NIJAMA: Išvarapranidhárana (uctívání svého boha)

31. 12. 2016


Každý z nás, ať už si to připouští či nikoliv, hledá ve svém bytí nějaký vyšší smysl. Poslední z principů proto obrací naši pozornost k univerzu, tedy k něčemu, co nás přesahuje.

Učí nás důvěřovat hlubšímu smyslu. Nemusí se jednat o víru v Boha nebo konkrétní božstvo, je však důležité si uvědomit zákonitosti a jevy, které nevycházejí z nás samých – a umožňují existenci sdílení a společenství. Potřebu duchovního naplnění známe i v evropské psychologii a filozofii. O naší ateistické zemi tvrdí profesor Tomáš Halík, že vyznáváme „něcismus“ – věříme v „něco“; nejsme ateisté, poctivě však přiznáváme, že svou víru nedokážeme pojmenovat.

Jsme-li schopni vnímat přesah, smysl pak dokážeme hledat i v osobní rovině. Jedná se vlastně o vizi vlastního života. Nejsou to jen cíle, které bychom před sebe kladli, je to směr umožněný právě tím, že není omezen konečností jednoho života. Máme na zřeteli i vlastní odkaz. Například ve své práci přestaneme sledovat malichernosti a obavy a soustředíme se na podstatné. Pokud si budeme vědomi své cesty, osvětlí naše počínání jako maják. Drobnosti, které by se jinak zdály bezvýznamné, se tak stanou součástí většího plánu. Nejvíce pocítíme spojení s univerzem ve chvílích, kdy vše jen plyne – jakoby bez většího úsilí. Říká se: netlač řeku, teče sama.

Mnohé ve vztahu dvou lidí i v rodině je podřízeno rozumu, rozhodnutí a pevné vůli. Přesto toužíme po něčem nevysvětlitelném, po osudovém spojení. Ať už to je neobyčejná náhoda, která nás svedla dohromady, láska na první pohled, něco vyššího, co vedlo naše kroky až k hlubokému vztahu, jsou to okamžiky a pocity, které nám pomáhají zvládnout každodenní realitu a které bychom si s vděčností měli pečlivě chránit. Rodina je také dlouhodobý projekt, na kterém je třeba s láskou i rozumem pracovat. Tím více nás okouzlí chvíle, kdy není třeba nic vysvětlovat. Kdy cítíme, že je vše, jak má být, a cítíme, že vše bude pokračovat i po nás.

Mezi nebem a zemí je toho mnoho, co nelze vysvětlit rozumem. Například smysluplné náhody, tzv. synchronicity – které označují správnou cestu, znamenají, že to čemu věnujeme svou pozornost, si nás přitahuje. Je na každém, jakou víru si zvolí. Tou nejhlubší podstatou víry je vždy naděje.

  • autor: Michaela Dombrovská
  • www.protoze.cz
  • zdroj fotky: Shutterstock.com

Jóga Dnes Konference
Mala Collective
Energy Studio jd
JógaMarket