Večerní máj byl lásky čas, hrdličky zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj… To hlavní, s čím si snad všichni spojujeme květen, je láska. Protože vše v přírodě ji přímo evokuje: všude je plno barev, světla, tepla, meze jsou teplé a zvou k bezstarostnému povalování se, probuzená příroda chystající se na léto zve k nekonečným toulkám a kochání se krásami, které nejen k těmto příležitostem připravila…

Čas pro sebe
Máme tendence jen tak se posadit, zavřít oči a nastavit tvář slunci a jeho paprskům, které nás prohřívají až pod kůži, až do srdce. Máme čas dumat, přemýšlet a hledat původ toho nadšení a sílící energie, které se v nás bouří a žádají si vypustit ven. Využijme této plodivé síly a uchovejme ji v sobě i pro nadcházející měsíce, kdy nás bude hřát jako naše vnitřní světlo a nedovolí ani sychravému podzimu, ani třeskutému zimnímu mrazu, ani čemukoliv dalšímu, aby jej zhasly a zmírnily.

(Sebe)Láska
Květen je měsíc lásky a podle tradiční jógové filozofie musíme lásku cítit nejprve sami k sobě a až potom ji předávat dál. Protože ten, kdo není schopen milovat sebe sama, není v konečném důsledku schopen milovat kohokoliv jiného. Jama a nijama, základní jógové etické principy, jsou věru květnovým tématem, protože nás učí milovat sebe sama a kultivovat se tak, abychom se stali tou nejlepší verzí sebe sama – to ale znamená naučit se milovat tak, jak jsme, a tak se také přijmout.

Praxe laskavosti
Přivítejme právě květen, měsíc lásky, praxí laskavosti – buďme na sebe hodní, hýčkejme se, objímejme se, odpočívejme, dělejme to, co nás činí šťastnými, a zkoumejme, jak se v těchto chvílích cítíme. Uchovávejme si tento pocit, pečujme o něj a pěstujme jej, aby se stal naší součástí, abychom s ním a v něm splynuli v jedno a přitom si toho všeho byli stále vědomí. Květnové slunce tomu přímo nahrává. A onu praxi laskavosti praktikujme i vůči ostatním – skrze shovívavost, toleranci a pochopení sebe sama dávejme tyto cenné dary i svému okolí. Učme se respektovat, odpouštět a nechávat plynout – neplýtvat cennou životní energií řešením věcí, které ovlivnit nemůžeme.

Políbení se pod třešní
Hned první květen nám připomíná důležitost péče o sebe sama i vzájemnosti. Svátek práce můžeme chápat i jako oslavu práce na sobě samém v duchu jamy a nijamy. Tradici políbení pod rozkvetlou třešní zase můžeme přijmout jako praxi jamy a nijamy vůči okolí: kdy potvrdíme lásku svou tím, že dáme lásku a polibek partnerovi společně s vírou, že láska jako taková bude nadále žít a kvést, a s vědomím, že její budoucnost máme ve svých rukou: když o ni budeme pečovat a dávat jí vláhu, světlo a výživu, není důvod, aby nerostla a neprospívala.

Den vítězství
Osmého května oslavujeme konec druhé světové války, jíž padlo za oběť miliony nevinných. Podobně jako prvního května máme díky státnímu svátku volno a můžeme hloubat, přemýšlet a praktikovat a těšit se z toho, co máme, a vážit si toho, že můžeme žít v míru a pohodě. Uvědomme si, že všechny limity máme ve vlastní hlavě a když řekneme, že něco nedokážeme, jen je tak hloupě a neuváženě definujeme. Vezměme si příklad z milionů odvážných, kteří položili své životy, nebo nepoložili, ale hrdinně bojovali všemi prostředky za velké vítězství. Jejich vítězství je i naším vítězstvím, prožijme si jej, děkujme za něj a oslavme jej slovy mírotvůrce Winstona Churchilla:

„Úspěch není definitivní, neúspěch není konečný. Důležitá je odvaha pokračovat.“ Tu odvahu máme všichni uvnitř sebe, jde jen o to ji najít a udržovat. Květen plný lásky, síly a energie nám k tomu dává nejednu příčinu a příležitost. Chytněme ji „za pačesy“ a už ji nikdy nepusťme!

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com