Dillí mě přivítalo svou jemnou vůní už při vystoupení z letadla. Kupodivu, letiště bylo moderně zrekonstruované, duty shopy roztažené do všech možných stran a koutů vedoucí člověka k výdeji zavazadel. I imigračnímu byly přidány nové buňky, ve kterých sedí úředníci a kontrolují pro nás tak rychlá e-VISA. Ještě v únoru, když jsem zde byl, jsem na imigračním stál dvě hodiny a nyní jsem za 20 minut po výstupu vyzvedával svůj ... tentokrát kufr (nejel jsem s krosnou) a odcházel z letiště. I ten jemný odér, který je často již v letištní hale silný, byl příjemný, a vlastně jsem se na něj v letadle již těšil.

Davy neodbytných taxikářů, kteří se o vás přetahují před letištní halou, mi připomínali již blížící se oázu hluku zacpaných ulic. Opět mě zvědomnili k tomu, co jsem již téměř zapomněl – opravdový ruch ulice, který je tak nezapomenutelný a charakteristický pro celou Indii. A jak jsem psal ve své druhé knížce z Indie: „Když zvládnete své smysly a necháte být vše, jak je, i vy se uvolníte a ocitnete se v krásné a příjemné oáze, která vás nadchne svou jedinečnosti a přítomností. Uvolníte se a cítíte se dobře.“ A tak to také je. Neskutečnou zácpou jsem se po ubytování v hotelu u letiště (čeká mě zítra další let) prodral do města, abych šel na masáž. V hotelu sice SPA je, ale je již připravené pro turisty. Také je zbytečně předražené, neautentické, a tak jsem jel do města a do prvního SPA „salónu“ vkročil se slovy: „Prosím, právě jsem přiletěl, jsem unavený a potřebuji osvěžit příjemnou ájurvedskou olejovou masáží.“ A tak se stalo. Symfonie rukou maséra pohladila nejenom mé tělo, ale i duši. Úplně jsem se tetelil radostí a volností s pocitem, že jsem opět v dobrých rukou. Slovo salón mělo kvalit indických. Musel jsem sejít pod úroveň ulice, která byla v smogových a prašných oblacích. Vše se tedy drželo dole, a tedy i v salónu. Lehnul jsem si na prachem pokryté lehátko a nechal se olejovat a masírovat. Vidina sprchy v koutu přivodila duši spokojenost, protože jsem nabyl dojmu, že do prašného tepla nemusím jít jak olejovka. Po celé masáži jsem byl v rauchu, ale asi ne tak silném, abych vstoupil svou nohou do sprchy, která na první pohled byla luxusní. Řekl jsem si: „Z toho oleje se nezblázníš, nech si ho na těle, víš, že je léčivý.“ A tak jsem se přesvědčil a nesprchoval se, protože hlína, rez a divné kusy čehosi mě utvrdily obléci své jeansy a tričko na tělo a dopřát i jim ten zážitek z oleje. Vzal jsem rikšu a vyrazil do centra, které bylo kousíček od mé masáže. Ošíval jsem se, fotil, čuměl jak puk a povídal si s řidičem, jehož opět nenapadlo nic jiného, než že mi po chvíli cesty ukáže indickou vládní (to Indové rozdělují a zdůrazňují) tržnici s koberci, košilemi a handmade – ryze indickými suvenýry. Nechtěl jsem tam jít, ale nedal si to vysvětlit. Že to opravdu bude zážitek. No a jelikož jsem neměl moc síly se bránit, vstoupil jsem se slušným pozdravem „Namaskar“, podíval se doprava a doleva a řekl: „Thank you“ a odešel. Promaštěný olejem jsem se sklouzl na sedačku rikši a jel dál.

Způsob jízdy mě už nepřekvapil. Jediné, co mě udivovalo, byla zuřivost mého řidiče. Můj řidič byl zlej a bezohlednej. Asi chtěl vydělat, přežít nebo splnit svůj úkol mě provést, ale jeho cesta byla plná hnusných gest, narážení do lidí, kteří neměli na silnici co dělat, vytlačování dalších spoluúčastníků jízdního provozu, troubení a pokřiků. Docela mě to překvapilo, ale ne zas tolik, aby mi to zkazilo zážitek z jednoho z nejstarších dopravních prostředků světa – rikši.

Ač jsem v Dillí asi počtvrté, jsem nadšený. Ani jsem tak netoužil po památkách, jako po životě ulice. Památek si ještě užiji, až se sem za týden vrátím a přijede za mnou Jakub a celá jógová skupina. Určitě uděláme výlet na základní skvosty, které indická metropole nabízí. A metropole to opravdu je. Ač ulice jsou rozbité, prašné, domy polozbořené, přeplněné lidmi a různými dopravními prostředky, počínaje rikšou a konče posledním modelem Maserrati, tak jsou krásné. Musím říci, že jsem tolik barů, restaurací i designových, velkých moderních obchodů, ale i klasických indických trhů v centru města nečekal. Vždy jsem chodil po památkách, ale v tuto chvíli jsem zažil opravdu velký ruch téměř 22miliónového Dillí a jsem nadšený. Je pravdou, že celé kulaté náměstí - Connaught Place, které je v centru, je původu britského. Jak už jsem psal, všichni to zde rozdělují -co je čistě indické a co vzniklo za období britské nadvlády. Ta zde v určitých oblastech vytvořila základy fungování podobné, jako jsou v naší kultuře. Krásné Charkha museum na památku Gándhího bylo oázou v plném okolí tržnice a ulic. Lidé jsou usměvaví a na vás, jako na turistu, reagují mnohými pohledy. Vstoupil jsem do ulice s vědomím, že musím prokličkovat mezi všemi účastníky provozu, a vedle mě se ozval příjemný hlas chlapce, který říkal: „Pozor! Indická ulice je nevyzpytatelná,“ a provedl mě přes ulici. Byl jsem v úžasu. Začal si se mnou povídat a vysvětlil mi, ať se vrátím z mého směru cesty na druhou, protože zde jsou obchody, které mají ve svém zboží obsaženou 25% daň, a tak ať jdu na trh, kde je vše levné. Domluvil mi cenu u rikšaře, který mě ovezdl do nejstaršího indického tržiště. A je pravda, že jsem během několika minut mohl mít několik kufrů přeplněných Gucci, Armani, Pepe, Diesel, Reebok nebo MontBlanc. Žena sedící na rozprostřených šátcích u veřejných záchodků mi nabídla nízké ponožky a vedle stojící pohledný chlapec se snažil prodat mi brýle posledních TOP trendů. Prostě na indické ulici, když ji necháte být, takovou, jaká je, si užijete neskutečnou krásu. Krásu volnosti a svobody. I když na křižovatce do rikši každou chvíli zavítají žebrající děti nebo ženy, nebo když už ani neslyšíte troubení řidičů a pokřiky prodavačů nabízejících levnou krásu, tak v kráse jste.

VK

www.vaclavkrejcik.cz

PS: Chcete-li vidět pestrobarevnost fotek, která se vidí pouze v Indii, mrkněte na můj Facebook.