. 2022 PDF Tisk

Odevzdat svůj strach

Vždycky jsem měl strach projevit se. Byl to můj vnitřní pocit, který s mým reálným vystupováním moc nesouvisel. Jako bych balancoval mezi světlem a stínem a vyvažoval jeden pocit druhým.

Byl jsem závodník v atletice, který chtěl vyhrávat. Byl jsem tanečník, který chtěl stát na stupních vítězů a zářit. Byl jsem cílevědomý, s mladickou vášní, urputný, a přitom málokdo tušil, že pro mě je radostí samota, pobývání v kruhu nejbližších přátel, a že má vnitřní spokojenost se zakládá na jednoduchosti a „sezení v koutě“.

Když mi přišla do cesty powerjóga, učil jsem se a vlastně se učím stále každý den. V pozicích jsem si dokazoval svou tehdejší „jedinečnost“ - být vždy první a současně jsem díky nim získával na vnitřní i fyzické síle. Má mysl přestávala být tak rozkolísaná a pocit uvnitř i projev ven začaly spolu navazovat kontakt. Síla prostoupila celé tělo, rozlila se i do mysli a já začínal lépe zvládat své emoce, jejich výkyvy, a také strach. Moje “pozicová obsese“ se postupně zmírňovala (mluvím o několika letech jógové praxe na jógamatce) a postupně jsme nabýval mentální energii pro práci sám na sobě.

Učil jsem se pracovat se strachem (vstávat každý den s pocitem smysluplnosti) – být hrdě sám sebou a být na své cestě. Pochopil jsem postupně, že základem je přijímat cestu ostatních a zároveň jít po té své, ačkoli se třeba některým nelíbí. A i přes častou konfrontaci jsem ve svou cestu věřil a věřím.

Víra je síla, která boří strach. Víra je cesta, kterou člověk dospěje k sebedůvěře a podpoří své směřování. Víra je základ, z něhož když vycházíte a souzníte s ním, podpoří vaši vizi a smysluplnost cesty. Umožní vám přijímat a nesoudit cestu druhých. A proto není důvod čehokoliv se bát.

Naučil jsem se (a stále se učím), že není třeba se bát, protože vždy je o nás dobře postaráno, a proto je skvělé, když jsme schopni se ve chvíli neklidu – strachu – podívat na situaci a rozklíčovat, co nám říká.

Jeden si myslí, že když dělá něco jinak, je lepší než druhý, a ještě více je to vnímáno v józe ve smyslu duchovnosti. Mnozí se odkazují ke kořenům a ke čtení duchovních textů, jednoduchosti oblečení nebo neznačkové podložce… a připadají si pak lepší a silnější. Druzí, kteří mají rádi něco jiného, jsou považováni za „neduchovní“ a jsou označování za “neduchovní”, protože „jen cvičí“.

Jak směšné jsou tyto myšlenkové hry, když v podstatě je vše o jednotě a bezrozdílnosti, nemyslíte? Není jedno, co má člověk na sobě? Není jedno, jakou má podložku? Každý přece může jít svou cestou a klidně číst třeba červenou knihovnu.

Duchovnost je v současné době v hledáčku mnoha lidí, kteří pochybují o své celistvosti. Někteří po ní touží, další významu slova nerozumí a jiní ji nabízejí, prodávají. V kolébce jógy, samotné Indii je to stejné a… za peníze. Spiritualita se stává v našich zeměpisných šířkách exkluzivitou, aniž by lidé doopravdy chápali, co znamená. Vypadat jinak, dělat věci jinak než všichni ostatní je módou a potřebou dokázat svoji jedinečnost a zajímavost.

Stále se učím s nadřazeností lidí pracovat. Raději sedím v koutě a pozoruji, co se děje. Nechci s názorem druhých bojovat, protože každý má právo na svůj pohled a svou cestu. Jako by světlo a tma opět nabíraly na své rozdělující síle a vše bylo jen světlé, nebo tmavé…