úterý 3. 12. 2024
Dnes pro vás máme první článek z nového seriálu JÓGA DNES nazvané příhodně #MUJPRIBEH:
Jak jsem přežila napříč složitému dětství a mladickým výstřelkům, které vyvrcholily tragickou autonehodou, a jak jsem našla uzdravení a smysl v józe.
Dětství: chaos a poučení
Někteří sourozenci se v jeden okamžik mají rádi a hned nato se nenávidí. Alespoň tak to fungovalo mezi mnou a mojí sestrou. Nenáviděly jsme se a bojovaly proti sobě. Jindy jsme zase stály při sobě, když bylo třeba. Myslím, že jsme kopírovaly své rodiče. Tyto rané zkušenosti mě učily, jak to vypadá, když chybí láska v rodině.
Táta byl násilník a rebel, máma sezónní alkoholička. Jejich manželství byla velká chyba, přestože v hloubi svého srdce se milovali. Po každém bouřlivém rozchodu se opět vraceli k sobě. To se opakovalo několik let, až se k sobě už nevrátili. Mé dětství bylo zahaleno mračnem nedorozumění, strachu, bolesti a smutku. Postupem času se mé zklamání prohlubovalo a já ztratila touhu žít. Několikrát jsem si pohrávala s myšlenkou na sebevraždu. Naštěstí, díky mé slabé vůli, se mi to nikdy nepodařilo dotáhnout do konce.
Dospívání: příliš rychlá dospělost
Když udeřila puberta, strhla se záplava negativních emocí, které jsem v dětství potlačovala. Vzpírala jsem se pravidlům, dostávala se do společnosti pochybných existencí, tančila celou noc v klubech a experimentovala s alkoholem a drogami. Chtěla jsem zkusit vše a nebála se.
Když mi bylo dvanáct, zaskočily mě první migrény. Provázely mé dospívání. Doktoři si nevěděli rady, nebyli schopní přijít na příčinu mého trápení s touto často nesnesitelnou bolestí. Díky univerzálním práškům na bolest jsem se z toho vždycky dostala.
Asi jako únik z tvrdé reality jsem objevila vášeň pro ezoterické vědy. Vyzkoušela jsem na vlastní kůži, jak obrovskou sílu skýtá spiritualita. Chtěla jsem najít smysl někde hlouběji, někde dál, než je jen materiální svět, v němž mi nebylo dobře.
Toužila jsem po spojenectví a táhlo mě to mezi lidi se silným přesvědčením a citlivým vnímáním. Pomohla tomu spousta psychotropních látek. Z těch výšek jsem měla pocit, že dokážu objevit a porozumět celému životu i jeho smyslu.
Tohle období skončilo ve chvíli, kdy toho bylo prostě příliš. Nějak jsem to prohlédla. Můj vnitřní smysl pro disciplínu mě varoval. Říkal mi, abych se vzdala těch chemických látek, které pokřivují skutečnost. Kvůli nim se samotná realita už nedala vůbec snést. Snažila jsem se zachránit i mé přátele. Chtěla jsem, aby uvěřili ve své opravdové schopnosti a vůli. Našla jsem v sobě obrovskou sílu a věřím, že mi pomohla přežít.
Nehoda: klíčový moment
Jednou v noci mě kamarád vezl domů. Nedal přednost v jízdě na křižovatce. Jel rychle a auto, kterému nedal přednost, jelo ještě rychleji. Měli jsme autonehodu a já skončila ve vážném stavu v nemocnici, kde se doktorům podařilo mě stabilizovat. Tato zkušenost mě poznamenala na těle i na duši už navždy.
Strávila jsem několik měsíců léčením, trpěla jsem nejen fyzicky, ale i má duše velmi strádala. Bezesné noci mi připravily spoustu myšlenek, kterými jsem se musela zabývat. Nicméně tělo se začalo zotavovat a to také díky dlouhým rehabilitačním procedurám, které jsem poctivě prodělávala. Nakonec jsem znovu nabyla schopnost postavit se na vlastní nohy, potom chodit a cvičit jako běžný člověk.
Ten čas se postaral o to, abych se smířila s minulostí a pustila ji. Měla jsem štěstí, protože navzdory mým omezením jsem se šťastně zamilovala a tento vztah trval dlouho. Ještě jsem však nebyla připravená postavit se realitě – to by bylo příliš jednoduché.
Objevení jógy: znovunalezení sebe sama
Po nějaké době jsem se se svým přítelem ocitla na jógovém semináři v Chorvatsku u moře.
Každý den jsme se učili pozice, dechové techniky, duchovní praktiky a filozofii. Hltala jsem každou lekci plnými doušky. V té době byla jóga u nás teprve v plenkách. Na tomto semináři jsem se naučila pozdrav slunci, zpívat mantry, pracovat s čakrami. Během několika dní jsem pronikla do prvních tajů jógy, přestože stále jen povrchově uvědomělé.
Vlastně jsem neměla ani ponětí, kam mě tato zkušenost posunula. Hlavní lektorka byla matka čtyř synů. Její přirozený šarm a lehký humor si získaly mé srdce. Stejně jako jogínka a umělkyně, kterou jsem poznala o mnoho let později, Jana Šancová. Obě ženy mě velmi inspirovaly a jóga se stala základnou mého života.
Když jsem se po této dovolené vrátila domů, marně jsem hledala více jógy a duchovního poznání. Jóga byla u nás teprve v začátcích. Nakonec jsem studovala sama doma s pomocí dostupných knih a později internetu.
Po pár letech se u nás stala populární powerjóga. Pokračovala jsem tedy v těchto lekcích. Třebaže jsem se po těle cítila dobře, silněji a flexibilněji, nestačilo mi to. Chyběl mi tam ten proces a principy klasické jógy. Takže jsem po nějaké době ztratila motivaci pokračovat.
Skotsko: rok v cizině
Později jsem se na rok přestěhovala do Skotska. V této nádherné krajině, plné magické přírody, svobody a sebepoznání, se mi podařilo poznat skutečná přátelství, která trvají dodnes. Žila jsem hlavně s cizinci. Všichni jsme se tam od sebe učili navzájem, byli jsme hozeni do vody a společně plavali. Jedna z mých kamarádek mě přesvědčila, abych znovu praktikovala jógu. Chodily jsme do místního parku, kde jsme se navzájem inspirovaly pozicemi, které jsme znaly. Občas se nám podařilo přimět i ostatní spolubydlící, aby se k nám přidali, a my je učily. Brala jsem to vážně, oni však ne tak docela.
Po návratu do Česka jsem se rozešla s přítelem, který tu na mě čekal, našla si novou práci, přestěhovala se do malého obecního bytu blízko tzv. cikánské čtvrti. Má denní praxe ustoupila skutečnostem, kterým jsem musela čelit. Snažila jsem se přizpůsobit novým životním podmínkám a mé bolesti zad a migrény se zhoršily, omezovaly mě v životě i v práci. Skončila jsem na dalších rehabilitacích. Stopy po dávné nehodě se ozvaly.
Mateřství: přežití a rozvoj
Zvrat nastal po narození mé první dcery Romanky, s níž jsem zůstala sama a musela se o ni starat. Zátěž a stres mě zase dostihly. Bolesti v zádech, v krční páteři a ztráta citu v pravé ruce mě omezovaly v mateřské roli.
V té době jsem se seznámila s jogínkou, která mě učila duchovním praktikám, díky nimž se mi podařilo překonat fyzické i duševní bolesti. Začala jsem navštěvovat její lekce jógy pravidelně. Přinesly mi nejen potřebnou úlevu, ale také nadhled a jasnou mysl. Její střízlivý a pozitivní postoj mi dodal odvahu a postupně se zlepšilo mé zdraví i životní situace.
Získala jsem zpět svůj cit do pravé ruky. Moje malá dcerka přispěla velkou měrou k tomu, abych se nevzdala a stále se posouvala dále. Krok za krokem jsem léčila a uvolňovala své potlačené emoce, napravovala tělo i duši.
Ačkoliv se v mém životě ukázaly nové překážky, byla jsem schopná se jim postavit a jít dál. Brát je jako výzvy. Když se podívám zpět, jen se podivuji nad tím, jak rychle jsem se přes ně dokázala přenést a jak důležité byly pro můj vývoj.
Mám pocit, jako by se můj život odvíjel ve spirále. Události, prostředí a dokonce lidé, kteří mě obklopovali, byli až podezřele podobní těm, které jsem potkala v minulosti. Tentokrát však daleko jemnější a klidnější. I když se občas cítím vyčerpaná a chce se mi vzdát, co už jsem rozjela, mé instinkty mě vedou a nenechají padnout. Někdy mě překvapují svou nelogičností. Vždy mi však ukážou, co skutečně potřebuji.
Učení: sdílení jógy s ostatními
Ten nápad, abych vedla vlastní lekce jógy, přišel od mých přátel, včetně lektorky, od které jsem se mnoho naučila. Pozvolna se mé kurzy naplňovaly a lidé mě povzbuzovali, abych se mohla rozvíjet tímto směrem.
Spoustu času, který jsem věnovala studiu jógy, přinášel pozitivní zpětnou vazbu, což pro mě neustále hodně znamená. Ráda slyším, jak mé lekce pomáhají zlepšovat duševní i fyzické zdraví a nacházet potřebnou rovnováhu.
Jóga mi pomohla pochopit proces životních zkušeností do hloubky. Pomohla mi objevit skutečnou sebelásku a její cenu a navíc přijmout temné stránky mé osobnosti. To bylo dost náročné a vlastně je pořád. Jóga je základ ve spojení se sebou, ostatními okolo a bytím jako takovým. Vše, co získáme přirozenou cestou, trvá navěky.
Mám už druhou dcerku, jsem vdaná, odstěhovala jsem se s rodinou na vesnici, kde si stavíme slaměný dům, a v mém vědomí mě stále doprovází jóga, ať už při fyzickém cvičení, či jen mentální práci. Jsem vděčná Bohu, Vesmíru i všem jiným duchovním silám, že mi jóga zkřížila cestu.
V nové sérii článků #MUJPRIBEH přinášíme příběhy vás, našich čtenářů a posluchačů. Každý z nás máme unikátní životní cestu, kterou kráčíme a která může inspirovat i další. A co tato vyprávění spojuje? Jóga – jak jinak!
Chtěli byste se s námi podělit o váš jógový příběh? Sdílet ho s ostatními? Můžete nám napsat na mujpribeh@jogadnes.cz! Jak se vám líbil první příběh? Zpětnou vazbu nám můžete napsat rovněž na tuto e-mailovou adresu.