Nedávno jsem se dívala na záznam jednoho silvestrovského rozhovoru s mým oblíbeným autorem Arnoštem Lustigem. Moderátorčiny otázky mířily k bilancování, jemuž se zpravidla s koncem starého roku a příchodem nového nevyhneme. A tak přišla řeč i na to, čím je pro Arnošta Lustiga židovství. Řekl, že mravnost. Tak se moderátorka zeptala, jaký je podle něj rozdíl mezi židovstvím a křesťanstvím. Arnošt Lustig odpověděl tak, že začal vyjmenovávat věci, které se mu na křesťanství líbí. Mezi nimi byly i Vánoce.

Dárek jako projev lásky

Vánoce totiž nejsou v konečném důsledku ani tak o dárcích, jako spíše o projevech lásky. Tu hmotně vyjadřujeme právě těmito dárky. Tím, že někoho obdarujeme, mu dáváme najevo, že jej přijímáme takového, jaký je, že si jej tak vážíme a že jsme rádi, že má v našem životě své pevné místo. Arnošt Lustig mluvil o tom, jak je úžasné, že si lidské bytosti tak nezištně a upřímně v dnešní době takovou formou vzájemně vyznávají lásku. Ne nadarmo jsou Vánoce největším svátkem, který vedle věřících slaví i ateisté (a druhým jsou u nás Dušičky). Obdarovat totiž může i ten největší stydlín, který se lásku jinak bojí projevit. Dárek dokáže koupit nebo vyrobit každý. A kdo ho nechce předat osobně, může jej poslat poštou nebo zanechat na místě určeném k vyzvednutí.

Přijměte sebe sama, ostatní přijde samo

Tím, že jsme schopni někomu předat lásku ve zhmotnělé podobě dárku jako fyzického předmětu, vlastně ukazujeme, že jsme srovnaní i sami se sebou. Protože teprve ten, kdo má rád sám sebe, může lásku nejen přijímat, ale i dávat. Opačně to nefunguje. Ti, kteří mívají problém se sebe-přijetím a nebývají k sobě štědří, neumí být většinou štědří ani k ostatním. Uzavírají se do sebe, kde se užírají svými potížemi, problémy a prohlubují propast, která je vzdaluje od společnosti. Vánoce jsou lékem na takové pocity. Dejte si ten největší dar, který můžete sami sobě darovat. Přijměte sami sebe. Současně s tím se stane něco úžasného. Celý svět za vámi přijde. Budete jej mít jako na dlani.

Nakažme se láskou

Využijme toho, že v předvánočním a vánočním období je všude kolem tolik lásky, a dovolme si se tou láskou nakazit. Co přál Arnošt Lustig lidem do nového roku? Aby byl stejně dobrý, jako byl ten předchozí. Aby si uvědomili, že i oni jsou dobří. A aby si uvědomili, že mohou být lepší. Aby se pokoušeli neustále přiblížit se té nejlepší verzi sebe sama a současně byli spokojení s tím, co mají. Pohlédneme-li na tato slova v kontextu s tím, co všechno Arnošt Lustig prožil, přežil, a přihlédneme-li navíc k tomu, že když takto mluvil, sžírala již jeho útroby zrádná rakovina, nabydou jeho slova ještě hlubšího a úctyhodnějšího významu.

Síla radosti

Ať žid, nebo křesťan. Arnošt Lustig nedělal mezi náboženstvími ani mezi lidmi rozdíly. Byl to člověk, který viděl smrt svých druhů a který na rozdíl od nich přežil. S tím vědomím se vypořádával celý život. Nestěžoval si ale. Radoval se z každé maličkosti. Z toho, že se znovu probudil. Že si může dát k obědu oblíbenou polévku. Že má inspiraci pro psaní. Že si může popovídat s hezkým a milým děvčetem. Arnošt Lustig v sobě neživil nenávist. Přijímal, co mu život předkládal, a snažil se s tím vyjít a hospodařit tak, aby byl spokojený. A dařilo se mu to. Většinou si ho pamatujeme vždy s úsměvem na tváři, vtipem a laskavým slovem po ruce.

Pokora, vděk a láska

Arnošt Lustig šel zlatou střední cestou bez extrémů. Můžeme tedy říci, že se řídil zásadami, které patří k józe stejně neodmyslitelně jako vánoční stromeček k Vánocům. Pokora, vděk, láska. To jsou tři základní pilíře židovství, křesťanství, jógy i Vánoc. Nedávejme si předsevzetí. Ušetříme si stres z toho, že se nám je nepodařilo dodržet. Přejme si, aby byl další rok stejně dobrý jako tento. Abychom byli i my stejně dobří a abychom nepolevili ve snaze být lepší. Vzpomeňme na Arnošta Lustiga, jeho životní moudrost a vzdejme hold jeho památce. Jeho moudrosti, která prozařovala jeho pohled do posledních chvil jeho života. Přijměme pokoru, vděk a lásku a prozařme i své pohledy. Upírejme je do budoucna s vděčností za život, který můžeme žít.

• autor: Kateřina Lukášová
• www.cestoujogy.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com