Ze svých prvních vzpomínek si pamatuji hlavně na rodiče. Když jsem byla dítě, pečovali o mě. Připadali mi silní a nezávislí. Pak jsem vyrostla, opustila své rodiče, začala si budovat vlastní život a založila si svou rodinu. Teď jsou moji rodiče staří, stále více závislí na podpoře a pomoci a za několik let možná už nebudou žít. Moje děti vyrůstají, potřebují moji péči méně a méně a brzy si najdou svoji vlastní životní cestu. Neexistuje opravdu nic, co zůstává nastálo?

Všechno se neustále mění

Když si prohlížíme svět kolem nás, ale i náš vnitřní svět, zažíváme ve všem neustálé změny. Něco se mění rychle, jiné změny trvají dlouhou dobu. Dokonce kamenné domy, které stojí stovky let na stejném místě, se mění. My se také pořád vyvíjíme, tuto skutečnost nelze popřít, stačí si třeba jen prohlédnout deset let staré fotografie.

Všechny proměny se odehrávají v kontextu času a prostoru. Události proběhly před určitým časem, nyní už nejsou. Něco bylo na místě, na kterém už to teď není. Takhle prožíváme kupříkladu různá roční období nebo pohyb z jednoho místa na druhé, ale také proměnu rozličných emocí nebo změnu různých tělesných pocitů, jako jsou třeba námaha a bolest. V nějaké jógové pozici se cítíme na chvíli příjemně, ale o něco později jsou už svaly unavené a vysílené. Občas jsme deprimovaní či rozzlobení, ale pak jsme zase šťastni a plni naděje.

Takhle může být vyvolán dojem, že vše, co existuje, podléhá změně. Ve všech dobách a ve všech kulturách po celém světě ale byli lidé, kteří zažili něco, co existuje mimo vnímání času a prostoru. Lidé se snažili různými způsoby popsat a vysvětlit tyto zážitky, ale protože i slova patří do prostoru a času, nemohou být takové zkušenosti skutečně opravdu sdíleny a popsány. Nicméně existují metody, které přece jen umožňují nějakým způsobem tyto zážitky zprostředkovat. Jednou z nich je cesta jógy, která byla popsána Pataňdžalim v jógových sútrách.

Nitya a anitya

Slovo v sanskrtu pro všechno, co se neustále mění a je podmíněno omezením času a prostoru, je anitya. Vše, co není omezeno limity, a vše, co je věčné, se nazývá nitya. Pataňdžali vysvětluje v jógových sútrách 2.3 a 2. 4., co jsou to kléšy. Jsou to síly, které nám zabraňují zažít trvalé kvality jako radost, spokojenost a štěstí. Rozlišuje pět kléš a jedna z nich, která je považována za příčinu všech ostatních, se nazývá „nesprávné pochopení“. Toto nesprávné pochopení může vést ke spletení proměnlivých věcí se stálými, a tím zaměníme anityu za nityu (sútra 2.5). V našem každodenním životě si neuvědomujeme možnost nityy, a tudíž to, co stojí za všemi změnami, přehlížíme. Jsme neustále konfrontováni anityou a vnímáme, jak se všechno pořád mění. Přijmout tuto skutečnost je pro nás ale emocionálně těžké, protože toužíme po něčem konstantním, stabilním a trvalém. Proto se vůči měnícím se věcem chováme tak, jako by zůstávaly a jako bychom na ně měli nárok. A právě v tomto se podle Pataňdžaliho skrývá příčina mnoha problémů a utrpení v našich životech.

Atmán a brahmán

Různé jógové techniky, zejména všechny ty, které rozvíjejí sebepozorování a vedou do vnitřního ticha, nabízejí ještě mnoho dalších možností než jen vylepšit si fyzickou pohodu a zdraví, prohloubit si dech nebo zklidnit vnitřní stav. Díky nim můžeme v sobě časem objevit, co je to nitya, protože i v nás existuje něco, co se nachází mimo všechny změny a čemu se říká jógová filosofie našeho pravého já. Lidé i v minulosti zkoušeli různými slovy a obrazy popsat, co to přesně je, ale narazili při tom opět na problém, že slova nestačí na popis toho, co se nachází mimo čas a prostor.

Podstata každého jedince se v józe nazývá „atmán“, podstata celého světa je „brahmán“. Atmán a brahmán jsou identické, a to znamená, že se jedná o stejnou realitu, jež tvoří nejhlubší aspekt našeho já i celého světa.

Všechny jógové postupy, které školí vnímání, nám mohou pomoci sledovat vnitřní mechanismy, které vedou k nesprávnému pochopení. Co je v nás věčné a tvoří naše skutečné já, můžeme objevit jen, když se nenecháme nalákat do pasti anityy, a tak nepopleteme to, co se mění s tím, co zůstává. K tomu je třeba zjistit, co přesně je nitya a co anitya. Různé jógové metody, na začátku vědomého cvičení ásany, později také pránájámy a meditace, nás v tom podporují. Toto pochopení se může vyvíjet v průběhu času naší vlastní praxí, nemůžeme se to naučit z knih nebo na workshopech. I když nás toto vše může inspirovat, je třeba vytrvalé praxe, která zahrnuje sebepozorování a podporuje bytí v přítomném okamžiku. S jejich pomocí se naučíme pozorovat, jak pracuje naše vlastní mysl, jak reagujeme na různé lidi a situace a jak si sami vytváříme různé myšlenky a emoce. Pokud máme problém a trpíme, je potřeba si uvědomit, co se děje v tom okamžiku, ve kterém problém vzniká. Všechny analýzy a závěry, o které se zpětně snažíme, aby se vše příště dělo jinak a lépe, už nemohou změnit to, co tenkrát vedlo k utrpení. Přítomnost je jedinou příležitostí, kdy si máme vyzkoušet nové možnosti a změnu chování.

Anitya a nitya jdou ruku v ruce

Pokud pochopíme, že život nelze zastavit a proudí pořád dál, pomůže nám to lépe přijmout všechny změny a nemusíme proti nim zbytečně bojovat. Anitya v nás pak probouzí méně utrpení a odporu.

Více si vážíme toho, co jsme od života obdrželi, a stále se snažíme s tím co nejlépe nakládat. Chvíle štěstí si nepotřebujeme zoufale udržet a o nejtěžších chvílích víme, že zase přejdou. Naučíme se rozlišovat, co opravdu přetrvává, a už nebudeme ztrácet tolik energie povrchními, proměnlivými věcmi. Toto porozumění nás zároveň může motivovat k tomu, abychom se pustili do odhalení toho nezměnitelného v nás. Tak lze spustit cestu seberealizace, která pak není jen teoretickou jógovou filosofií, ale součástí každodenní praxe.

Pokud bychom své skutečné jádro stále více a více objevovali, pomůže nám to současně lépe se vypořádat se všemi změnami v životě. Jednání s nityou a anityou jde ruku v ruce. Nastanou časy, kdy bude důležité stáhnout se dovnitř, ale také období, kdy chceme být plně přítomni ve svých vztazích a činnostech v každodenním životě. Stejně jako celek nemůže být zachycen pouze částečným pohledem, patří nitya i anitya k realitě. Čím více pochopíme oba aspekty, tím snadněji můžeme i v obtížných situacích procházet životem, ve kterém se budou spirituální a každodenní zážitky vzájemně obohacovat.

• autor: Katrin Köhler
• www.jogakatrinkohler.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com