Psyché&Duše 08. 04. 2024 PDF Tisk

Největším vězením je naše vlastní mysl

Často si říkáme, že něco můžeme nebo nemůžeme, že něco zvládneme nebo nezvládneme, že na něco stačíme nebo nestačíme. Až příliš často se přitom nejen podhodnocujeme, ale také nadhodnocujeme. Výsledkem jsou vnitřní rozpory. Otázkou není, jak se jich zbavit, ale jak s nimi pracovat.

Největším vězením je naše vlastní mysl

Termín flowzní moderně a líbivě, nemusí být ovšem vždy zjevné, co se za ním skrývá. Jde v podstatě o plynutí, jehož uvědomění a pochopení je podstatou jógové filosofie uvolňující a osvobozující naši mysl od okovů, do nichž ji uzavíráme my sami. Protože fyzicky nás samozřejmě může omezit kdokoliv, kdo je silnější než my. Mentálně to ovšem ostatní tak snadné nemají – v případě, že jsme se svou vlastní myslí v souladu, v případě, že jsme otevření a v plynutí.

Život je plynutí, mysl je plynutí, život je změna

Dnes je populární hovořit o změně a o tom, jak se změn nemáme obávat, jak máme překračovat svou komfortní zónu, protože jediná jistota, kterou máme, je ta, že se v každé chvíli všechno mění. Paradox přitom je, že plynutí je ve své podstatě neměnné. Je věčné. Je to dobrotivý Bůh, v jehož lásce se rodíme, do níž se navracíme, v níž se setkáváme, jejíž odlesk se nachází v nitru každého z nás, k němuž promlouváme ve vnitřních praxích.

Mluví se o tom, jak je důležité nebát se a jít změně naproti, nechovat se omezeně a nebránit se novému

Jenže otevřenost v pravém slova smyslu (v našem jógovém kontextu) může znamenat i rozhodnutí zůstat na místě, kde nám je dobře, ačkoliv kvůli tomu musíme překročit momentální komfortní zónu. Neutéct, když se vyjeví problém, když na cestě, po níž se ubíráme, vyroste překážka, objeví se zatáčka. To nemusí nutně znamenat, že je potřeba cestu změnit, ale třeba jen, že je potřeba překážku překonat, strom přelézt, zatáčkou jednoduše projít. Ne každá změna musí být vítaná, žádoucí, ne každé vykročení z komfortní zóny musí být nutně obohacující. Může, ale NEMUSÍ.

Představme si sobotní ráno, kdy se probudíme do slunečného dne vedle někoho, koho milujeme

Víme, že ten den nic nemusíme, že nás nečeká nic nepříjemného, je nám zkrátka dobře tak, jak nám je. Netíží nás žádné „měli bychomnebo budeme muset, nesvádíme žádné vnitřní boje, neřešíme složitá a vysilující vnitřní dilemata, nerozhodujeme o tom, co je lepší a co horší, co schůdnější a co náročnější, co ublíží a co neublíží nebo ublíží méně, nevolíme mezi tím, co bychom měli a chtěli říci. Zkrátka jen jsme, dýcháme a je nám dobře.

Jak vypadá prožitek satji

Prožíváme jednotu myšlenek, slov a činů, jamu satju, jejíž uplatnění vůči sobě vede k uplatňování vůči světu a k navození vnitřní lehkosti, svobody, volnosti. V takovém stavu vnímáme plynutí plnými doušky a neřešíme, zda se jedná o změnu nebo ne, zda je to dobře nebo špatně, zda máme překročit hranice komfortní zóny nebo v nich setrvat. Jednoduše jsme a necháváme se vést plynutím, poznáváme, že nemusíme vždy do všeho zasahovat a že je to prospěšné, úlevné, správné. Jsme v plynutí, protože jsme si to dovolili, protože jsme pustili předsudky a představy, že něco musí nebo nemůže být, otevřeli jsme se a umožnili si BÝT.

  • autorka: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com

Objednat předplatné