Na projektě spolupracuje s Mgr. Alexandrou Hrouzkovou, Ph.D., psycholožkou a psychoterapeutkou. Oběma jsme položili několik otázek.

Otázka: Co je manipulace a kde se s ní můžeme setkat?

Alexandra Hrouzková: Manipulace v obecném smyslu označuje působení na myšlení a chování druhého člověka či skupiny lidí. Pojem manipulace má spíše negativní konotace, ale existuje i pozitivní manipulace, například v oblastech vzdělávání a pedagogiky, osobního a profesního rozvoje, ale i v lékařství, v pomáhajících profesích, u záchranných sborů, v mezilidské komunikaci, která dbá na princip win-win (tedy prospěch obou komunikujících stran). S manipulací se setkáváme ve všech mezilidských vztazích. Obvykle platí, že čím jsou vztahy bližší, tím větší prostor pro manipulaci nastává – typicky v rodině, na pracovišti, v partnerských vztazích. Intenzivně, v podstatě denně, je však člověk v dnešní době manipulován také reklamou, médii, politickými zájmy.

Dušan Štraus: Z vlastní zkušenosti mohu říci, že s manipulací jsem se začal pravidelně setkávat v naší rodině. Můj otec byl vždy nekompromisní ve své výchově.
Uvedu dva příklady.
„Pokud tě já živím a chceš tady s námi bydlet,“ říkal, „budeš dělat to, co ti já řeknu.“ Už si nepamatuji, jakého prohřešku jsem se dopustil, ale tuto větu jsem si zapamatoval navždy. Myslíte, že mám v sobě stále pocit viny?

Alexandra Hrouzková:
Jedním z principů, na kterých úspěšná manipulace stojí, je schopnost vyvolávat v druhém pocity viny. Když si manipulovaný člověk připadá nějakým způsobem špatný, selhávající, když uvěří, že není dost dobrý, že druhým komplikuje život, že druhé nějak zatěžuje, či jim dokonce ubližuje, snaží se manipulátorovi vyjít vstříc s cílem, aby si připadal lépe, hodnotněji, dostatečněji, aby dokázal, že je „dobrý“. To je však cesta do pekel, neboť v manipulativním vztahu se člověk nikdy nedozví, že je dobrý, dostatečný takový, jaký je, a to ať dělá, co dělá. Manipulátor na něm vždy najde nějaký nedostatek, kterým ho manipuluje k chování, jejž potřebuje docílit.
A zda v sobě máte pocit viny? To víte hluboko uvnitř nejlépe vy sám. Mne k tomu z praxe napadá, že když se člověk takto ptá, obvykle to znamená, že v duši ještě nějaké pochybnosti zůstávají a že si psychika otvíráním tématu – například tématu viny – volá o pozornost v této oblasti, o pročištění a úlevu jednou provždy.

Dušan Štraus: Druhý příklad. Kdysi v dětství mi otec několikrát vmetl do tváře: „Nikdy mi nevrátíš to, co jsem já do tebe investoval.“
Když jsem tato slova slyšel už po xté, připravil jsem si odpověď: „Tati, máš pravdu, já ti to nikdy nedokážu vrátit, můžu to vrátit pouze svým dětem.“ Otec se jenom usmál.
Dnes se zamýšlím, jestli jsem to já někdy vrátil svému synovi. Když měl můj syn 13 let, odešel jsem od rodiny a následně jsem se s mou první manželkou rozvedl. Přestal jsem jí věřit, zklamala mě a musím říct, že za tím byla i přísná pravidla sekty. Tehdy jsem začal poslouchat mého nového otce guru Sri Chinmoya, který se pro mě stal na více než 20 let nejvyšší autoritou.

Alexandra Hrouzková:
Situace manipulace v rodině má mnoho rovin. A každý rodinný vztah je jedinečný a vysoce individuální. Rodič má své důvody, proč s dítětem zachází a jedná určitým způsobem, dítě má svá citlivá místa či období, díky nimž vnímá například některá slova v danou chvíli citlivěji než slova jiná. Nelze šmahem hodnotit, že určitá konkrétní slova rodiče způsobují zcela konkrétní traumata u dítěte. Abych to upřesnila, někdy může rodič pronést určitá slova a dítě je ani nezaslechne, případně je zaslechne, ale nemají pro něj žádný emocionální náboj, dítě zůstává klidné a plné sebedůvěry. Jindy rodič může i velmi nevědomě a pro něj nevýznamně pronést nějakou větu a dítě ji silně zavnímá, hluboce prožívá a dlouhá léta či doživotně si ji pamatuje. A nejen pamatuje, ale z věty se stane silný emocionální vzorec a přesvědčení o sobě samém, které pak ovlivňuje jeho mezilidské vztahy. Člověk takzvaně nasedá na vztahy, které odpovídají jeho přesvědčení, a mnohdy – i když vztah má potenciál být příjemný a rovnocenný – začne dělat všechno pro to, aby se tyto vztahy nalomily a potvrdil se vzorec, kterému hluboce v duši věří. Byť tedy máme přirozenou tendenci mnohé chování mnohých lidí hodnotit, není to pro duši úplně řešením.
Řešením může být odhalit ten silný emocionálně-myšlenkový vzorec, který řídí chování a smýšlení člověka, a nahradit jej jiným – jiným a především přínosnějším a přívětivějším přesvědčením o sobě samém.

• autoři:
  Dušan Štraus | www.dusanstraus.com
  & Alexandra Hrouzková | www.alexhrouzkova.cz
• foto: Shutterstock.com