V hledání a nalézání má jóga mnoho společného s koučováním. Koučink je nástroj, který účinně napomáhá lidem rozvíjet se v souladu s jejich přirozeným nastavením. Proces koučinku umožňuje jasněji definovat naše vize, cíle, dosáhnout jich rychleji a efektivněji. Přinášíme vám rozhovor s koučem osobního rozvoje Jiřím Mynaříkem, pro kterého je koučink životní filozofií, ale i způsobem, jak nahlížet na život s vědomím toho, že zkušenost každého člověka je jedinečná.

Proč lidé vyhledávají koučink?

Lidé často vyhledávají koučink v obdobích, kdy do jejich života vstupuje změna. Ať už je to prostřednictvím vnějších vlivů (kdy lidé hledají způsoby, jak optimálně zareagovat v nově nastalé situaci), či je to vnitřní potřeba změnu uskutečnit. V období na prahu změny se pod vlivem různých okolností vychyluje naše zažitá rovnováha a s tím potom často velmi přirozeně souvisí vnitřní pochyby a nejistota. Mnohokrát lidé začínají rozhovor větou: „V mém životě je prakticky vše v pořádku, přesto mám pocit, že mi něco chybí, a nevím, co…“ Ve snaze zorientovat se a ujasnit si další směr pak může být spolupráce s koučem hodně nápomocná.

Co doporučuješ všem, kteří uvažují o koučování? Co vzít v potaz?

V prvé řadě bych zmínil, že koučink nemá terapeutickou podstatu. Vždy by měl stát na rovnocenném vztahu mezi koučem a koučovaným. Profesionální kouč se nebude stavět do pozice odborníka na tvůj život, naopak tě v ideálním případě celým procesem provede tak, abys posílila svoji stabilitu a odpovědnost vůči sobě a svému životu. V poslední době se setkávám s do jisté míry deformovaným pohledem na oblast osobního rozvoje, vycházejícím z mylně či zjednodušeně vykládaných pojmů pozitivní psychologie a hladu po instantních řešeních v duchu permanentní motivace, výkonu, štěstí a úspěchu. Představa trvale stabilního emočního stavu je mýtus – emoce znamenají pohyb. Všichni se nacházíme v určitém konkrétním bodě našeho života přinášejícího jistý druh zkušeností a zásadním způsobem vnímám důležitost respektu vůči této aktuální životní situaci každého jednoho člověka. Každá pozitivní změna v životě vyžaduje určitou míru nepohodlí proto, aby vůbec mohla proběhnout, stejně tak jako když si tělo v józe spolu s novými pozicemi/ásanami zvyká na nový druh pohybu, lze vnímat určité nepohodlí, možná bolest svalů. Ale v případě přiměřeného tempa a intenzity se dostaví pozitivní výsledek a v životě nás vykročení novým směrem rovněž rozvíjí a obohacuje o další druh zkušeností.

Jak mohu objevit svůj životní směr pomocí koučinku?

Reálně se setkávám s tím, že to, co je pro nás opravdu klíčové, je už v nějaké formě v našich životech zahrnuto, ne vždy ale stojí na prvním místě. Koučink vytváří soulad mezi našimi činnostmi a hodnotami, pomáhá soustředit se na to opravdu zásadní a přinést podporu pro to, aby se naplno mohlo projevit to nejlepší z nás samých.

Které techniky sebekoučinku jsou vhodné pro každodenní praktikování?

V rámci sebekoučinku jsem zastáncem maximální jednoduchosti a praktické využitelnosti. Tak aby bylo možné tyto techniky aplikovat na každodenní bázi, protože právě v pravidelnosti se skrývá jejich největší síla pro vytvoření žádoucí změny. Za jednu z těch vůbec nejsilnějších považuji praktikování vděčnosti, spočívající ve vědomé koncentraci na věci, situace či osoby, za které ve svém životě cítím vděk. Tuto techniku je možné provádět formou vedení deníku, do kterého si každý den zaznamenáváme konkrétní počet věcí, za které cítíme vděčnost (popřípadě věcí, které se nám podařily, které nám udělaly radost atp.). V této variantě ji popisuje americký psycholog Martin Seligman, jenž její reálný přínos na celkovou spokojenost člověka podložil formou studií. Osobně praktikuji tento postup v podobě pravidelné 10minutové koncentrace na tři věci, za které cítím vděčnost, při níž se intenzivně zaměřuji na prožitek vděčnosti ve svém těle. Jedna z krás tohoto cvičení spočívá v tom, že pokud jsme hluboce v kontaktu s prožitkem vděku, nelze současně pociťovat jakékoliv negativní emoce. Druhá technika, se kterou mám velmi dobrou zkušenost, je praxe všímavosti, kterou lze rozvíjet zcela kdykoliv – při chůzi mohu vnímat kontakt svých chodidel se zemí, uvědomovat si tempo své chůze, odkud vychází pohyb atp., stejně tak při jídle se lze zaměřit na jednotlivé chutě pokrmu, vnímat jeho teplotu, vůni, strukturu atd. – tímto způsobem můžeme žasnout nad tím, kolik vjemů lze v jejich plnosti vnímat a současně jakým způsobem se zklidňuje tok našich myšlenek. V rámci koučovacího procesu velmi intenzivně pracujeme s vědomým záměrem a toto jednoduché cvičení nás více propojuje s námi samými a naším životem.

V životě těžko zpracováváme stresové emoční situace. Jak jednoduše dosáhnu uvolnění?

V životě přirozeně sledujeme celou řadu oblastí: mezilidské vztahy, zdraví, práci, finance, pocit smyslu a naplnění atd. Pakliže svojí energií rovnoměrně pokrýváme klíčové oblasti svého života, potom v případě, že se některá z nich naruší, ty zbývající podepřou naši rovnováhu. Pokud většinu naší energie a času koncentrujeme pouze na jednu z nich, může se stát, že přijdeme o jediný stabilní bod a s ním i o životní rovnováhu. Toto může fungovat jako určitá forma prevence. V případě přímé stresové situace je velmi nápomocné vědomí toho, že naše mysl, emoce a tělo jsou jeden propojený systém a problém nelze řešit z pozice, ze které vznikl. Zcela prakticky to pak znamená, že v případě, že řeším nepříjemnou stresovou emoční zátěž emočním způsobem, např. reakcí v afektu, situace se dostává mimo moji kontrolu. V případě, že do řešení zapojím tělo a dopřeji si např. krátkou procházku a ve vzniklém odstupu situaci zhodnotím z pozice myšlení, dostávám se nad emoce. Poznatek propojení těla, emocí a myšlenek (nepříjemná myšlenka vede k negativní emoci, která se na těle projeví např. tak, že se mi stáhne žaludek – stejným způsobem to ale platí i obráceně: příjemný fyzický prožitek, např. lekce jógy, dovede navodit rovněž příjemné emoční rozpoložení a spolu s ním i pozitivní myšlenky) je jedním z výchozích bodů metodiky Neurolingvistického programování (NLP), kterou v koučovacím procesu využívám.

Jaké jsou výhody NLP?

NLP vychází z poznatků o fungování našeho mozku (neuro) a jazyka (lingvistické), kterým komunikujeme nejen navenek, ale také vůči sobě samým. Tato komunikace probíhá neustále, po většinu času nevědomě a je podmíněna naší zkušeností. Tímto způsobem si vytváříme představu o sobě samém i světě kolem nás (programování). Pokud se podceňuji a mám nízký pocit vlastní hodnoty, mé myšlenky, jazyk a řeč těla budou zaměřeny směrem, který mé přesvědčení podporuje. Zcela opačným způsobem se bude projevovat a uvažovat člověk sebevědomý a úspěšný. Neurolingvistické programování si těchto vztahů mezi myšlením, emocemi a tělem všímá a umí je využít pro osvojení nových žádoucích návyků a postupů, které umožňují lidem plněji vyjádřit sebe sama, cítit se lépe, sebevědoměji komunikovat a dosahovat smysluplných výsledků. Na základě těchto metod stojí mimo jiné tréninky řady vrcholových sportovců, kde je zásadní, aby mentální nastavení podporovalo fyzický výkon.

Jak mohu s pomocí NLP dosáhnout např. stavu relaxace, vnitřního klidu?

Pomocí NLP lze v tomto případě velmi účinně pracovat formou kotvení. Jako kotvu označujeme jev, který je přirozeně zastoupen v našich životech. Všichni známe ty situace, kdy nás např. vůně čerstvě upečeného koláče přenesla zpět do bezstarostného dětství. Propojení určitého vjemu s konkrétním emočním stavem nazýváme kotvou. V rámci NLP s kotvou pracujeme například tak, že propojíme určitý tělesný signál (např. stisk středu dlaně) s konkrétním pocitem, v tomto případě s pocitem uvolněné relaxace (stejným způsobem lze pracovat s celou škálou nejrůznějších emočních stavů, jako je pocit sebevědomí, odvaha, vnitřní klid atp.). Takto jsme schopni si prožitek vnitřního klidu a relaxace pomocí stisku dlaně navodit ve chvílích, kdy je to pro nás užitečné. Využíváme tu něčeho, čemu říkáme podmíněný reflex. Můžeme si vybavit známý experiment ruského lékaře Pavlova se zvonečkem a psy. Pavlov byl schopen pouhým zacinkáním zvonečku vyvolat u psů chuť k jídlu spojenou s reálnými fyzickými projevy. Jde jen o malý příklad toho, jak pozoruhodným způsobem umí pracovat naše mysl a jak nám můžou být poznatky o jejím fungování užitečné v našem každodenním životě.

Jak se mohu posunout v případě nezdaru, stagnace?

Nezdar i stagnace jsou stejně jako úspěch a rozvoj přirozenou součástí našeho života a vnímám jako důležité být si toho vědom. Nezdar nás upozorňuje na potřebu změnit směr, přehodnotit vlastní postoje a začít jednat jiným způsobem. Stagnace je pak velmi často propojena s přílišnou koncentrací na to, co ve svém životě nechceme, a takové zaměření na problém či překážku výrazně znesnadňuje posun vpřed. Vždy, když se nám podaří takovéto přemýšlení nahradit zaměřením se na to, jak si přejeme, aby náš život vypadal – co pozitivního nahradí to, co nechci – lze nacházet způsoby, jak se posunout vpřed.

Jak mohu žít naplněným, spokojeným životem?Být co nejvíce vědomým vůči vlastnímu životu a věcem, ve kterých nacházíme spokojenost a naplnění. Pro každého člověka se pod těmito pojmy skrývá něco jiného, buďte konkrétní a pojmenovávejte všechny věci, činnosti, vztahy atp., které přinášejí do vašeho života naplnění a spokojenost. Lidé jsou mnohdy překvapeni, kolik takových věcí je v jejich životech už přítomno, jen neměly dostatek prostoru a pozornosti. Ptejte se sami sebe: „Co můžu vědomě udělat pro to, abych tyto konkrétní věci dále rozvíjel?“ Jako klíčové pro naplněný život vnímám nutnost realizovat a dělit se o vlastní schopnosti, jedinečnost, dary – jakkoliv tuto oblast nazveme. Co je to nejlepší v nás, co chceme poslat dál a sdílet s ostatními, se světem? Jsem bytostně přesvědčen o tom, že tato osobní jedinečnost je zastoupena v každém jednom člověku a touží být naplněna. 

rozhovor vedla: Eva Učňová

foto: archiv Jiřího Mynaříka

www.jirimynarik.cz