Jakýkoli bližší kontakt s druhou osobou nás socializuje, rozvíjí a formuje jako osobnost. Každý člověk v našem životě nám přišel něco předat, a to v různých podobách. Lidé nám mohou přijít zrcadlit nás samotné, mohou nás učit, rozvíjet a dopomoci vyřešit problém, s nímž se dlouhodobě potýkáme. Někdy nám ale nemusí zkřížit cestu pouze s dobrým úmyslem. Pro nás je však zásadní, jak s tímto setkáním naložíme a co si z něho vezmeme. Taková setkání jsou vlastně naší podvědomou potřebou. Nastanou v našem životě proto, že jsme přítomnost těchto lidí potřebovali, aby nás něco naučili o nás samých nebo aby nám podali pomocnou ruku.

Žádné setkání s člověkem, s nímž jsme něco prožili, nebylo náhodné a bez účelu. Vždy je pro nás nějakým způsobem užitečné a můžeme si z něho odnést něco velmi cenného, jen je třeba být vnímaví a pozorní. Možná nejeden z nás měl někdy otázky typu: Proč mně zrovna tahle osoba vstoupila do života? Proč zrovna ten, když mně ublížil? Proč jenom na tak krátkou dobu, když mně s ním bylo natolik dobře? Vše má svůj důvod a ten možná zjistíme až po delším odstupu, například ve chvíli, kdy jsme sami u sebe zpozorovali velký pokrok, dostali jsme se tam, kam jsme chtěli, a to zejména díky setkáními s lidmi, jež nám něco důležitého sdělili či předali.

Těžké pro nás může být obzvláště to, když nám zkříží cestu lidé, kteří nám mohou svým chováním ubližovat. Může se jednat třeba o nadřízeného v práci či kolegu, u nichž se nechceme ztotožnit s tím, že jsme si my takové lidi do života přitáhli. Bývá to zpočátku možná těžké na pochopení. Takové lidi jsme si přitáhli z toho důvodu, že jsme si sami v sobě nevyřešili nějaký problém a ten nám druhá osoba zrcadlí. Pokud si nějaký svůj problém či trauma z dětství nevyřešíme, bude se nám nadále vracet, a to prostřednictvím podobných typů lidí s určitým vzorcem chování, které stále přitahujeme. Neustále se nám totiž snaží něco sdělit a bude se tak dít do té doby, dokud si svůj problém v sobě nevyřešíme. Takoví lidé nemusí ubližovat úmyslně, kdybychom měli totiž v sobě vše vyřešené - vlastní sebehodnotu, sebelásku, své hranice - jejich chování by nám neubližovalo. Právě tímto chováním, které nám ubližuje, nám poukazují na oblast, kterou bychom si měli v sobě vyřešit. Může to být například naše nízké sebevědomí nebo neustálá snaha být tím nejlepším a bezchybným. Ve skutečnosti nám neubližuje to, jak se lidé chovají, ale to, že si ono chování jakkoli vyložíme, čímž ubližujeme sami sobě. Lidé se totiž chovají tak, jak jim přijde správné a to už nemá nic společného s naší osobou.

Někdy můžeme mít tendenci utéci, schovat se a zpřetrhat veškerý kontakt s lidmi. Možná máme strach vystavovat se nebezpečí narazit opět na typy lidí, kteří by nám mohli ublížit. Máme strach z náročných schůzek - například se svým nadřízeným, s nespokojeným zákazníkem, z vystoupení před komisí - a vyhýbáme se takovým setkáním. Můžeme mít strach z konfliktů, že něco uděláme špatně, že se druhému nebudeme líbit. Na vině může být opět nízké sebevědomí a zejména trauma z dětství. Je důležité uvědomit si, že se skutečně nemůžeme líbit všem, ale že musíme být spokojeni hlavně sami se sebou. Jestliže se začneme vyhýbat ostatním lidem, může se tento strach přetvořit v sociální fobii, která způsobuje panickou hrůzu z kontaktu s lidmi. A takový strach nás může naprosto paralyzovat v našem seberozvoji. Tento problém se dá řešit přeprogramováním podvědomých vzorců nastavených v mysli, a to například vedenou meditací. Setkání s nějakou autoritou v nás může vyvolat strach, ale zde obzvlášť platí, že postavit se strachu čelem nás jako osobnost posune a rozvine. Často nás ta setkání, z nichž máme obavy, nejvíce obohatí, a to nejen tím, že nám dají důležitou lekci, ale můžeme získat pomocnou ruku v nějaké naší situaci, kterou sami nezvládáme aktuálně vyřešit. 

Setkávání se a poznávání nových lidí nás může skutečně obohacovat a rozvíjet. Útěk a odstřihnutí se od všech lidí nám nic nevyřeší a zasekne nás na jednom místě. V životě se chceme a potřebujeme posouvat a mnohdy nám k tomu dopomůže nějaký člověk, kterého jsme si vědomě či nevědomě přitáhli. V našem životě se nebudou objevovat lidé pouze na stejné frekvenci jako my, ale nejčastěji takové k sobě přitáhneme. Jakmile si v sobě vyřešíme všechny problémy, nebudeme přitahovat lidi s určitým stylem chování, které nám odjakživa ubližovalo. Někdy se stane, že potkáme někoho, kdo velmi brzy z našeho života odejde a kdo nám dopřál velmi málo společného času, ale vězte, že i to má svůj důvod. Možná nám stačil předat vše, co nám předat měl. Každý společný čas s někým berme jako důležitou lekci a zkusme si z tohoto setkání vzít vše, co pro nás bude k užitku.

Nikdo tu nejsme pro nic za nic a neustále se máme od sebe mnoho co učit, což je důležité pro náš seberozvoj i naší životní cestu. Buďme k lidem laskaví, neodsuzujme a nepěstujme v sobě zášť, neboť nikdy nevíme, jak hodně nám může daná osoba pomoci a s negativními emocemi ve výsledku ubližujeme hlavně sami sobě. Pokud nám na druhém vadí jeho chování, vadí nám tak i něco na nás samotných. Zkusme se zamyslet nad naším problémem a nad tím, zda nám druhá osoba něco nezrcadlí. Buďme odvážní a plni odhodlání setkat se s někým novým, protože nám může předat něco velmi cenného a může nám pomoci tak, jak to my sami v tuto chvíli nedokážeme. A buďme vděční, že v životě poznáme mnoho různých lidí, kteří nás mohou inspirovat a něco nezbytného naučit na naší cestě seberealizace a s nimiž můžeme prožít velice příjemné a naplňující chvíle.

• autorka: Mgr. Andrea Kubantová
• IG: @andy.kubantova
• fofo: Shutterstock.com