úterý 8. 10. 2024
Mindful eating však začíná ještě před samotnou konzumací, kdy si vybíráme jídlo, které tělu nejvíce prospěje, dáme mu to, co opravdu chce a potřebuje pro správné fungování.
Mindfulness je v dnešní době velmi rozšířený pojem, který vyjadřuje všímavost, pozornost. Učí nás vnímat přítomný okamžik, být tady a teď. Velmi často se praktikuje pomocí meditace, kdy se usadíme do pohodlného sedu, zavřeme oči a začneme si vědomě všímat myšlenek, které nám v danou chvíli přichází, učíme se rozeznávat jednotlivé emoce, které můžeme cítit v různých částech našeho těla. Součástí mindfulness je i naučit se být vědomí k sobě samým v průběhu celého dne, nenechat se zahltit podněty z našeho okolí, nespadnout do kolotoče naučených vzorců chování, automatických reakcí.
Stalo se Vám někdy, že se Vás přátelé zeptali, co jste měli k obědu před několika dny a Vy jste si nemohli vzpomenout? Možná si pamatujete, že jste je v dané restauraci potkali, ale co jste měli k jídlu... jako kdyby bylo v mlze. To se děje přesně tehdy, když jsme myšlenkami úplně někde jinde. Neustále spěcháme, koukáme do telefonu/na televizi, řešíme emaily, vyřizujeme telefonáty a nenajdeme si chvíli klidu pro sebe. Časem se to stane zvykem a my už se ani neumíme najíst bez toho, aniž bychom měli zapnutou televizi nebo přemýšleli nad tím, co máme zařídit.
Z principu mindfulness vychází mindful eating neboli vědomá konzumace jídla, všímavé jezení. Jídlo má být palivem pro naše tělo, ale zároveň má také znamenat odpočinek, čas strávený s přáteli/rodinou, oslavu.
Mindful eating však začíná ještě před samotnou konzumací, kdy si vybíráme jídlo, které tělu nejvíce prospěje, dáme mu to, co opravdu chce a potřebuje pro správné fungování. Jestliže jdeme nakupovat hladoví nebo rozrušení, může se to promítnout i v našem výběru potravin. V takových případech nám pomůže nákupní seznam, díky kterému vybereme vše potřebné, aniž bychom do košíku bezmyšlenkovitě házeli hromady brambůrků, sladkého, apod. Poté přichází příprava pokrmu, radost z toho, že si chystáme jídlo s láskou nejen sobě, ale i třeba někomu dalšímu. Pokud si jdeme jídlo někam koupit, můžeme zapojit ten příjemný pocit, který máme z restaurace či obchodu. Ať už se jedná například o milý personál, hezké a čisté místo nebo široký výběr pokrmů.
Nyní přichází „třešnička na dortu“, jídlo si opravdu vychutnat. Neznamená to, že musíme sedět v pozoru u stolu, pohledem hypnotizovat talíř a nevydat ani hlásku. Stačí odložit telefon, vypnout film, nerozebírat závažná témata a jídlo si vychutnávat, vědomě sníst co nejvíce soust je možné. Pokud cítíme, že se nám v hlavě honí ještě spousta myšlenek, zkusíme se zklidnit pomocí několika vědomých nádechů a výdechů do břicha, čímž dáme signál mozku, že je čas odpočívat a trávit (stav „rest and digest“). Dále si k jídlu přivoníme, všímáme si jeho tvaru, konzistence a chuti. Můžeme si zahrát na degustátora, který se nechá unášet lahodnou chutí jídla, vnímá nejen jeho vzhled, ale i jednotlivé ingredience. Cílem vědomé konzumace je zpomalit, přestat to do sebe házet sousta během několik minut a „šup šup“ zase běžet dále. Teď mohou začít někteří namítat, že je to prostě nemožné, protože kolem běhají děti, možná jste zrovna hostitelem nějaké oslavy a staráte se do toho o Vaší návštěvu. Nejde o to dělat vše perfektně, podle nějakých pravidel. Počítají se i malé krůčky v podobě mírnějšího tempa, několika plně vychutnaných soust, sdílení radosti, když vidíte, jak ostatním chutná Vaše jídlo, skvělého pocitu, že Vašemu tělu děláte dobře, pečujete o něj.
Pamatujete si, kdy naposledy jste si dali jídlo, které jste si opravdu vychutnali? Jaké jídlo to bylo a jak jste se u toho cítili? A teď si představte opačnou situaci, kdy jste spěchali, rychle do sebe něco hodili, abyste utišili hlad. Jak jste se cítili v tomto případě? Nejspíš se nedostavil pocit radosti, štěstí nebo pohody. Možná se místo toho ozvalo Vaše zažívání, aby Vám dalo najevo, že takhle by to nešlo. Vnímáte ten rozdíl? Pokud stále ne, představte si ty chvilky, když sedíte na dovolené v restauraci, vše je krásné, pomalé, jídlo najednou chutná úplně jinak a poté, když si dáváte oběd v práci. Ano, jak snadno ovlivníme to, jak se cítíme.
Nezapomínejme prosím na to, že nějakou dobu trvá, než se naučíme něco nového, osvojíme si to. Podobně jako se malé dítě učí plazit, lézt po čtyřech, dělat první krůčky, až najednou běhá, aniž by nad tím přemýšlelo, stejně tak i my postupujeme krok za krokem. Když dítě spadne, neřekne si, že to vzdává a běhat raději nebude.
Mějme se rádi a naučme se vychutnávat život naplno.