Být laskavý a pečovat správně o své tělo někdy nepřichází přirozeně. Mnohdy strávíme většinu svého dospělého života hledáním, pokusy a omyly, než se naučíme zacházet se svým tělem se stejnou láskou a respektem, s jakou zacházíme s lidmi kolem sebe, s lidmi, s nimiž jednáme, mluvíme a na kterých nám záleží. Často nás až nemoc musí upozornit na to, že něco děláme špatně, zůstáváme ve vztazích, jež nefungují, a namísto vyšetření a nekonečných koloběhů po lékařských ordinacích, kde za pomoci specialistů a testů chceme vykoumat, co se děje, se naučíme, že jediná a stále fungující cesta je obrátit se sám k sobě. Je to pouze nerovnováha mezi tělem a myslí, která způsobuje nemoci a zranění.

V nemoci i ve zdraví

Jóga nám může pomoci tuto ztracenou rovnováhu opět nalézt. Pojďme ji tedy cvičit, a obnovit tak vše, co nefunguje tak, jak má. Prvopočátek je v tom, naučit se milovat své tělo již teď, v nemoci i ve zdraví.

Tělo vám nejprve bude říkat: „Nevěřím ti.“ Je opatrné, protože příliš mnohokrát ho mysl ignorovala. Když například zoufale potřebovalo tělo odpočinek, vaše mysl ho přesto přiměla, aby udělalo, co má, něco, o čem jste si mysleli, že zkrátka udělat musíte, co nepočká. Když potřebujete vodu a nenapijete se, vaše žízeň nezmizí. Když vás něco trápilo a vy namísto toho, abyste si to připustili, odžili si své trápení, očistili tělo, jste sáhli po skleničce či dvou alkoholu, abyste mysl umlčeli, přitom jste měli naslouchat. A tak přišla nemoc, ne snad proto, že byste opravdu potřebovali býti nemocnými, ale pouze a jen proto, abyste svou mysl začali konečně poslouchat.

Víra v mysl

Jakmile se naučíte vnímat svou mysl, jen těžko budete i dál věřit tělu, že je nemocné a že by nemocné ještě kdy vlastně mohlo být. Tělo nemá důvod onemocnět, pokud se naučíte správně vnímat impulsy, které k vám vysílá vaše mysl. Za nemocí fyzického těla, stojí povětšinou věty jako: „Nemám ráda to, co mi říkáte! Nepracuješ správně, proč nemůžeš být normální? Není ti dobře s člověkem, vedle kterého se probouzíš.“ Naučit se důvěřovat své mysli je to, co ochrání naše tělo před jakoukoliv chorobou. A chce to čas. Netlačit na sebe a nezlobit se, když to nezměníme hned. Ale hned bychom alespoň měli začít.

Vnitřní boj

Dá se říct, že jsme chyceni do pasti vnitřního konfliktu mezi tělem a myslí, do konfliktu, který nám může jóga pomoci vyřešit, abychom našli východisko. Jóga nabízí způsob, jak spojit mysl, tělo a ducha. Zvláštní část jógové filosofie, která skutečně pomáhá spojit mysl, tělo i ducha, je ahimsa. Ahimsa je jogínskou částí jam, kterou lze popsat jako etický kodex chování – tvořící Pataňdžaliho osm jazyků jógy. Ahimsa znamená nenásilí nebo nepoškozování. S tím je spojený také soucit vůči sobě a celková péče o sebe sama.

Naučit se praktikovat nenásilí vůči sobě znamená, že se musíme postarat nejen o své fyzické tělesné potřeby, ale také o své emocionální potřeby mysli, a pochopit, že jedno bez druhého nemůže existovat. Nenásilí není omezeno pouze na zdržování se fyzického poškození, ale i na zdržování se všeho, co by mohlo způsobit duševní zranění. Ahimsa ale také znamená nebojovat se svými myšlenkami, jako příklad lze uvést: „Nejsem dost dobrý, nenávidím své tělo, jsem zbytečná.“

Řekli byste snad některou z těchto tří vět své nejlepší kamarádce, která by byla v nouzi a něco ji trápilo? Asi ne! Představit si v roli sebe sama svého nejlepšího přítele a představit si, že mu říkáte všechny ty věci, které občas skáčou do mysli vám, pomáhá k uvědomění, že takto byste v nouzi zkrátka nikomu nepomohli. Když onemocníte, vaše tělo potřebuje lásku a péči, ale když mu dáte zlobu a nenávist, přirozenou obrannou reakcí bude jen prohloubení vašeho utrpení. „Budu pozorně poslouchat, pak udělám, co mohu, abych vyhověl těmto potřebám.“ Je třeba pozorně poslouchat svým potřebám, o kterých vás mysl bude bezpochyby včas informovat, a následně udělat vše pro to, abyste těmto potřebám vyhověli.

• autor: Valentina Lebová
• foto: Shutterstock.com