Jsem úžasná a můžete se mnou vyhrát

23. 06. 2019


Je tu další díl Ze života lahve LOLË a s ní i LETNÍ SOUTĚŽ o voucher na 3000 Kč do kamenného obchodu!

Dnes jsem byla totálně vyčerpaná, a tak jsem musela zajít na lekci Jóga proti stresu. Od prosince jsem totiž procestovala pořádný kus světa. Začalo to havajskými ostrovy, kde jsem na Silvestra zapařila se svými nosiči v Honolulu, chladila jsem vodu na plážích a ohřívala vodu při výstupu na sopku do výšky 3000 metrů. Sotva jsem přiletěla domů, už mě jeden z nich vzal na výlet do Indie. No, nadšená jsem tedy vůbec nebyla, ale zároveň mě zajímalo poznat tu divokost indické kultury a divoké to opravdu bylo. Jednou jsem spadla ze skály v chráněné zóně Unesco – Hampi, ve vysoko položeném chrámu boha Ganéši. Myslela jsem, že je po mně. Naštěstí jsem to přežila a vrátila se jen s menšími šrámy domů. Klidu jsem si však neužila, protože oba nosiči krátce nato letěli na jógový pobyt do Japonska. No a o Japonsku jsem doma vždy hodně slyšela. Jeden můj nosič se japonsky dokonce učil, a tak vždy o té zemi vycházejícího slunce básnil. A že bych se tam kdy podívala, to jsem opravdu netušila. Jenomže sny se mají plnit, což je heslo jednoho z nosičů, a tak jsem se zjevila v Ósace, pak v Kjótu, stavila jsem se v Naře, na hoře Fuji jsem slavila s jedním ze svých nosičů jeho narozeniny. No a co jsem asi měla v sobě, že? No bílé víno do mě nalili a já hrdě udržela jeho chladnou teplotu od rána až do odpoledního přípitku. To koukáte, co? Jednoho rána jsem vstala a už jsme z Hirošimi vyráželi na loď. Vezla nás na ostrov Mijadžima, kde byl úžasný klid a já jsem byla postavena na skálu nad ostrovem, odkud jsem se mohla dívat na moře a krásu místních chrámů. No, jak já byla šťastná. Takový „zen“ mě naplnil, že jsem ani nechtěla odejít. I když jsem protestovala a přála si ještě zůstat, jeden z nosičů mě popadl, že jedeme zpět a pokračujeme do Jokohamy. No myslíte si, že jsem věděla, kde to je? Jakou dálku musím urazit? Všichni účastníci zájezdu se srovnali do řad na nástupišti šinkansenu směřujícího do Jokohamy, nastoupili a za pár hodin vystoupili v Jokohamě – předměstí Tokia. No to vám byl frmol. Tolik lidí jsem v životě neviděla. Křižovatka Shibuya – tam prý za den projde 5 miliónů lidí, byla uniformovaným náměstím s davem lidí. Všichni v černé barvě (obleky), občas proložené béžovými baloňáky, anebo extravagantními oblečky mladých. Já se tam fotila ze všech úhlů a vůbec jsem se nestíhala divit. Ti mí nosiči byli jak pomatení. Chodili křížem krážem přes křižovatku, dělali si se mnou selfíčka no a já byla fakt už naštvaná, protože se mnou mávali, jak s husou na provázku. Když jsem byla na ostrově Kauai (Havaj), často jsem na túrách padala do bahna, jednou jsme s nosičem spadli do potoka, kolikrát se mnou sekli o skálu při výstupu nebo o větev, už si ty rány ani nepamatuji… ale chladila jsem, jak jsem mohla. V Japonsku to bylo mnohem příjemnější. Jezdila jsem šinkansenem, byla vyladěná, udržovat teplotu nápoje nebylo v jarním počasí tak náročné, ale hlavně jsem byla nadšená z té jinakosti, která mě obklopovala.

Po návratu jsem byla jen pár dnů doma a letěla jsem slavit padesáté narozeniny kamarádky mých nosičů do New Yorku. A musím vám na ně prásknout, že ani jednou nešli na jógu! Vím to moc dobře, věřte mi. Každý večer zapíjeli malé tabletky 10mg melatoninu, který jim jejich kamarádka doporučila. Tím se zbavili jet lagu a ráno tak ani jednou na jógu nevstali. Mimochodem – kvůli józe bydleli přímo vedle krásného Pure Yoga studia. Ale abych si na ně nestěžovala. Vzali mě na muzikál Chicago, a to jsem si fakt užila. Občas mě otevřeli a popili ze mě, ale jinak mě nerušili, a já tak viděla celé představení. Hned bych si zatančila při té krásné hudbě. Pět dnů v NY uteklo jak voda a já si teď vzpomínám, že jsem se zapomněla zmínit o svém pobytu v Resortu Svatá Kateřina, kam jsem se po návratu z Japonska musela uchýlit, abych se zotavila z toho poznávacího japonského maratonu. To vám byla pohoda. Ten nový ájurvédský pavilón, to je ráj. Ájurvédské masáže olejem, pára, plavání v bazénu a výhled z relaxační zóny do přírody… ohromně osvěžující. Jenomže ráj netrval dlouho a musela jsem odletět na Lefkadu. A já bláhová si myslela, že již nic víc než Havaj a Japonsko není. A ono bylo. Zelený ostrov, milí lidé, jógový retreat s nadšenci do jógy a teplo! Tak moc jsem si to užila. Toužila jsem nabrat tu průzračnou vodu z Jónského moře, která byla tyrkysové průzračná, a oba moji nosiči se rozplývali nad krásou přírody a moře, stejně jako nad viditelností až na dno. A tak i já jsem zatoužila mít v sobě mořskou vodu, a zaplnit se tak vodní hladinou. Nosiči mě naplnili a já jsem se málem zbláznila štěstím, ale zároveň i údivem. Ta voda byla fakt slaná. To jsem já ještě nikdy nezažila. Na Havaji mě totiž na pláži nikdy vodou nenaplnili. A tak ve starobylém Řecku jsem zažila svoje poprvé. Nabrali ji proto, aby se mohli potom ochladit a polévat si hlavu jako prevenci před úpalem. Byla jsem ráda, že jsem jim alespoň takto pomohla. A představte si, že jsem se plavila na lodi celý den a zažívala nádheru Jónského moře, přírody a slunečních paprsků. Ty však chtěly proniknout do mě a ohřát vodu. Ale já věděla, že to nedopustím. Nastavila jsem své stěny jako ochranu a ani jeden z příjemným paprsků, které se mě dotýkaly na povrchu, se do mě nedostaly. Prostě vím, co je můj úkol. Bránit vodu, čaj, kávu, i to víno, aby byly takové, jaké je moji nosiči chtějí mít. A to já umím. Já byla tak hrdá. Vystavovala jsem se slunci a schválně mu ukazovala svou krásnou žlutou barvu. Komunikovali jsem spolu, ale já nevyslyšela jeho sílu, abych podlehla. To ne. Jsme svá. Jsem lahev LOLË a nic víc není.

Na lodi probíhala zábava. Já, ač takto silná, jsem začala „závidět“, že moji nosiči pocucávají jiné hrdlo než to, které jim já nabízím. Drze olizovali mou růžovou kámošku. Sice byla „spřátelená“, ale i tak jsem byla naštvaná. Bylo mi to líto. Pookřála jsem však, když jeden nosič druhému říkal, aby se polil vodou, protože by mohl dostat úpal. No a co se stalo? Vzal mě, odšrouboval víčko a poléval se mou slanou vodou. Já byla tak šťastná. Vždyť to je mé poslání. Sloužit a dělat radost. Proto mě potěšilo, že když mu bylo „ouvej“, poléval se ze mne. A to jsem já! Multifunkční, bezpečná, úžasná, silná, teplá i studená, krásná lahev LOLË.

Díky vám všem, kdo už mě máte. Ráda se vám za své ségry odměním. Díky mně, nebo i dalším věcem z nabídky LOLË, můžete vyhrát i 3 vouchery v hodnotě 3000 Kč na nákup v kamenném obchodě LOLË. Cokoliv budete chtít. Stačí jen do konce prázdnin sdílet fotku na Instagramu, kde budete oblečeni v LOLË nebo budete mít moji ségru s sebou, nebo si zacvičíte jógu na LOLË podložce, nebo budete viděni v šatech, plavkách, šortkách, legínách, tričku… LOLË. Prostě za to, budete-li vylosování 31. 8., získáte voucher na 3 tisícovky. A to za to stojí, ne? Postujte fotky v LOLË na Instagramu s hastagem #lolesummer a označením @lole.prague a vyhrajte.

Na konci léta moje kámoška Michaela Mauerová, která otevírala i můj domovský obchod LOLË v ulici Karolíny Světlé na Praze 1, kde jsem vystavena, vylosuje 3 z nejnápaditějších fotek, a vy tak získáte voucher v hodnotě 3000 Kč jako poděkování za to, že jste s námi.

Live out loud every day!

 

foto: LOLË


Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket