Novoroční zamyšlení: Co to vůbec je „jíst zdravě“?

Jezte chytře 06. 01. 2023 PDF Tisk

Novoroční zamyšlení: Co to vůbec je „jíst zdravě“?

Když se řekne zdravá strava, každý si pod tímto pojmem představí něco jiného. Pro někoho je to třeba zeleninový salát, pro někoho pohanka nebo jáhly, pro mnohé to může být přirozené jídlo, které není zatěžkané chemií. Pod těmito dvěma slovy si prostě můžeme představit mnoho. V dnešním novoročním zamyšlení bych však chtěla jít ještě dále, k samé podstatě kvality potravin, se kterými se setkáváme a se kterými jsme se setkávali i v dřívějších dobách.

Všechno špatně…

Každá základní skupina potravin, nyní v této době, způsobuje nějaké negativní emoce. Maso, obiloviny (pečivo), mléčné výrobky, máslo, vejce, rostlinné oleje, ovoce (cukr?)… ke každému slovu si v hlavě spojím desítky obviňujících tvrzení, proč není vhodné jíst to, to, to, že nám škodí pečivo, protože je tam lepek, že nám škodí mléčné výrobky, protože je tam špatně stravitelná mléčná bílkovina kasein, vejce… to je přece cholesterol!, rostlinné oleje…no to jsou samé prozánětlivé omega-6, ovoce (smoothie) samé pesticidy, máslo… nasycený tuk. Všechno je vlastně úplně špatně. I takové ryby, které jsou obecně doporučovány jako prospěšné, jsou vlastně v běžné nevalné kvalitě spíše škodlivé než prospěšné. Zkrátka a dobře, laik už se prostě ztrácí a často neví, co má vlastně jíst, když JE všechno špatně. Často dostávám právě tyto jednoduché otázky: „A co to pečivo?“ nebo „A jak je to opravdu s tím mlékem – máme ho pít nebo ne?“. Proč to tak je? Je smutnou pravdou, že přirozená interakce našeho organismu a potravin je narušená a je to jeden z důvodů, proč jsou nyní tak rozvinuty nejrůznější alergie, intolerance a další zdravotní problémy související s naším mikrobiomem.

Potraviny pod drobnohledem

Makropohled na výživu, který je probírán v mediích a mezi širokou veřejností, je však jen tím velmi obecným a vlastně málo říkajícím makropohledem, který nedává do souvislosti dvě velmi důležité věci. Říká nám, co jíst, co nejíst, onlinové jídelníčky nám diktují, kolik tak čeho ideálně sníst, abychom hubli, přibírali, nebo zůstali na stejné váze, čteme, že tedy bílý rohlík jsou prázdné kalorie a celozrnné pečivo je hodnotnější. Všechno tohle jsou kvantitativní a velmi povrchové rady. Nejdou hlouběji.

Je potřeba si uvědomit, že svět potravin, který známe dnes, je zatížený technologií a v posledních stech letech jsme úplně někde jinde, než tam, kde se tomu říká přirozenost. V pěstitelství a v chovatelství jsme totálně uhnuli směrem „nepřirozenost“. Potravinářský průmysl je schopen vyrobit velké kvantum uniformních potravin tak, aby se dostaly k co největšímu počtu lidí a oni měli co největší obrat. O marketingu zde raději ani nemluvím. A to nejdůležitější uvědomění spočívá v tom, že prostě ta mouka, ze které se peče, už není TOU moukou, to maso není TÍM masem, ty mléčné výrobky nejsou TĚMI mléčnými výrobky, prostě proto, že ty základní malé stavební cihličky, které stojí na začátku celého řetězce produkce jsou pohnuté a přestavěné úplně jinak. Možná to celé zní složitě, uvedu tedy několik příkladů, na kterých to doufejme bude zcela zřejmé.

1. Obyčejné slepičky se dříve živily nějakým celým zrnem, nějakým hmyzem, měly pohyb, snášely zcela přirozeně, bez tlaku na výkon a proto i jejich vejce měla například zcela přirozený profil mastných kyselin zahrnující omega-3 mastné kyseliny. Slepičky dnes? Tlak na výkon, krmivo uzpůsobené tomu, aby se slepičky vykrmily, hodně snášely. Ta vejce se zkrátka nemohou rovnat. Je to jen jeden z důvodů, proč jsme nyní odkázání na suplementaci omega-3 mastných kyselin.

2. Chléb z kvasu před sto lety a dnes? Základem je kvalitní mouka, pečlivý proces nejen pěstování, ale i zpracování zrna jakožto vstupní suroviny. Kvas, fermentace obecně potřebuje čas. Čas je nyní drahou komoditou. Velké závody nemají čas na dvojitou fermentaci a držení chlebu ve výrobě přes 20 hodin… Pečivo, které se masově vyrábí a kupuje ho velká část lidí, je hůře stravitelné a představuje úplně jinak stravitelnou matrici pro organismus než obyčejný chléb.

A tak bychom mohli pokračovat na další A4. Chci tím říct, že pokud přestavíte základní cihličky chodu přírody a nasadíte na ně průmysl a technologie, nemůžeme se divit, že naše zdraví je tam, kde je. Lidské tělo bylo dlouhé roky zvyklé a evolučně vyladěné na stravu, která průmyslovou revolucí uhnula úplně někam jinam. A z toho důvodu je tak strašně důležité se nekoukat na stravu jen z toho makropohledu, ale snažit se si pod pojmem zdravá strava představit PŘIROZENOST, návrat k tradičnímu pojetí potravin. Protože ty všechny látky ve stravě, které tam jsou navíc, na nás nějak působí a i naopak – zoufale nám chybí přirozený profil živin. Příroda by přece nevymyslela potravní řetězec tak, že je potřeba automaticky jeden a více složek suplementovat.

Berte tyto řádky jako zamyšlení se nad příčinou našich zdravotních problémů, které velmi často plynou z našeho životního stylu, z našeho stravování. Zdravá strava to prostě opravdu není jen salát k večeři a nebo stravovat se bez cukru. Opravdu zdravé stravování je o výběru surovin, o zřeknutí se rychlých řešení, o lpění na návratu k původním tradičním výrobám a samozřejmě o určité střídmosti.