To, že je naše mysl v pohybu a rychleji, nebo pomaleji námi letí myšlenky, se děje určitě každému z nás. Když se bavím s učiteli, kteří praktikují třicet, nebo i čtyřicet let, každý mluví o tom, že mívá momenty klidu, které jsou stále častější a delší – ale nikdo neříká, že se jeho mysl nevrtí vůbec. Otázkou ovšem je, co dělat s tím, když má naše mysl tendenci posuzovat (ne)kvalitu naší jógové praxe. Často jsme svými učiteli vedeni k tomu, abychom pozorovali tělo, dech, mysl i svět kolem sebe bez posuzování a nálepkování „dobré“/ „špatné“. Jenže pak přijde další učitel (nebo dokonce tentýž) a říká nám, jak máme ásanu nebo jógovou praxi dělat „správně“ – čili že to, jak ji děláme teď, správné není.

Ale jak tohle vlastně posoudit? Jak určit, která praxe je ta správná – slouží nám a posouvá nás k lepší verzi sebe samých – a která nás od pozitivních kvalit spíše odvádí?

Před pár dny jsem měla velice zajímavý rozhovor. Na jógovém retreatu, kde jsem učila, jsem bydlela na pokoji s další učitelkou jógy. Povídaly jsme si o tom, jaké výhody a nevýhody přináší přenesení učení jógových technik do on-line světa. Tahle sympatická dáma mi pak vyprávěla o tom, že se nedávno zúčastnila intenzivního každodenního kurzu dechových technik. Každý den na hodinku. Po internetu. Říkala, že to bylo zajímavé, mnoho technik znala, ale nikdy je nedělala takhle intenzivně, dlouho a několik za sebou. Pak se svěřila, že po pár dnech si všimla, že se vždy po sezení cítí skvěle, ale jakoby v jiné dimenzi, měla pocit, že se nedokáže vrátit zpět ke svému každodennímu životu. Praktikovala na půdě, ve svém osobním prostoru, a vždy když pak „sestoupila dolů“, tedy do obýváku nebo do kuchyně, něco ji rozladilo, nebo dokonce rozčililo – pohozené svršky na gauči, nevyklizená myčka, o kterou se měly postarat děti, nebo nějaká další maličkost, která ji běžně nechávala úplně v klidu. Když mi tenhle příběh vyprávěla, svěřila se mi i s obavou, že možná na tyto techniky není připravená. Chvíli jsme si o tom povídaly a já jsem šla spát. Ráno jsem se probudila, a jelikož byl víkend intenzivní a mé tělo bylo trochu unavené, dala jsem si jemnou praxi. Žádné skákání, jednodušší varianty pozic, delší relaxace. Když jsem po praxi vyrazila na snídani, měla jsem pocit, že se mi chce obejmout celý svět. Široce jsem se usmívala, ptala jsem se všech, jak se vyspali, a skutečně mě to upřímně zajímalo.

A pak mi to došlo. Opravdu se dá určitým způsobem posoudit, zda byla praxe dobrá, či horší, přínosná, nebo moc ne. Ale ne podle toho, jak hluboká je ten den moje pozice mostu nebo jestli si zrovna dokážu dát nohu za hlavu. Je to v tom, jak se cítím po praxi, a ještě spíš v tom, jak reaguji na to, co se kolem mě děje. Jak se propojuji se světem. Zda mě překážky, které v životě přirozeně přicházejí a jsou důležitou součástí našeho růstu, přivádějí do špatné nálady, nebo je vítám a vnímám jako výzvy. Samozřejmě tohle nastavení ovlivňují i další faktory, nejen náš čas na jógové podložce nebo meditačním polštáři. Já jsem si ovšem díky příběhu kamarádky uvědomila, že jsem často zažívala praxi, která z vnějšku musela vypadat jako vydařená – hluboké záklony, dlouhé výdrže ve stoji na hlavě nebo na předloktích, intenzivní zkruty – a já jsem ji za skvělou také považovala, ale když jsem vyšla z jógové shaly, najednou mě štvalo, že ne všechno v životě jde tak dobře. Že lidé nereagují tak, jak já si představuji, že by měli. A pak jsou tu praxe, při nichž je člověk ke svému tělu laskavý, cvičí na 60–70 % své kapacity a není vlastně co „oslavovat“. Ovšem život je pak poklidnější. Všimli jste si někdy takového efektu?

Jak ho ale zapojit do každodenního života? Co třeba tak, že si začneme více uvědomovat své zvyky – protože přesně k tomu nás, mimo jiné, naše jógová praxe vede. Začneme si uvědomovat, jak to, co děláme, ovlivňuje to, jak se cítíme, jak reagujeme a jak se chováme k ostatním a ke světu kolem sebe obecně. Můžeme sledovat, zda nám například práce, kterou vykonáváme, tak, jak ji vykonáváme, přináší klid, nebo nám ho bere. Zda činnosti, které běžně děláme po probuzení, přinášejí klidný vstup do nového dne a ty před spaním zase hluboký osvěžující spánek. Říká se, že se nemůžeme zbavit (zlo)zvyku, ať už v životě, nebo na jógové podložce, ale můžeme ho nahradit jiným – takovým, který nám lépe slouží. A to, jestli nám slouží, můžeme poznat podle toho, jak dobře jsme naladěni ve chvílích, kdy všechno nejde podle našich představ.

TIP
Vyzkoušejte některou z lekcí na Jóga Virtual! Profesionální lektoři, různé styly jógy, krátké i delší sekvence, to vše z pohodlí vašeho domova. Předplatitelé časopisu JÓGA DNES mají přístup zcela zdarma! Nekupujte zajíce v pytli: 1denní přístup do JV na zkoušku nabízíme jen za 120 Kč.

• autor: Kateřina Hilerová
• www.studiosedmenebe.cz
• foto: Shutterstock.com