Moucha a zase moucha

02. 08. 2019


Poslední dobou toho v mé mysli bylo opravdu hodně. Vše však mělo svůj smysl. Hory mi pomohly opět nastartovat mou sílu bojovníka a po včerejším výstupu na vrchol v pohoří Mont Blanc jsem opět cítil svou sílu a spojení se sebou...

Pobývání v horách vede k extázi. Vzduch, výška a překračování limitů dává základ i pevnost a současně poskytuje energii pro stoupání a dosahování cílů. Je to nespoutaná volnost, kdy tělo se potí, mysl se vyprazdňuje a soustředí se na přítomnost... kroků, výhledů, prožitků omamné síly nekonečnosti a neuvěřitelné moci přírody. Je to čas zastavení se a otevření se vnitřnímu i vnějšímu vesmíru.

V horách si vždy připadám jak bojovník, který díky svému úkolu a oddanosti zvládá posunovat své limity dál a dál. Sílu čerpá ze základu – ze země a v protažení a uvolnění dosahuje nebes. Umí svou pozornost zaměřit jasným směrem a svůj boj vede v úrovni mentální. Je zrozen ze záblesku třetího oka boha Šivy, který svou sílu orientuje dovnitř. Naslouchá své intuici a z ní čerpá. Je to transformace vnitřní nestability v mírumilovném rozjímání nad svými kvalitami a podstatou svého úkolu. 

Poslední dobou toho v mé mysli bylo opravdu hodně. Vše však mělo svůj smysl. Hory mi pomohly opět nastartovat mou sílu bojovníka a po včerejším výstupu na vrchol v pohoří Mont Blanc jsem opět cítil svou sílu a spojení se sebou. Prostě někdy se to stává. Materiál se unaví a tak je potřeba sestoupit do nížin, chvíli v nich pobývat, aby člověk pochopil svůj základ a ověřil si, jestli jeho cesta má smysl, nebo ne. A tak mi delší dobu trvalo, než jsem opět mohl napsat tyto řádky: „mám chuť učit, mít své pravidelné lekce jógy a předávat své zkušenosti dál”. 

Musel jsem dojít přirozeně do stavu, že mě vedení lekcí pro veřejnost přestalo bavit. Dělám to 25 let a i když jsem se stále motivoval, vítr z plachet mi vymizel. Mám rád setkávání s lidmi a mnohými přáteli, kteří se vyklubali z běžných klientů, v lekcích, na turné a na školení, ale dostal jsem se do stavu, že jsem vyhořel. A jak říká Barbra Streisand v jednom ze svých koncertů: „Toužil jsem být doma, dívat se na TV a číst si”. Všechny jsem učil být upřímnými k sobě sama a sám jsem se bál dovolit si tu „vymoženost” dopřát svým pocitům volnost. Proto jsem letos zrušil své pravidelné lekce. S touto myšlenkou jsem pobýval rok a díky tomu trvání se rozviřovaly další a další disharmonie v mé mysli, která se postupně hlásila o své vyslyšení. Bál jsem se to udělat, když je to … mé studio, má škola… atd. Ale nakonec, když jsem se budil v noci a nechtěl na svou lekci přijít, jsem se rozhodl. Nadechl jsem se a vydechl, řekl si: „Svět se nezboří”. Zrušil jsem své lekce a občas si vzal jógu proti stresu, kde jsem se cítil dobře. Vedl jsem pár akcí, turné atd., ale moc jsem jógu neučil. Naopak jsem měl potřebu ji sám praktikovat, být na podložce sám a nikomu nic neříkat. 

Udělal jsem mnoho kroků, abych se zbavil všeho toho, co mi obtěžuje život a odjel jsem na delší dovolenou. Chodil jsem po horách, relaxoval u moře, četl si, psal a nezabýval se běžnými povinnostmi. To sice nejde na 100 %, ale každé ráno jsem udělal během dvou hodin to, co jsem obvykle nestihnul za celý den v kanceláři a pak zaklapnul PC a šel kamkoliv. Omezil jsem sociální media a soustředil se na to, abych vyřešil a zpracoval vše, co bylo třeba – i to, co mi dlouho „hnilo” v šuplíku. Cvičil jsem si powerjógu, praktikoval pránájámu a meditaci, chodil po horách, toulal se se svým psem, viděl jinakosti života a dobil své baterky.

Žijte jógu – není jen heslo, které je názvem mé knížky. Je to postoj, který vede k respektování sebe sama, koncentraci, schopnosti rozhodnout se v pochopení priorit i přijímání a zpracování vnitřních „démonů”, kteří nás zkouší. A já byl na zkouškách. Tolik much mi lítalo hlavou, jako předevčírem na túře při výstupu na jeden z vrcholů pohoří Mont Blanc. Bylo jich tolik, že jsem je nestačil odhánět. Abych se uklidnil a i zvládnul výstup, na který se mi nechtělo, musel jsem se vnitřně motivovat memorováním slov - jeden krok, druhý krok, třetí krok, čtvrtý krok a postupně slova proměnil v rytmus mého „rychlého” dechu. Říkal jsem si nádech a výdech, nádech a výdech proto abych zvládl sám sebe a rojení much v mé mysli – jako bych praktikoval jóga nidru. Jakmile se mi toto podařilo, a podařilo se mi to po delší době ustavičné práce, uvolnil jsem se. I přesto, že v okolí se mouchy dotíraly jedna přes druhou do očí, uší a nosu, drze vletěly do pusy, tak jsem to nechal být a uvolnil se. Byl jsem soustředěný na nádech a výdech a najednou jakoby se proměnil můj vnitřní svět. Vystoupal jsem na vrchol, kde nikdo nebyl a cítil jsem radost, volnost a vnitřní ticho. To ticho jsem dlouho neslyšel. Stále mi něco bzučelo v hlavě a já se v tom patlal. A nyní, jako by vše odletělo a jediná myšlenka, která tam byla se týkala „toho jednoduchého opakování” - zázraku, který díky józe znám. Setkáme-li se s jógou, podává nám svou náruč. Jak hluboko do ní vstoupíme je vždy na nás a podmínkách, které máme. Přijmeme-li ji s odpovědností a především pravidelnou praxí, pocítíme neskutečnou sílu a především mír… a pro mě v tuto chvíli…. já pocítil chuť učit a předávat dál její sílu a moudro. 

Žijte jógu je stav, ke kterému nenutím. Jen, i já sám, jsem si uvědomil, jak silné spojení slov to je. Jak vybízí k odpovědnosti a soustředění se na sebe sama, dělání pro sebe maximum, protože pak je to čirá rezonance i navenek. Já jsem já. Jsem sám sebou bez všech nálepek a oblečků. Není třeba porovnávat se a srovnávat s modernostmi a vlivem ostatních, ale je důležité věřit, mít lásku v tom, co člověk dělá a tom je…ŽIJTE JÓGU!.

 

 

 


Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket