O životě s jógou...Petr Smil

02. 06. 2017


"Za nejdůležitější považuji jógu v tichosti a neokázale žít, nikoliv cosi cvičit"

Medailonek

Jméno: Petr Smil

Věk: 37

Znamení zvěrokruhu: Kozoroh

Specializace v józe: Prana vashya jóga, pránájáma, meditace

Oblíbený jógový guru / duchovní učitel: Ramana Mahariši, Rámakrišna, Kéčara, momentálně se asi nejvíc učím od svých dvou synů…

 

Co je pro vás jóga – především? Cvičení, filosofie, duchovní cesta, nebo životní styl?

Jóga pro mě není nějakým specifickým cvičením či technikou, intelektuální gymnastikou či abstraktní filosofií. Byť starodávný odkaz Indie ctím, není pro mě ani snahou importovat cosi východního do střední Evropy a životních podmínek, které jsou odlišné. Jóga pro mě představuje návrat k určitému „továrnímu nastavení“. Ze stavu „tělo strnulé – mysl nezkrotná, ulpívající a uchopující“ směrem ke stavu „tělo funkční – mysl v usmíření, případně v jasu“.

Jak jste se k józe dostal? A čím vám „učarovala“? Jaká byla vaše jógová cesta?

Pamatuji se, jak jsem se jako malý kluk s dětsky nevinnou zvědavostí pořád ptal sám sebe na prostou otázku: „Kdo jsem?“ Neznaje lepší odpovědi, stále dokola jsem tehdy opakoval své jméno až do okamžiku, kdy nebylo jasné, kdo se ptá, kdo odpovídá, a z nitra se přitom vynořilo cosi nezměrného. Pak se hlubina na mnoho let uzavřela... Po letech jsem se ke cvičení jógy dostal skrz lezení po skalách a hledání efektivních tréninkových metod. Narazil jsem i na jógu. Jakmile jsem trochu pochopil, „o co jde“, začal jsem tušit, že by mi mohla jóga pomoci i s hledáním odpovědí na otázky, které mě životem tak či onak provázely.

V rámci experimentování na sobě jsem nejdřív dva měsíce cvičil ásany a dýchal každé ráno podle jakési knížky, nicméně po mnoha pádech ze stoje na hlavě jsem nabyl přesvědčení, že by bylo lepší jít někam „do učení“.

V těch dobách se jóga nikde moc necvičila a výběr byl omezený. Na druhou stranu platilo, že kdo se józe věnoval, dělal to se zápalem pro věc. Náhodou jsem narazil na lekce jakési „aštanga vinyasa jógy“, které vedl Dalibor Štědronský. Po krátkém váhání jsem jednu lekci navštívil a cvičení okamžitě propadl. Nebylo nás tehdy mnoho, tento styl cvičení moc lidí ještě neznalo a všechno bylo směřováno k samostatnému domácímu cvičení. Následujících pět let jsem vstával v pět ráno a různě se cukal, uzloval a vydatně potil na jógamatce. Přestože v tom bylo z mé strany mnoho urputnosti a ambicí, byla to nejspíš nevyhnutelná etapa. Během té doby mě ani jednou nenapadlo zkusit jiný styl cvičení, natož „vyměnit“ učitele. Vše se smrsklo do prostého faktu: „buď vstanu a zacvičím, anebo nevstanu a ten den už nezacvičím.“ Pochybnosti co cvičit, jak cvičit, kde cvičit atd. se vůbec nevyskytovaly. Postupně jsem prošel první sérií, druhou, vstoupil do třetí. Vedle toho jsem začal s pránájámou, meditacemi a začal objevovat jemnější roviny.

Rozhodnutí dopřát si krátkou pracovní pauzu a odskočit za jógou do jižní Indie odstartovalo lavinu nejrůznějších životních změn, do kanceláře jsem se pak už nikdy nevrátil, do Indie létal opakovaně.

Opět spíše náhodou jsem se v Indii seznámil s Vinayem Kumarem a jeho prána vashya jógou. Ta mě oslovila především důrazem na dech a jeho precizní spojení s pohybem, zároveň ale nechyběla ani kýžená intenzita cvičení. Bylo to v době, kdy jsem už tušil, že se má cesta ubírá od gymnasticky pojaté aštangy směrem k dechu a technikám, které jdou hlouběji.

S prána vashya jógou, pránájámou a intenzivními meditacemi jsem se pak vydal na pole „nezorané“, s lecčíms různě experimentoval, jóga-technikami trávil mnohdy i víc než 6 hodin denně. Spolehnout jsem se přitom mohl akorát na sebe sama a věřit v cosi „uvnitř“. V jihoindickém ášramu, u posvátné hory Arunáčaly, jsem pak prožil momenty, kdy se Duch hlubiny opět vynořil. Následovalo nikoliv lehké období, kdy šlo především o to najít pevnou půdu pod nohama a zorientovat se v nové situaci. Hodně mi tehdy pomohlo studium hlubinné psychologie, začal jsem se zabývat tématem psychospirituální krize a jógu začal provozovat trochu civilněji a pokorněji.

Nikomu dnes podobnou „cestu síly“ a nejrůznější hrátky s tzv. kundalini nemohu s klidným srdcem doporučit, byť samozřejmě platí, že každý je originál. Mnohdy se jedná o dráždění hada bosou nohou.

Jaké lekce vedete a proč právě tento typ jógy? Jakou lekcí se představíte účastníkům JógaDnes konference a na co se mohou těšit? 

Věnuji se prána vashya józe, pránájámě, meditaci. To jsou sice konkrétní techniky, nicméně záleží především na dodržení určitých principů a v neposlední řadě i na záměru a připravenosti dotyčného, zdali a jak budou techniky fungovat. Pokud jde o prána aashya jógu – jedná se o intenzivnější cvičení jógových pozic postavené hlavně na důkladném dechu a jeho precizním propojení s pohybem. Do cvičení se postupně vkládají i krátké zádrže dechu – v podstatě se jedná o jemnou pránájámu v pohybu. U ní je důležitá schopnost vnitřního vyladění a určitá vnímavost a jemnost. Nicméně, než se k tomuto stavu člověk procvičí, může to určitou dobu trvat. Zpočátku se tak cvičením řeší především neduhy fyzického těla a celková kondice. Po delší době praxe se jako „vedlejší produkt“ mohou otevírat kanály mimo-smyslového vnímání, a když dotyčný své vědomí nezužuje, může se za určitých okolností i rozšiřovat. To vše nezbytně s nohama na zemi a s motivací „ku prospěchu všem bytostem“.

Změnil se váš život po tom, co jste začal praktikovat jógu?

Naprosto.

Jak jste se dostal k vedení lekcí jógy a co vám učení nejvíce přináší?

K lektorování jsem se dostal tak trochu jako „slepý k houslím“, pražské jógové studio Jemný svět mi spadlo do klína taktéž neplánovaně. Díky lektorování se potkávám s lidmi podobně laděnými, vedení a provoz studia mě pak udržuje v neustálé aktivitě (a závislosti na kofeinu).

Jaký význam má jóga pro dnešní společnost a generaci?

V lepším případě vídám s jógou změny na úrovni jednotlivců. Má-li pak jóga nějaký přenesený význam i pro společnost – to si netroufám hodnotit – byť doufám a věřím, že ano.

Máte nějaké osobní poselství pro ty, kteří s jógou teprve začínají, anebo stále ještě váhají a odhodlávají se k návštěvě první lekce?

Napadá mě citát Franze Kafky: „Je cíl, ale nikoliv cesta; to, co nazýváme cestou, je váhání.“

Osobní poselství? Vše se vynořuje z nitra přesně v ten moment a takovým způsobem, jak je potřeba. Jde jen o to se na své nitro zkusit naladit a nebýt pasivní.

Za sebe – dokud jste mladí, hledejte to, co vás baví a naplňuje, je jedno jestli je to jóga, lezení po skalách, hra na klavír, malování, anebo cokoliv jiného. Nepochybujte o sobě a svém životě. Nemusíte se nikomu zodpovídat vyjma svého svědomí, to „cosi uvnitř“ vás jím provede. Když nikam jinam tak k pocitu, že jste svůj čas nepromarnili, a třeba i k určitému usmíření, radosti a spokojenosti, o kterou se můžete podělit s druhými. A to není málo.

Pokud jde o jógu – je škoda, když se stane záminkou pro útěk ze světa, ze vztahů a od zodpovědnosti vůči celku. Je lepší „dávat, abych mohl případně i občas brát“, než žít s postojem „co z toho budu mít?“.

 

Děkujeme za rozhovor!

S Petrem si můžete zacvičit na pražské Weleda Jóga DNES Konferenci, která se koná 21.10.2017

Přihlášky ZDE

foto: archiv autora


Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket