Až dodělám školu, až si vydělám dost peněz, až budu mít zaplacené auto… až, až umřu? Napadlo mě jednoho večera, kdy se tělo cítilo stále zdevastované a duše prázdná, ale zezdola člověku nezbývá nic jiného, než odraz nahoru. Ne? A tak… Tak jsem poslala přihlášku na surfový camp ve Španělsku, který se konal toho roku v září. Myšlenka, zachycená v mém tajném deníku, několikahodinové sjíždění filmů, dokumentů a závodů těch nejlepších surfařů světa se najednou dostala do jasnějších barev. Po úspěšně zakončeném letním semestru jsem celé dva měsíce prázdnin pracovala, co to jen šlo, abych si vydělala dost peněz na můj splněný sen. Chtěla jsem si ho užít se vší parádou. Sama. 

Prázdniny utekly jako každý rok lusknutím prstu a já pomalu balila tašku na cestu. Nečekat nic je někdy v životě dostačující a vlastně správné, člověk pak nelituje, ale ani trochu nepociťovat vzrušení z něčeho, co si přál tak dlouhou dobu? Lhala bych, kdybych napsala, že jsem zůstala ledově klidná. Kdepak. Jela jsem sama na sebe do party naprosto neznámých lidí, vcházela do neznámého prostředí jako jedináček a neměla jsem se na koho obrátit, o koho opřít, nebo za koho se schovat. Ale věřte, bylo to tak správně.

Lidi. 

Prostředí.

Výhledy.

Všechno do sebe zapadlo, nenuceně, správně. Poznala jsem, že pokud člověk dělá s nadšením něco, co ho baví, ovlivňuje tím i ostatní lidi. Cítila jsem se tam bez masky, autenticky a v klidu, bez křeče. Oceán mě pohltil, učaroval svou nekonečností a silou, která bere dech. Ne nadarmo ho pokoušet. Surf byla svoboda, občas s odřeným pozadím od písku, ale s čistou radostí z prvně zdolané vlny ve stoje. Katarze.

Pomohl mi přístup lidí kolem, nadšení. Pravdou bylo, že srdce se mi sice začalo zocelovat a mizíkovat staré trhliny, ale něco… něco bylo mnohem víc, na co nikdy nezapomenu.

Malá, usměvavá, holčina malého vzrůstu s krásně znějící slovenštinou změnila můj pohled na svět. Byla tam sice stejně jako já za surfem, ale s naprosto jiným životním nastavením. Jógou. No ano, potkala jsem slovenskou jógovou lektorku ve Španělsku v malé vesničce u oceánu. Náhoda? Byla jsem v pravý čas na pravém místě? Každý to bere po svém, ale já to brala jako tady a teď je to správně.

Začali jsme každý den ranním protažením předtím, než jsme popadli svá prkna. Navečer jsme protáhli pobouchaná těla a cítili se unaveně, ale jinak. Fascinovala mě její lehkost a upřímná čistota v jednotlivých ásanách, jasné vysvětlení, co je k čemu dobré, čemu se naopak vyvarovat, na co dávat pozor. A jak je jednoduché zavřít oči a poslouchat z útesu pravidelné narážení vln. Dostávalo se mi naplnění.

Překvapilo mě, že jsem tehdy znala jógu jen jak nálepku nového stylu nebo jak zhubnout. Jen jako fyzickou věc, třeba jako aerobic. Ale tak to není. Jistě, pokud to někdo tak má, je to v pořádku, ale ochuzuje sám sebe o to niterné poznání, co mu jóga nabízí.

Od té doby mě provází neustále. Vždy, když jsem se znovu v životě dostávala do kolotoče stresu, což je v dnešní době považováno za normální a tím se od ní odklonila, musela jsem zastavit a zase se k ní navrátit. Ne jednou mi zachránila život. 

Jakmile člověk prohloubí, níž než jen na povrch ásan, potká spoustu lidí se stejným nastavením, stejnou potřebou ranního nádechu a jógy jako podstatnou a nedílnou součástí každého dne. Rána, odpoledne, večera. 

Plula jsem mezi vlnami a snažila se najít samu sebe. Novou vzpruhu, novou jiskru a cestu, kterou chci dál kráčet. A tu cestu jsem našla, jen jsem nečekala, že mě změní tak moc. Nejen v přemýšlení a zvládání situací, ale taky v tom, jak důležité je někdy nechat jít. V nádechu s vědomím, že je to správně, ať už směřuju kamkoliv.  

Surf camp bude navždycky ve mně hluboko zakořeněn jako prolog nové etapy života. Jako láska k sobě samé, jako uvědomění si, že vše začíná a končí uvnitř nás všech.

Namasté.

• autorka: Kamila Rod Reindlová
• IG: pisalekkudrnaty
• foto: archív autorky

Máte-li zajímavý inspirativní příběh - SEPIŠTE HO. Nejedná se o příběh instruktora jógy, ale o příběh spojený s jógou a vnitřním stavem prozření, inspirace v rámci běžného života. Příběhy zasílejte na redakce@jogadnes.cz