Na vlně tuků

Zdravá strava 0 27. 09. 2017 PDF Tisk

K tomu, aby naše tělo mohlo vykonávat všechny své funkce a zvládalo všechny nástrahy všedních dnů, potřebuje energii. Energie je vytvářena v rámci složitého metabolismu různými cestami, které my sami můžeme ovlivňovat. Poměrem přijatých živin – sacharidů, bílkovin a tuků – jsme schopni „přepínat“ mezi dvěma, evolučně nastavenými, metabolickými stavy, které nám v minulosti umožnily prožít dlouhé půsty či přežít náročná období hladu.

Není tomu tak dávno, kdy byly tuky odsuzovány a označovány za příčinu civilizačních onemocnění, jako je obezita či cukrovka. V popředí byly nízkotučné výrobky, nízkotučné diety a vše tučné bylo naprosté tabu. Ke slovu se dostaly ve velké míře sacharidy, které se přirozeně musely doplňovat všude tam, kde bylo tuků ubráno. A jaké to bylo nemilé překvapení, když se místo zlepšení celosvětových statistik dostavilo další rapidní zhoršení. Díky tomuto, dnes můžeme říci celosvětovému, omylu se pomocí postupného mapování zdraví západních populací zjistilo, že na vině metabolického syndromu a postupného tloustnutí velké části obyvatelstva naší planety, stojí přemíra sacharidů a cukrů. Karty se tedy v posledních letech, naštěstí, opět obrátily, a tuky si tak vybojovaly v oblasti zdravého stravování přední místo. Ruku v ruce jdou s oblibou tuků do popředí i výživové trendy, které staví tuky na pozice majoritních poskytovatelů energie. Nejznámější a nejrozšířenější je princip paleo stravování, který můžete znát také pod pojmy „primal diet“ či „low carb stravování“. Na principu majoritní konzumace tuků a bílkovin funguje i několik diet, obecně jim říkáme nízkosacharidové, z nichž asi nejznámější je tzv. Atkinsonova dieta (obecně ketogenní dieta). Společným jmenovatel všech těchto výživových trendů je metabolický stav zvaný ketóza.

Sacharidy jako hlavní zdroj energie většiny

Ústřední látka celého metabolismu, kterou složitými procesy převádíme na energii, je jednoduchý sacharid glukóza. Glukóza slouží jako nejrychlejší přirozený zdroj energie pro naše buňky. Na množství glukózy v krvi adekvátně reaguje hormon inzulín, který dává signál buňkám, aby si glukózu vzaly. Panuje jednoduchá přímá úměra – velké množství glukózy způsobí velké vyplavení inzulínu. V ideálním případě by se hladina krevního cukru měla zvyšovat a snižovat co nejmírněji, přirovnám to pro představu k hladině moře s malými vlnami. To je splněno, když jíme pravidelně, vyváženě a s přiměřeným množstvím jednoduchých sacharidů, úměrně své fyzické aktivitě. V momentě, kdy se hladina glukózy vlní jak divoké moře, trpí nejenom naše tělo, ale i naše psychika – cítíme únavu, chuť na sladké, střídání nálad, návaly energie střídají pocity lenosti, přibíráme na hmotnosti a cítíme, jak nás strava ovládá, místo abychom ji ovládali my.

Ketóza

Příroda je neuvěřitelně mocná a evoluce neoddiskutovatelná. Z toho důvodu disponuje náš metabolismus ještě jedním, volně řečeno „záložním“ pohonem, díky kterému se tvoří základní zdroje energie, a ten nazýváme ketóza. Na tomto principu velmi přirozeně dříve fungovali naši pra-předci, fungují na něm lidé držící delší půst, a stále se s ním v přirozené podobě můžeme setkat např. u Eskymáků. V moderní době ho proslavil známý Dr. Atkins, který ketózu zpracoval do podoby redukční diety.

Ketóza je proces tvorby tzv. ketolátek, které se začnou tvořit v těle při nedostatku glukózy. Jsou to látky, které se tvoří z tuků a některých aminokyselin (součásti bílkovin) a plně nahradí glukózu na její pozici majoritního zdroje energie. Sacharidy jsou tedy zbaveny vedoucí funkce a dostávají se do pozadí. S tímto jevem tedy odpadají i výše zmíněné nežádoucí následky bouřlivého vlnění, a člověk se tak často prostřednictvím tohoto nastavení metabolismu uklidní, stabilizuje svůj výkon (jak v běžném životě, tak často v rámci sportu) a také přebere ovládání nad svými chutěmi. Tělo je v ketóze závislé na zásobních tucích (může docházet k žádoucí redukci hmotnosti) a tucích a bílkovinách přijatých z potravy.

A jak se do takového záložního režimu dostat? Aby tělo „přeplo“, je potřeba snížit příjem sacharidů na 30–40 g denně po několik dnů. Nejprve se zpracuje veškerý zásobní glykogen a pak tělo začne tzv. hladovět a pálit primárně tuky.

Na závěr je potřeba ještě zdůraznit, že každý člověk je individuální a ne každému může přinést ketóza jisté vyladění. Každý z nás má jiné predispozice, někdo je více sacharidový typ, někdo více tukový, a tak je potřeba, aby se sešlo více faktorů. Ketóza a její pozitiva také z nějakého důvodu více vyhovují mužům (dle mého názoru je to způsobeno ženskou cykličností). Pokud ale změna metabolismu sedne, může dojít k velkému ozdravění těla a ve finále i mysli.

Pozn.: Výše uvedené je zjednodušený výklad pro čtenáře-laika a není odborným výkladem problematiky metabolismu.