Kdo nevěří sám v sebe, nevěří ani v ostatní. Kdo nevěří sám sobě, nevěří ani ostatním. Povězme si jeden příběh.

Byly dvě chaloupky, které vedle sebe stály daleko od ostatních obydlí. Navzdory tomu, že lidé, kteří v nich žili, neměli ve svém bezprostředním okolí nikoho tak nablízku jako jeden druhého, se téměř neznali. Tedy vůbec neznali. Jeden z nich pracoval z domu. Externě zpravoval nějaké IT záležitosti velké společnosti, do které dojížděl jednou za čas na poradu nebo nějakou schůzku. Ten druhý podnikal. Měl sice kancelář, v té ale trávil málo času. Většinou přejížděl od klienta ke klientovi, absolvoval hodně společenských setkání a konferencí. Měl nepravidelnou pracovní dobu. Někdy byl celý den pryč, vracel se až pozdě k večeru, dokonce někdy i v noci. Jindy nešel do práce několik dní, protože vyřizoval korespondenci doma.

Co si asi jeden soused myslel o druhém?

Obávali se sami sebe. Ten, který pracoval z domu, ač nechtě, neustále sledoval, kdy jeho soused odjíždí a přijíždí, a snažil se v jeho jednání najít nějakou logiku a pravidelnost, z níž by mohl odvodit, že je řádným občanem, který dojíždí do práce. Ten, který podnikal, zase souseda málokdy viděl venku, a tak se obával, zda to není nějaký povaleč, kterému chaloupku koupili movití rodiče, aby nezvedeného synka zaopatřili. Ani jeden z mužů neměl touhu po neustálém společenském družení, a tak k sobě domů příliš nikoho nezvali. Jezdili spíše po návštěvách. To ale ten druhý nevěděl. Protože to neviděl. A tak vedle sebe žili. Několik měsíců. V nejistotě, strachu a obavách. A potom se jednou potkali před domem. Oba dva jeli na schůzku. Pracovní. Nejistě se pozdravili a nevěděli, co mají jeden druhému dál říci. Do slov, která chtěli vypustit z úst, se promítly jejich strachy, obavy, nejistoty, domněnky a předsudky o tom druhém, který stál nyní naproti nim. Zhmotnělá noční můra. Tváří v tvář. A tak raději mlčeli.

Ticho prolomil podnikatel. „Do práce, do práce?“ usmál se. „Ano, čeká mne dnes důležitá schůzka, tak vyjíždím raději dříve, abych se náhodou neopozdil,“ odpověděl IT pracovník. Znatelně se mu ulevilo, a tak se odvážil k další promluvě. Zvolil otázku, podobnou, jako jeho společník. „A kam se chystáte Vy? Tak brzy ráno?“ „Je to podobné, jako s Vámi,“ usmál se podnikatel, který také pocítil značnou úlevu, když zjistil, že jeho soused je docela příjemný chlapík, který komunikuje a pracuje. „Mám setkání s jedním paušálním klientem, který má dnes hodně schůzek, a jelikož já si čas mohu naorganizovat víceméně podle sebe, uvolil jsem se mu sejít se s ním v takto nekřesťanskou hodinu,“ naznačil nevoli nad tak brzkým vstáváním. „Zajímavé. Podívejte, v kolik se dnes vracíte? Co kdybyste se u mne zastavil na šálek čaje a kus řeči, až přijedete domů?“ odvážil se IT pracovník. „No, proč ne. Očekávejte mne v sedm hodin,“ zněla odpověď. „Dobře, to už tu také budu. Tak tedy večer.“ Mávli na sebe a rozjeli se každý za svou prací. Spokojení, že konečně promluvili jeden s druhým. Šťastní, že zjistili, že vlastně zřejmě žijí vedle docela normálního člověka, se kterým možná mají něco společného. Trochu nesví z toho, že k tomu druhému chovali takové předsudky.

Podobně možná nahlížíme na spoustu lidí ve svém okolí. Možná, že s podobnou nejistotou nahlížíme i sami na sebe. Dostat se ze začarovaného kruhu pochyb, obav a starostí není snadné. Ale není to ani nemožné. Pomoci může jóga. A její etické zásady. Jama a nijama. Jednota slov, myšlenek a činů. Nahrazujme vědomě negativní myšlenky pozitivními. Netrestejme se za to, že se něčeho bojíme. Pracujme na tom, aby to tak nebylo. Uvědomme si, že jsme strůjcem vlastního života a toho, jak se v něm budeme cítit. Uvědomme si, že štěstí je v konečném důsledku výsledkem našeho rozhodnutí být šťastný. Jako se podnikatel a IT pracovník rozhodli, že spolu začnou mluvit. Že překonají tu hranici a zkusí to. A ono se to vyplatilo. Zjistili, že se není čeho bát. To, jak ale museli sami sebe přemlouvat k tomuto kroku, nevidíme. Jistě to tak bylo. To, co prožívá každý z nás. Sledujme dech, vnímejme, jak se v každé situaci cítíme, a jednejme tak, abychom uvnitř sebe cítili jistotu, klid a pohodu. S plným vědomím toho, co konáme. V souladu se sebou a se svým dechem. Praktikujme kdykoliv a kdekoliv. Rozpusťme předsudky. Buďme sví, autentičtí a svobodní. A to, co nám řešit nepřísluší, nechme plynout.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com