Dlouho se mi držel v mysli a já přemýšlela proč. Nakonec jsem si uvědomila, že ten stesk po domově představuje nostalgii z dětství. Předvánoční čas plný tajemství, očekávání, dobré nálady a chladných večerů, kdy se setmí ještě před večeří, a rodina je tak vybízena trávit společný čas pohromadě doma.

Přemýšlela jsem, jestli ještě někdy ten radostný pocit opravdu prožiju, nejen jako vzpomínku, která mě hřeje u srdce, ale doopravdy, celým svým srdcem. Přemýšlela jsem, jak to udělat, aby v mé hlavě zběsile nelítaly jenom úkoly, jaké suroviny nakoupit, abych měla všeho dost na pečení cukroví, kdy to cukroví vlastně upéct, když nemám hlídání dětí, jaké dárky pořídit a kdy je stihnout potají koupit, zda také mýt okna, když je venku pod nulou, a podobně. Už dobrý rok se intenzivně učím, jak si pravidelně čistit hlavu, jak se zbytečně nestresovat a jak tuto energii věnovat raději tomu, co mě naplňuje, a těm, které miluji, a tohle jako by byla další úroveň mé práce a zároveň další odměna. Ten citát si mě našel v pravý čas, před nastávajícím adventem. Jako bych dostala možnost prožít letošní Vánoce celým svým srdcem.

Ano, úklid, dárky nebo pečení několika druhů cukroví mě ani tento rok neminou. Ale co to letos provést jinak? Péct můžu i se svým malým synem. Proč shánět hlídání? Sice bude mouka všude, tvary těsta možná nepravidelné, ale o to originálnější a nabité dětskou radostí. Nebudou to právě ty chladné podvečery, kdy rodina tráví čas společnými aktivitami? I on si tak zapamatuje vůni badyánu, vanilky, hřebíčku a voňavého tepla z trouby. A dárky? Proč letos nepořídit hand made produkty od těch, kteří je doma s láskou vyrábějí? Mám kolem sebe spoustu maminek na rodičovské dovolené, které svůj koníček proměnily v malé podnikání. Jejich výrobky jsou nádherné a originální. Ráda je podpořím, a navíc není problém přizpůsobit tematiku osobě, pro kterou dárek zamýšlím. Pár už jsem jich objednala, a musím říct, že z výsledku mám snad větší radost než kdy jindy. Zbytek nákupů, kterým se s partnerem nejspíš nevyhneme, můžeme zakončit něčím příjemným jako adventní večeří ve dvou. A úklid? Proč jednu sobotu nezapojit celou svou rodinu, rozdělit si úkoly a třeba sbírat body za každou malou provedenou práci? Dokonce už vím, jakou hudbu si u toho pustíme. Bude to ta, kterou nám rodiče o Vánocích pouštěli – byl to vánoční rokenrol s orchestrem, a navíc s rokenrolem nebude úklidové nasazení váznout! Adventní teplo domova navodí i pár vonných svíček či vánoční výzdoba vyrobená s dětmi, ať už to jsou papírové vločky na oknech, panáčkové z šišek, nebo řetěz z barevných papírů, na které jsem jako malá byla vždycky tak pyšná. Stromeček u nás každý rok vybírá partner. Myslím ale, že letos pro něho půjdeme celá rodina. Společné procházky i v zimním počasí můžou být vlastně fajn. A když už trochu té prokrastinace, pak raději společně zhlédnutá pohádka než brouzdání po sociálních sítích.

Co tím vším chci ale říct, je, že jsem si uvědomila, že ten domov, po kterém se mi před Vánocemi každoročně stýská, je společně strávený čas s rodinou, kdy jsem přítomna tělem i duchem a celým svým srdcem. Je to doba, kdy děláme společné aktivity, smějeme se spolu a prožíváme společnou radost, ať už z připravených dárků, splněných úklidových úkolů, napečeného cukroví, nebo jen prostého bytí. Protože čas, kdy jsme sice všichni spolu doma, ale každý se věnujeme vlastním povinnostem či zábavám, to je přesně to, z čeho mám pak pocit, že se mi stýská po domově, i když jsem doma.

• autor: Zuzana Košařová
• foto: Shutterstock.com