Zdraví 11. 05. 2019 PDF Tisk

Když krémy nezabírají

Probudila jsem se a ještě poslepu osahala obličej. Jemné pálení naznačovalo, že v zrcadle zas uvidím obličej vypadající jako Crazy Frog. Nateklé slepené oči mi určitě nedovolí nosit kontaktní čočky, říkala jsem si po prohlédnutí stavu a polohlasně nadávala na výrobce žárovek, kteří snad schválně dělají tak zákeřné osvětlení...

Když krémy nezabírají

Čím to? Vždyť jsem neabsolvovala žádný divoký večírek, akorát jsem pracovala a notebook zavřela až před půlnocí, tak jako poslední dobou. Začala jsem googlit krémy na oči, číst recenze, přihazovat do nákupního košíku… až mi opět před svítící obrazovkou došlo, že trabl bude někde jinde.

Baví mě, jak odpovědi umí přijít samy, když se člověk zeptá. Mou odpovědí byl článek od Krkavčí matky – pod titulkem Opravovátka na kurvítka se skrývalo vysvětlení bez skrupulí, proč kupujeme masku na poškozené vlasy žehlením nebo ergonomickou myš na 8hodinovou práci u počítače. Autorka Veronika má jasné vysvětlení: „Dělám něco, co mi prokazatelně škodí. Místo toho, abych to přestala dělat, hledám způsoby, které mi umožní v tom pokračovat. Abych si své setrvávání v najetém stereotypu obhájila, začnu si svá ‚opravovátka na kurvítka‘ racionalizovat.“

Tečka. Dočetla jsem. A pak ještě jednou dokola. Vždyť na tomto principu je postavený celý kosmetický průmysl! Jenže dokud něco nezměním ve svém chování, nadále budu mžourat poloslepá do počítače, i když na sebe napatlám všezázračné mastičky. Co tedy nechci vidět?

Zavřela jsem prohlížeč s nedokončenou objednávkou a šla spát.

Na skok k moři

Vrátila jsem se z dovolené. Utekly (a zároveň se táhly) ty dny bez pracovních povinností, bez snahy o sebevzdělávání nebo bez svých pravidelných rituálů. Když jsem si pak šla poprvé po návratu zaběhat, nevěřícně jsem na sebe koukala do zrcadla ve výtahu. Z obličeje čišel klid. Mimořádně vyhlazené pleti pomohlo lehké opálení… a hlavně oči zůstávaly odpočaté, i když bylo časné ráno. A pak že se nemládne! Místo krému zabral odpočinek. Vážně je to tak?

Po dovolené mám vždycky ambici zachovat si stejnou jiskru. Někdy se ji daří udržet po několik týdnů, jindy zapadnu zpátky do stereotypu, ani nevím jak. Respektive vím. Začnu zase čumět do mobilu. Když kromě práce u počítače zírám do svítící krabičky, není divu, že oči už toho mají „plný brejle“.

Recept je tedy víc než jednoduchý – víc spát a méně namáhat oči, jinak budu jako křeček v kolečku vydělávat na další dovolenou, kde mi ty oči splasknou. Pořád dokola.

Rychle a zběsile

Místo zázračného krému jsem si tedy pořídila směs bylinek na podporu ledvin, abych povzbudila namáhaný orgán, a začala si vařit čaj. Chodila jsem dřív do postele, ale stejně jsem se budila po pěti hodinách a už nezabrala. Bláhově jsem kontrolovala, jestli už bylinky konečně zabírají, a divila se, že pořád se nic neděje.

Kontrolovat pytle pod očima jsem přestala, když přijel po delší pracovní odluce můj přítel. Po týdnu vítání jsem si u čištění zubů všimla, že se otoky pod očima už netvoří. Že by víc spánku? Víc sexu? Méně sezení u internetové komunikace? Nebo jsem to prostě přestala pitvat?

Musela jsem se zasmát sobě. Opravdu jsem čekala od čaje rychlou „chirurgii“, když jsem sama věděla, v čem je jádro pudla? Účinky přírodních pomocníků na sebe dají chvíli čekat a změna nakonec přišla, až když jsem přestala tlačit. Jako vždycky.

Jóga jako kosmetika

Pamatuju si, jak jsem v pubertě nadšeně zhltla knížku Obraz Doriana Graye. Fascinovalo mě, jak se každá zkušenost odrazila v Dorianově obličeji a svými hříchy postupně ošklivěl, až už pohled na svou zohavenou tvář nesnesl.

O pár let později jsem si všimla, že takové „zápisy“ do obličeje možná nejsou až takovou fikcí (tedy kromě toho, že se nic nezapisuje milosrdně do obrazu). Tělo i tvář fungují jako spolehlivé kroniky. Mění se nám oko, jazyk nebo se objevují pupínky na obličeji podle nerovnováhy v konkrétní orgánové soustavě.

Přirozeně se tok času projevuje v naší tváři a je radost v ní číst, pokud člověk dovolí. Na cvičení třeba potkávám paní kolem 50 let, které výrazně pomohl plastický chirurg. Moje učitelka jógy je její vrstevnicí, avšak jejím kouzlem mládí jsou meditace. Hned na první pohled vypadá odpočatě (i když si samozřejmě nedělejme iluze, že žije nadpozemský život s běžnými starostmi).

Každá z těchto žen omládla svým způsobem a žije v souladu se svými hodnotami, doufejme. Spokojenost je však na tváři vidět nejvíce a osvěžuje víc než okurková maska na obličej.

Ukazuje mi to i má kamarádka. Stará se mimo jiné o opravu domu, ubytování pro hosty a farmu zvířat. Se dvěma dětmi vypadá prakticky stejně, či dokonce lépe než za svobodna. Žije totiž v souladu sama se sebou. A hádejte co, praktikuje jógu.

Ordinace sama v sobě

Mé léčení dráždivého tračníku, ekzému nebo kosmetických otoků vždycky směřuje k jedinému – uvědomění si, co potřebuju, a HLAVNĚ, co oželím. Nelze sedět na více židlích současně, a tak víc spánku pro mě znamená, že vynechám některé společenské akce. Méně mobilu v ruce znamená, že nebudu pořád dostupná (a ostatní si odvyknou, že odepisuju ihned).

Teď jen nespoléhat na přítomnost druhých a umět si pomoct sama. Nastavit si režim plný spánku přece zvládnu sama, ta pípající svítící krabička počká. A ty nové vrásky od smíchu si žádný kosmetický zmizík nezaslouží.

P.S.: Místo krému na otoky očí používám dva vychlazené sáčky ledvinového čaje. Desetiminutová ranní pauza zabírá parádně!

 

Objednat předplatné