Pamatuji si na svou úplně první hodinu jógy. Pravidelně jsem chodila do posilovny a všimla jsem si usměvavých lidí, kteří vycházeli z cvičebního sálu – a to mě zaujalo – všichni byli plní energie. Týden nato jsem ze své první hodiny jógy odcházela s úsměvem i já a bylo jasné, že tam nejsem naposledy. Byla to aštanga vinyasa a dala mi přesně to, co jsem v tu chvíli potřebovala – pot, dynamiku, posílení a příjemné protažení celého těla. Léta pro mě byla jóga jen dalším fyzickým cvičením a bylo to prima. Pak ale přišlo těhotenství. Skoro do půlky mého těhotenství jsem dál navštěvovala hodiny power jógy a svému tělu jsem dávala co proto. Hodiny těhotenské jógy pro mě byly nudou a ztraceným časem. Avšak lehké komplikace mě přeci jen zklidnily a já objevila mnohem víc. V jemných a klidných hodinách jsem začala objevovat sílu – tu vnitřní – a začala jsem dýchat. Spolu s dechem jsem si začala uvědomovat pohyb, což se těžko popisuje, ale jakmile ucítíte, tak víte. Uvědomovat si své tělo – to bylo něco nového. Přestala jsem se upínat na perfektní provedení pozic (kdo řekl, jak má být perfektní?). Během mateřské jsem si – hlavně kvůli zájmu o lidské tělo – udělala instruktorský kurz. Zcela upřímně a bezelstně jsem všude kolem sebe tvrdila, že JÁ tedy rozhodně nikdy jógový instruktor nebudu. Studium těla, svalů, fungování celého systému mě ale nadchlo. Samozřejmě i trochu frustrovalo – co všechno nevím a co všechno bych vědět chtěla. Díky své kamarádce Katce, která nutně potřebovala záskok na lekci (což určitě tak nutné nebylo ☺ ), jsem se opravdu jeden den před lidi postavila, abych je provedla praxí. A byla to šílenost. Záskok za Vaška, plný sál – strach a stres mě naprosto pohltily. Dodnes jsem vděčná lidem, kteří přišli podruhé – to bylo překvapení, potřetí – opravdu? ... a chodí dodnes. Byla to pro mě velká výzva a dlouho jsem své hodiny ještě rozdýchávala. Dlouho mi trvalo se oprostit od očekávání ostatních lidí a dlouho mi trvalo nalézt samu sebe i v této roli. Ale dnes už vím. S naprostou pokorou a touhou lidem předat ten radostný pocit z pohybu mi dává neuvěřitelnou energii. Energii i nadále objevovat krásu lidského těla a dál se vzdělávat. Baví mě všechny podoby jógy, vždy se snažím přistupovat s rozumem a lehkostí. Velmi příjemný byl pro mě ale týdenní workshop strala jógy v New Yorku s Tarou Stiles. Oslovila mě svou jemností a objevováním krásy přirozeného pohybu. Pomohla mi odpoutat se od mnohdy svazujících pravidel a předpokladů. To se snažím předávat svým klientům i já – hledat své hranice a svou jedinečnost v pohybu, ubírat na urputnosti a v jednotlivých pozicích hledat jemnost. A při tom všem se vždy pořádně nadechnout a vydechnout.

Na mé hodině budeme dynamicky proplouvat pozicemi s jemností a bez zbytečné urputnosti. Budeme více v pohybu než ve statických pozicích. Hudba nám pomůže se uvolnit a hudba nás bude provázet hodinou. Nebudeme se tlačit tam, kam nebudeme chtít, a nebudeme se brát zas tak moc vážně. Prostě se úplně jednoduše zkusíme cítit dobře všude tam, kam nás naše tělo pustí.

Lekci Martiny Vrňákové najdete na luhačovické JÓGA DNES KONFERENCI 6.8.2016. Více info a přihlášky ZDE.

• -jd-
• zdroj fotek: Martina Vrňáková