Psyché&Duše 15. 04. 2020 PDF Tisk

Negativní emoce prožijme, ale nepodléhejme jim

„Je mnohem užitečnější podlehnout panice předem a událostem čelit s klidem než zachovat ledový klid a panikařit, až když se něco děje,“ řekl Winston Leonard Spencer Churchill.

Negativní emoce prožijme, ale nepodléhejme jim

Pandemie způsobená novým typem koronaviru změnila donedávna plně globalizovaný svět na jednotlivé státy, které se před okolím uzavírají, jak je to možné. Co bylo ještě včera samozřejmostí, dnes neplatí. Možná že se ocitáme na prahu nového věku, možná jen potřebujeme jako lidstvo dostat tak trochu „za uši“, aby nám spadl hřebínek. Ať tak či tak, zpřísňující se opatření mohou vyvolávat pocity úzkosti. Jak s jejich zvládáním může pomoci jógová praxe?

Nad otázkou, zda je pandemie koronaviru SARS-CoV-19 novodobým babylonským zmatením jazyků neboli Božím či přírodním pokáráním za lidskou domýšlivost a roztahovačnost, by se dalo polemizovat donekonečna, podobně jako třeba nad tématem života po životě. Současná situace ale vyvolává i mnohé další. Kdy se život vrátí do starých kolejí? Kde najdu práci? Budu se moci do práce vrátit, až krize opadne? Jak ochránit sebe a své blízké? Je bezpečné navštěvovat rodiče, s nimiž již nežiji ve společné domácnosti? Každý sám za sebe by jistě přidal bezpočet dalších. Protože každá změna vyvolá strach a strach je jedním z nejmistrnějších tazatelů. Winston Churchill jednou řekl, že pesimista vidí v každé nesnázi překážku, optimista příležitost. Viktor Emanuel Frankl tvrdil, že nezáleží na tom, co nás v životě potká, ale jak se k tomu postavíme. Čili nezáleží na tom, že se ptáme, ale na co se ptáme. Pokládejme ty správné otázky především sami sobě.

Člověk jako strůjce vlastního štěstí
Vězení, uzavřenost, stísněnost, ponorka, omezení, nepohodlí, nepohoda. Nebo klid, ticho, prostor, čas, rozvoj, odpočinek, relaxace, možnost, naděje. Co se vám vybaví v souvislosti se slovem karanténa? Pokud převažují pojmy z prvního bloku, dejte si za cíl je do doby, než se situace vrátí k normálu, postupně nahrazovat slovy z bloku druhého. Svět je takový, jaký je, a dějí se v něm věci, které neovlivníme. Pokud se rozčilujeme, teskníme nebo věčně žehráme a bojujeme s něčím, co nemáme moc a sílu změnit, jen si ubíráme cennou životní energii, kterou bychom mohli (a měli!) cílit směrem úplně jiným, který by pomohl nám i těm, na nichž nám záleží.

Svobodu si neseme v sobě
Ten, kdo tvrdí, že něco nedokáže, tak jen definuje hranice vlastních schopností. A ty můžeme definovat jen my sami, nikdo jiný to za nás neudělá – pro někoho v tom může být úleva, pro jiného břemeno. Ano, je těžké rozhodovat, ale je to zároveň neskutečně osvobozující! Protože svobodu si všichni neseme v sobě. Svobodu nám nikdo nemůže dát ani vzít. Tu musíme objevit a potom o ni pečovat, hýčkat ji a zalévat jako květinu. Každý den se můžeme rozhodnout, jak budeme reagovat, jak naložíme s tím, co nás potkává, jak se sebou budeme či nebudeme spokojení. Rozhodneme-li se správně, pocítíme hlubokou úlevu. V opačném případě úzkost, sevření, stesk… A to je právě to, co nechceme živit! Nikdy! A už vůbec ne v karanténě. Takže…

Negativní emoce prožijme, ale nepodléhejme jim
Jak se zbavit úzkosti? Nepouštět ji k sobě. Jak bojovat se strachem? Nepodléhat mu. Jak se bránit panice? Nepodporovat a nevyvolávat ji. To všechno ale neznamená, že bychom ony pocity měli vytěsňovat. V takovém případě by se jen hromadily a chystaly se na budoucí výbuch, který by mohl mít fatální následky. Je normální v době krize pociťovat negativní emoce a právě jógová praxe nám je může pomoci zvládnout. Veďme se sebou rozhovor a vnímejme, jak a proč se cítíme, hledejme spouštěče negativních emocí, a pokud se nám podaří je vystopovat, přestaňme jim dávat sílu a věnovat pozornost. Vždy se můžeme rozhodnout, zda dáme pozornost pozitivnímu, nebo negativnímu. Rozhodujme se pro pozitivní, ale nelynčujme se za to, když nás strach a panika nakrátko odvanou k negativnímu. Winston Churchill říkal, že je mnohem užitečnější podlehnout panice předem a událostem čelit s klidem než zachovat ledový klid a panikařit, až když se něco děje. A také, že zásadní otázkou není, zda se nám zamlouvá nebo nezamlouvá, co se děje, ale co s tím uděláme. Jsme jen lidé. Každý může šlápnout vedle. Důležité je z cesty nesejít zcela.

Mluvme se sebou
Pokud tedy máte pocit, že na vás doma všechno padá, rozhodněte se vědomě nevěnovat pozornost onomu padání, ale cíleně vyhledávejte činnosti, které mysl zaměstnají, které vás těší a které vás uklidní. Je známo, že nicnedělání a povalování nesvědčí úzkostlivým osobám, které potom mají plno času a prostoru věnovat pozornost tísnivým myšlenkám. Pozorujte své rozpoložení a komunikujte se sebou. Ptejte se, co by vám zlepšilo náladu, co by vám pomohlo a proč a co by vám nakonec přihoršilo a proč. Věnujte ráno a večer čas meditaci, kdy zaujmete pohodlnou polohu, zavřete oči a budete sledovat dech a dráhu, kterou v těle vykonává.

Věnujme pozornost tomu dobrému
Dopřejte si čas, klid a laskavost, buďte k sobě vstřícní, tolerantní a ohleduplní, důvěřujte si, nepodceňujte se a podporujte se. A totéž věnujte svému okolí, svým blízkým. Trápí-li vás, že se s nimi nemůžete vidět, vezměte do ruky telefon a zavolejte jim. Ptejte se jich, jak situaci snáší, co byste pro ně mohli v rámci současných podmínek udělat, mluvte i o svých pocitech a věnujte pozornost tomu dobrému. Napište si každý večer seznam věcí, které vám ten den udělaly radost. Že jste se vzbudili, že jste zdraví, že můžete praktikovat, že svítí slunce, že si můžete upéci výborný koláč a vychutnat si jej při odpolední kávě, že můžete na procházku do přírody… Je toho tolik! Tolik, z čeho se těšit! Jen nesmíme zapomenout, že ten zdroj radosti máme uvnitř. A že mu musíme věnovat pozornost. Rozhodněme se a čiňme to!

 

  • autor: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com

Objednat předplatné