Že jóga je cvičení těla i mysli, jistě ví každý, kdo již měl s tímto ušlechtilým filozofickým systémem někdy co do činění. Že jóga obnovuje vztah bosých nohou a země, učí nás vnímat jejich dotýkání se a spojení a ukazuje nám, jak se o zem chodidly opírat, je patrné na první pohled – jóga se totiž praktikuje právě na boso. Co možná až tak patrné není, je skutečnost, že jóga zároveň pomáhá znovuobjevovat a rozvíjet rovněž vztah mezi kyčlemi, pánevními klouby, bederní páteří a zemí.

Obnova rovnováhy z dětských let
Kyčle, pánevní klouby a bederní páteř, když sedíme, nesou celou váhu těla, podobně jako ji nesou ve stoji chodidla. Jógové polohy známé jako meditační sedy, jsou-li prováděny s ohledem na anatomii jmenovaných kloubů, svalů a pojivových tkání, pomáhají obnovit přirozenou pružnost, kterou si možná ještě pamatujeme z dětských dob, kdy jsme vsedě trávili také mnoho času. Sedávali jsme ale na zemi a čas jsme trávili hrou, a tedy objevováním sebe sama a skrze toto objevování jsme poznávali i celičký svět. Strávit na podlaze celé odpoledne bez minimální nutnosti jakkoliv změnit polohu se tehdy zdálo být více než snadné. Kolik se toho od oněch dob změnilo! Dnes ze země již po pár minutách vstáváme a stěžujeme si na bolavá kolena a záda.

Systematické uvolňování vedoucí ke schopnosti vytrvat vsedě
Dechová a meditační cvičení se v józe tradičně provádějí právě ve specifických sedových polohách. Tyto polohy, jsou-li zaujaty správně a vykazuje-li aspirant potřebnou dávku pružnosti a uvolněnosti, umožňují zapomenout na problémy s gravitací či dechem a nechat energii, která se vlivem toho uvolní, volně proudit při hlubokém dechovém či meditačním cvičení. Kdo z nás ale dnes dokáže v některé z těchto ušlechtilých poloh sedět třeba několik hodin? Jedná se totiž zároveň o jedny z nejtěžších poloh a z určitého úhlu pohledu lze proto říct, že celá fyzická praxe jógy v konečném důsledku slouží k tomu, aby pomocí provádění ásan došlo k uvolnění páteře, končetin a dechu, které jsou potřebné k tomu, abychom byli schopni strávit dlouhý čas vsedě a věnovat se zde meditaci a návratu k sobě.

Výdrž a uvolnění
Meditační polohy vsedě jsou těmi nejstabilnějšími polohami, které umožňují zaměřit koncentraci dovnitř a věnovat se poznávání a zušlechťování sebe sama. Při správném provedení se páteř nachází v neutrální poloze a podélném natažení a v oblasti dolních končetin dochází k ohybu v kyčlích a kolenech. Záměrem těchto poloh je výdrž a uvolnění (sthira a sukha). Pokud jsou nohy a pánev uspořádány tak, aby podporovaly páteř, může páteř podporovat týl, s nímž zase společně chrání mozek a míchu.

Vnitřní rovnováha osvobodí energii
Výše popsaná opora má za následek uvolnění, které zaregistruje nervová soustava, jež se může zaměřit na cvičení, jako je meditace a pránájáma. Když je totiž páteř podpírána pánví a nohama, nemusí jako podpůrný nástroj pro sezení fungovat žebra a mohou se uvolnit pro dýchání. V takto správně nastavené poloze podepírá tělo vnitřní rovnováha pánve, páteře a dýchacího mechanismu, o níž jsme mluvili na počátku a která pro nás byla v dětství přirozená. Díky tomu se uvolní ohromné množství energie, již musí jinak tělo vynakládat na to, aby se udrželo ve vzpřímeném postavení. Uvolněná energie a pozornost se tak mohou zaměřit na hlubší procesy, jako je samotné dýchání nebo meditace.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com