Mezi námi s Vaškem Krejčíkem Rok 2011 bývá obecně považován za transformační. Prozradíte, zda se nějak projevil i u Vás?    Transformační je slabé slovo. Nejen v mém osobním životě se mnoho stalo, ale i v pracovním. Sedmá sezona Energy Studia na Fügnerově náměstí byla náročná. Vstoupili jsme do osmé, a já tušil, že už to nemá takto být. Že změna, kterou mi předpověděla i astrologie, by měla nastat. Jenomže strach je velkým násilníkem a tak jsem podlehnul. Prodloužili jsme smlouvu, což jsme neměli dělat. Po vystřízlivění a hledání nových prostor, jsme našli nové studio, ale bohužel jsme se velice spálili. V dubnu jsme zjistili, že jsme kromě financí ztratili i čas, a že v červnu musíme opustit staré prostory. Byl to trochu stres, probuzení se z černého snu, ale na druhou stranu vše špatné, pro něco dobré. Našli jsme krásné prostory, které zvou lidi k relaxaci a józe. Nové studio v Uruguayské ulici je opravdu krásné a i pouhé posezení na terase studia vykompenzuje „stresy“, které provázely zrod a opuštění starých prostor. Přirozený chod vesmíru je krásný, když ho umíte poslouchat a být jeho součástí. Když do této přirozenosti vstoupí silné emoce, vše je narušeno. Intuice by měla být hybatelem a člověk se musí naučit ji naslouchat! A to si opakuji každý den.   Považujete všechny změny za pozitivní? Co vás nejvíce potěšilo a co naopak zklamalo… Považuji tu hlavní změnu za pozitivní, i když neříkám, že nebolela. Navíc Energy Studio na původní adrese bylo srdcovou záležitostí. Bylo to mé „první dítě“, a tak musím říci, že při vyklízení přebytečných věcí do kontejneru, mi občas i slzy ukáply. Navíc, když se na celém domě objevil banner „na prodej“, nemohl jsem ani vstoupit do budovy. Až v tuto chvíli mi došlo, že vše končí a věřil jsem, že začíná něco nového. Ale vyřčení pravdy jsem v srdci procítil velice intenzivně. Zbyla nostalgie, fotky a zážitky, které najednou ztratily živnou půdu. Ač jsem toto vše věděl, i tak to nejjednodušší nebylo.    Přesně v půlce září slavíte kulaté narozeniny, vnímáte je jako nějaký předěl? Popř. výzvu k něčemu novému?  V oslavách už žiju. Byl jsem 10 dnů na turné po Česku a Slovensku a setkával se s novými lidmi, ale i se starými přáteli. Za dobu, kdy cvičím a takto jezdím po republice (téměř 20 let), je jich mnoho. Malé oslavy probíhaly již v jednotlivých městech a tak mi připomínaly mé dance aerobikové šílenství, až připoutání se k mé milované powerjóze. Je to zážitek a radost předávat zkušenosti lidem po celé republice, a tak jsem i s nimi začal slavit. Například v Rožnově pod Radhoštěm mi kamarádka Hanka a klientky powerjógy daly úžasný „frgál“ obřích rozměrů. A tam mi právě došlo, že další dvacítka je na krku. Nijak podstatné to není, ale člověk přece jen trochu bilnacuje, nebo se nad svým životem zamýšlí. Není ale třeba to řešit. Je to tak. Člověk zraje a já mám pocit nějaké zkušenosti a pak také určitého bláznovství. To mám moc rád… Že se člověk cítí jinak než ve 20 letech je jasné, na druhou stranu, bych se nechtěl vrátit do dřívějších let. Jsem rád takový, jaký jsem. 
Jste známý propagátor jógy. Vzpomínáte ještě, kdy jste se s jógou setkal poprvé a jaké to bylo?  Ano. Jakub mně seznámil s dynamickou jógou. To on vše způsobil. Není člověk, který by rád předával informace dál. Já zase jsem opak. A tak jsem se do toho ponořil. Mé první školení jógy bylo v němčině, což naprosto nechápu, jak jsem to mohl absolvovat. Ač jsem se německy učil, tak pro školení to rozhodně nestačí. Ale byl to první odrazový můstek pro mé další cesty a studia. Dodnes děkuji příležitosti a Jakubovi, že jsem mohl objevit cestu jógy. Je jedno, o jakou jógu jde. To není podstatné. Důležité však je, že přišla, oslovila mě přes zpocené tričko a nyní mi nevadí zpívat mantru „óm, dýchat a meditovat, nebo jen protáhnout a dát si do těla.    Čím, či jak Vás jóga ovlivnila navždy?   Širokou náručí. Ač lidi, kteří cvičí jógou, nejsou vždy otevření cestě ostatních a rádi by ji ovlivnili ke svému obrazu, já si myslím, a snažím se to všechny učit, že naopak jóga je otevřený prostor pro každého. Každý si může najít svou cestu a především nechat cestu ostatním. Toho si velice cením a vážím. Mám pocit, že po 10 letech jsem stále na začátku. Jak na podložce, tak v denním životě. Jóga mi pomáhá zvládat vše, co dělám. Pomáhá mi odhalovat má zákoutí a zvládat sebe sama ve vztahu k sobě samému, a především k okolí. Učí mně jednoduchosti a přirozenosti.    Před rokem a půl do Vaší domácnosti vstoupil nový člen – viszla Aki. Jak moc se změnil Váš život?   Můj partner mi říkal, že domů přijde pes pouze, když budeme žít v domečku a mimo Prahu. Respektoval jsem to, ač jsem po něm toužil. Zažíval jsem nelehké období jak v rodině, tak nakonec i v práci. Transformace, na kterou jste se ptala, u mě nezačala v roce 2011, ale už v roce 2009. Viděl jsem, jak mi nejde smát se. I když jsem zkoušel nejrůznější techniky jógy a práci sám se sebou, nešlo mi to. Ani nevím, jak se to stalo, ale jednoho dne jsme s Katkou a Petrou (s kamarádkami z práce) serfovali po internetu a začali hledat pro srandu (věděl, jsem, že ho doma mít nemohu) psa. Vůbec mě nenapadlo, že s námi na Vinohradech bude bydlet pes. Objevil se krásný hnědý, štíhlý a roztomilý ohař. Líbil se mi moc a tak Petra vše dohodla a najednou jsme s Kubou jeli do Vives Bohemia, kde byl právě vrh štěňat Maďarského ohaře. No, a bez něj nebylo možné se vrátit. To by snad nezvládl ani ten, kdo psy nemá rád. Běhali mezi námi, tahali nás za tkaničky a čůrali na boty. Hned bych si vzal všechny! A tak vlastně Petra to způsobila. Byla tak důsledná, že mi Akíska našla, a když jsme si Akíska přivezli, Kuba začal mentálně trénovat s novým členem rodiny. Pro něj to byl velký boj a moc děkuji, že do toho šel. Vím, že to pro něj bylo velice těžké. I když je to „jen“ pes, musím říci, že mi hodně pomohl a jeho čirá láska a kamarádství je naprostou lehkostí života, která s lidskou láskou nelze srovnávat. Ač sbíráte „h“ – výkaly, ač najednou v noci slyšíte „psšš“ a vše je na zemi, tak i přesto bych neměnil.    Poslední dobou hodně cestujete. Kde jste se naposledy cítil jako doma a proč?  Mám oblíbené Rakousko, Ramsau am Dachstein. Hory a naše malost v jejich kontextu je pro mě krásná. Vracím se tam každý rok a vždy je to zážitek. Navíc letos jsem byl opět na Mont Blancu ve Francii a byl jsem naprosto okouzlen. Cítím v horách velkou svobodu a tak jsem moc rád, že se nám podařilo letos jet s klienty cvičit do Thynou 2000 ve Švýcarsku. Měli jsme krásné počasí a hory se nám každý den nabízely na maximum.    Můžete nám prozradit, zda se vždycky držíte zásad zdravé výživy, a pokud ne, co jsou Vaše největší hříchy?  Snažím se, ale nehrotím to. Mám rád víno, a tak si ho dopřávám. Mám rád jídlo, a tak si ho užívám. Od mládí jsem vyrůstal na uzeninách. A tak když nyní na ně mám chuť, jedu na farmářské trhy, postavím se do fronty, kde mají bezlepkové uzeniny a už v autě si smlsnu. Mám sice stravovací – zdravotní omezení, ale i tak si dokážu užít jídla plnými doušky. A když přijedu do Francie, tak pain au chocolad.....   Jak nejraději relaxujete? A umíte to vůbec – při všech svých aktivitách?   Umím. A velice dobře. Nepoužívám telefon, který mně naprosto obtěžuje, ač mám Black Barry a e-maily a všechna komunikace světa chodí snad každou sekundu. I přesto umím telefon i ve všedním dnu nechat v tašce a nezabývat se jím. První akce v mém diáři jsou dovolené. Bez nich neumím být. Má práce je ale také relaxací. Rád pracuji. Musím říci, že z toho mám velkou radost! Má relaxace je doma, s Kubou, v horách, s přáteli a na téměř každodenním procházení se v lese. Aki to vyžaduje, protože když nejdeme ven a i on má svůj „kancelářský den“, tak jeden den je to v pořádku. Ale druhý den skáče po lustrech. Díky Akimu jsem se naučil „zabalit“ kancelář a povinnosti a odjet pryč, mimo Prahu do lesa. A to mám rád.    Prozradíte některé ze svých osobních či profesionálních plánů do mystického roku 2012?  Vlastně jsem to přestal řešit. Diář je můj kamarád. Mám jich hodně, protože má úchylka spočívá ve shromažďování diářů, krásných psacích per a tužek, kancelářských potřeb atd. Když jsem kdekoliv, nejdříve musím do „papeterie“ a prozkoumám, kde, co mají. S Petrou, manažerkou Body Mind Spirit Academy a Katkou, manažerkou Energy Studií, máme plán mých aktivit i pro rok 2013. Ale konkrétní nové plány nemám. K mé práci plánování patří, ale všechno je „jen“ papír.  V současné chvíli jsem si udělal radost a natočil jsem nové powerjógové DVD, které obsahuje 2 DVD disky. To je současný stav, ale jinak sny mám stále, ale ty si rád nechám uzrát v hlavě.   „Když ztratíš svůj životní sen, přestáváš žít“. To je citát z filmu Flashdance, který jsem viděl snad 1000krát. Nevadí mi, když ho vidím znova a znova. Mám sny, ale čím dál více si přeji být zdravý a spokojený doma. Vše ostatní přichází v závislosti na všem, co nás obklopuje. Já si přeji, abych se mohl nadechnout a vydechnout. Potom bude všechno ostatní nějak zrealizováno.    Děkuji za rozhovor! Kateřina Ondroušková