Ekologie pro bohaté, nebo pro chudé?
Vzpomínám si na svůj kdysi oblíbený pořadu Jste to, co jíte. Vždycky mě fascinovala výprava do supermarketu: doktor Havlíček nakupoval s každým účastníkem, vysvětlil jim výživové hodnoty a pak spočítal, kolik stojí jídlo na týden ve zdravé a v původní verzi. Velmi často došel k tomu, že finančně vyjde zdravý životní styl úplně stejně, rozdíl byl maximálně sto korun. Ostatně na internetu vygooglíte i úsporný, avšak vyvážený týdenní jídelníček pro čtyřčlennou rodinu, jehož rozpočet nepřesáhne stovku na den. Obsahuje luštěniny, domácí pomazánky nebo jablka. Zato gothaj nebo chipsy byste v něm hledali marně.

Podobné je to i s nákupy šetrnějšími k přírodě. Platím sice trochu víc peněz za tekutý prací prášek, který stáčím v bezobalovém obchodě. Jenže zároveň na pultech nechávám řadu jiných produktů, které se v domácnostech často nacházejí. Například drahé čisticí prostředky (speciální na každý kus vybavení) postupně nahrazuju jablečným octem, sodou a mýdlem s jelenem. Nekupuju už ani věci na jedno použití, když mohu mít ty, které lze používat opakovaně. Speciální houbičky na nádobí doma nevyhazujeme, pereme je na šedesát stupňů, a místo vlhčených ubrousků máme perlan.

V „záchvatu ekologie“ je občas těžké odolat aktuální zero-waste módě – vždyť dřevěné misky a skleněné dózy vypadají tak pěkně. Jenže ono stačí poohlédnout se doma, co už máme k dispozici. Pro přírodu uděláme mnohem víc, když vypotřebujeme starý šampon až do poslední kapky nebo si necháme funkční plastovou nefotogenickou štětku na nádobí. Začít žít „zeleněji“ prakticky nic nestojí, naopak to může do rodinného rozpočtu přinést peníze. A pozitivně to ovlivní i váš jídelníček, potažmo zdravotní stav.      

Co se schovává uvnitř
Když jsem začala snižovat množství odpadu v domácnosti, všimla jsem si, že se pomalinku zlepšují i jiné oblasti mého života. Víc mě začal bavit pohyb, začala jsem pravidelně chodit na lekce jógy (konečně bez výmluv, že zas nestíhám) nebo jsem snadno odřekla schůzku, která byla už předem ztracený čas. Z lednice a spíže najednou ubylo polotovarů a začaly převládat „nahaté“ potraviny s vyšší výživovou hodnotou.

Zato v náročnějších obdobích, kdy údajně nebyl čas a bylo potřeba se najíst hlavně rychle, se domácnost zase zavalila jednorázovým odpadem… a tělo i hlava protestovaly. To mě přivedlo na myšlenku, že stres má možná něco společného s množstvím obalů, které si přinášíme domů a které následně vyhazujeme. V regálech na nás číhají přebytečné kalorie, jak jinak než zabalené v plastu. Tyčinku Mars nebo Twix si bezobalově zkrátka nekoupíme.

A co když nahlédneme ještě hlouběji, pod fyzický obal svého těla? I o svých přebytečných kilech můžeme přemýšlet jako o obalech, do kterých uschováváme sebe samé. Fungují jako cibule a něco uvnitř pečlivě zakrývají. Co chceme před světem i před sebou utajit? Co uvnitř nás je tak zranitelné a potřebuje opečovat? Odpověď na nás možná vyklouzne na jógové podložce, možná sebedotazováním po přečtení tohoto článku.

Když není síla žít eko
Někteří lidé potřebují začít změnu radikálním řezem, já k nim bohužel (či naštěstí) nepatřím. Stejně jako u praktikování jógy je často přirozenější, když si osvojujeme nějakou změnu kousek po kousku. Japonci tomuto přístupu říkají kaizen – zavedená změna musí být tak malá, aby ji člověk zvládl s lehkostí a bezbolestně. Ekologičtější domácnost pak není taková věda, jak to zdánlivě podle rad v časopisech vypadá.

Pokud vám stáčení bezobalového pracího prostředku zatím připadá jako sci-fi, proč se do něj nutit. První krůčky si můžeme přirozeně zavést do běžné rutiny, přestože jsou děti celou zimu nemocné, máme stresové období v práci nebo řešíme vleklou manželskou krizi. Můžeme začít třeba tím, že si na nákup vezmeme už použité mikrotenové sáčky. Beztak se jich v každé domácnosti válí nejmíň tucet, v kabelce nezaberou skoro žádné místo, vydrží dlouho a jsou připravené na jakékoliv ovoce, zeleninu nebo pečivo. A když je na dalším nákupu použijeme znovu, rázem snížíme svou spotřebu o polovinu. Časová investice nula minut.

Proto se ani nenuťme do generálních úklidů, bezoodpadové domácnosti a radikálních detoxů, pokud uvnitř necítíme, že to tak opravdu chceme my sami.

Vyrazme raději na procházku a nechme na sebe působit okolní přírodu. Jednak nás nejspíš přejde chuť na nezdravé obludnosti v plastu, jednak se lépe napojíme sami na sebe. A pak nás třeba napadne, co přesně potřebujeme k odlehčenějšímu tělu i domácnosti. Často nám nechybí nic materiálního... A jak souvisí jídelníček s ekologií? Ohleduplnost k sobě i k přírodě jdou vlastně ruku v ruce, na ročním období nezáleží.

Ctím kouzlo nedokonalosti… a čokoládu nebo zmrzlinu v jednorázovém obalu si zkrátka neodepřu.

• autor: Monika Barešová (Trojanová)
• www.holkanatext.cz
• foto: Shutterstock.com