Láska s velkým L

22. 12. 2017


Prosinec je měsícem, kdy si všudypřítomnou všeprostupující lásku uvědomujeme více než kdy dřív. Je to předzvěst svátků, na něž se mnozí z nás těší celý rok jako malé děti. Jen kvůli něčemu jinému. Dříve jsme se těšili na to, že budeme dárky dostávat, dnes, že je budeme dávat.

Nedávno jsem se dívala na záznam jednoho silvestrovského rozhovoru s mým oblíbeným autorem Arnoštem Lustigem. Moderátorčiny otázky mířily k bilancování, jemuž se zpravidla s koncem starého roku a příchodem nového nevyhneme. A tak přišla řeč i na to, čím je pro Arnošta Lustiga židovství. Řekl, že mravnost. Tak se moderátorka zeptala, jaký je podle něj rozdíl mezi židovstvím a křesťanstvím. Arnošt Lustig odpověděl tak, že začal vyjmenovávat věci, které se mu na křesťanství líbí. Mezi nimi byly i Vánoce.

Dárek jako projev lásky

Vánoce totiž nejsou v konečném důsledku ani tak o dárcích, jako spíše o projevech lásky. Tu hmotně vyjadřujeme právě těmito dárky. Tím, že někoho obdarujeme, mu dáváme najevo, že jej přijímáme takového, jaký je, že si jej tak vážíme a že jsme rádi, že má v našem životě své pevné místo. Arnošt Lustig mluvil o tom, jak je úžasné, že si lidské bytosti tak nezištně a upřímně v dnešní době takovou formou vzájemně vyznávají lásku. Ne nadarmo jsou Vánoce největším svátkem, který vedle věřících slaví i ateisté (a druhým jsou u nás Dušičky). Obdarovat totiž může i ten největší stydlín, který se lásku jinak bojí projevit. Dárek dokáže koupit nebo vyrobit každý. A kdo ho nechce předat osobně, může jej poslat poštou nebo zanechat na místě určeném k vyzvednutí.

Přijměte sebe sama, ostatní přijde samo

Tím, že jsme schopni někomu předat lásku ve zhmotnělé podobě dárku jako fyzického předmětu, vlastně ukazujeme, že jsme srovnaní i sami se sebou. Protože teprve ten, kdo má rád sám sebe, může lásku nejen přijímat, ale i dávat. Opačně to nefunguje. Ti, kteří mívají problém se sebe-přijetím a nebývají k sobě štědří, neumí být většinou štědří ani k ostatním. Uzavírají se do sebe, kde se užírají svými potížemi, problémy a prohlubují propast, která je vzdaluje od společnosti. Vánoce jsou lékem na takové pocity. Dejte si ten největší dar, který můžete sami sobě darovat. Přijměte sami sebe. Současně s tím se stane něco úžasného. Celý svět za vámi přijde. Budete jej mít jako na dlani.

Nakažme se láskou

Využijme toho, že v předvánočním a vánočním období je všude kolem tolik lásky, a dovolme si se tou láskou nakazit. Co přál Arnošt Lustig lidem do nového roku? Aby byl stejně dobrý, jako byl ten předchozí. Aby si uvědomili, že i oni jsou dobří. A aby si uvědomili, že mohou být lepší. Aby se pokoušeli neustále přiblížit se té nejlepší verzi sebe sama a současně byli spokojení s tím, co mají. Pohlédneme-li na tato slova v kontextu s tím, co všechno Arnošt Lustig prožil, přežil, a přihlédneme-li navíc k tomu, že když takto mluvil, sžírala již jeho útroby zrádná rakovina, nabydou jeho slova ještě hlubšího a úctyhodnějšího významu.

Síla radosti

Ať žid, nebo křesťan. Arnošt Lustig nedělal mezi náboženstvími ani mezi lidmi rozdíly. Byl to člověk, který viděl smrt svých druhů a který na rozdíl od nich přežil. S tím vědomím se vypořádával celý život. Nestěžoval si ale. Radoval se z každé maličkosti. Z toho, že se znovu probudil. Že si může dát k obědu oblíbenou polévku. Že má inspiraci pro psaní. Že si může popovídat s hezkým a milým děvčetem. Arnošt Lustig v sobě neživil nenávist. Přijímal, co mu život předkládal, a snažil se s tím vyjít a hospodařit tak, aby byl spokojený. A dařilo se mu to. Většinou si ho pamatujeme vždy s úsměvem na tváři, vtipem a laskavým slovem po ruce.

Pokora, vděk a láska

Arnošt Lustig šel zlatou střední cestou bez extrémů. Můžeme tedy říci, že se řídil zásadami, které patří k józe stejně neodmyslitelně jako vánoční stromeček k Vánocům. Pokora, vděk, láska. To jsou tři základní pilíře židovství, křesťanství, jógy i Vánoc. Nedávejme si předsevzetí. Ušetříme si stres z toho, že se nám je nepodařilo dodržet. Přejme si, aby byl další rok stejně dobrý jako tento. Abychom byli i my stejně dobří a abychom nepolevili ve snaze být lepší. Vzpomeňme na Arnošta Lustiga, jeho životní moudrost a vzdejme hold jeho památce. Jeho moudrosti, která prozařovala jeho pohled do posledních chvil jeho života. Přijměme pokoru, vděk a lásku a prozařme i své pohledy. Upírejme je do budoucna s vděčností za život, který můžeme žít.

 


Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket