Manžel má dovolenou, takže máme víc času na všechno. Respektive, já mám víc času na sebe, protože manžel převezme s lehkostí veškeré mé povinnosti týkající se dětí, a ještě se u toho dokáže bavit tak, jak je jen jemu vlastní. A tak jeho přítomnosti využívám. Zároveň mám ale výčitky, jak jsem s ním „lenivá“. Více spím, více odpočívám, více si dopřávám. Nehoním se, nestresuji a všechno se s ním zdá být víc bohémské, volnější, svobodné.

Stejně jako dnes. Vzal děti ven, aby spravili píchlá kola. Ono dětem občas stačí jen pozorovat. Občas, když je nenápadně zpoza okna pozoruji, říkám si, jestli tohle není pro děti také určitá forma meditace. Možná, nejsem si jistá, ale vidím, že mají v očích klid a mír. Harmonii, radost. Jim stačí, abych byla nablízku já nebo manžel, a jsou spokojené. Stačí jim pocit přítomnosti někoho, s kým se cítí bezpečně a příjemně.

A tak jsem vyběhla. Včerejší měsíc v úplňku mi dal dost zabrat. Cítila jsem se „divně“. Úplňková období se mnou mávají, cítím prostě „něco“ a vždycky to „něco“ nastane. Ať už se stane něco příjemného, či nepříjemného, pokaždé se stane něco velkého. Potřebovala jsem ze sebe setřást tento podivný pocit a vyběhnout sama ven. Doslova utéct pryč od rodiny, které věnuji veškerý svůj čas. Musela jsem také nabrat energii a vím, že ať už mi pomůže běh, nebo jóga, svůj účel tyhle formy mého naplnění vždy pomůžou. Běžela jsem a meditovala v pohybu. Myšlenky přicházely, ale rovnou i odcházely, jen jsem je pozorovala. Běžím stále stejnou trasu, na určitých místech si vždy zastavím a pozdravím Slunce. Surya namaskar se stala nedílnou součástí mé běžecké trasy. Občas na těchto svých zastávkách potkám lidi, kteří zvědavě pokukují, a v tu chvíli mám chuť jim říct „Pojďte se mnou pozdravit Slunce, nový den. Opustit staré a přivítat nové.“

Dnes jsem se zastavila na svém oblíbeném místě a tentokrát jsem cítila zase tu „podivnost“. Něco se děje, něco se stane, má se stát… Pořád mi to běhalo v hlavě. Jako vždy jsem se lehce protáhla, abych tělo na surya namaskar připravila. Najednou jsem zatoužila na tomhle místě zůstat a praktikovat celou první sérii aštanga jógy. Jenomže doma na mě čekali a já si nevzala telefon, abych jim poslala zprávu o tom, že jsem v pořádku a nic se neděje. Nedalo mi to a zopakovala jsem si ásany, které jsem pravidelně praktikovala kdysi dávno při návštěvách hot jógy. Garudasana… Pozice orla… Potřebuji rozproudit lymfu, cítím se oteklá. Možná je to tím úplňkem, připadám si tak nafouklá, přejedená, prostě plná. Všeho plná, nejen jídla!

Zadívala jsem se na tůňku před sebou. Voda byla čistá, tekla hlasitě a já se zaposlouchala. Líbil se mi ten zvuk. Jen já, surya namaskar, garudásana. Stále jsem měla nutkání v józe venku pokračovat. Najednou jsem měla neodbytný pocit, že jógu zase musím začít předávat dál. Chci vidět před sebou zase lidi, kterým pomáhám se uvolnit a vymanit z jejich každodenního stresu. Učit je klidu, meditacím. Sama usedám do padmásany. Cítím se neuvěřitelně příjemně, ačkoliv ze mě v tom vedru lije pot. Nevadí mi to. Spojím ukazovák a palec do gyan mudry. Nejpoužívanější mudra vůbec. Uvolňuje stres, pomáhá koncentraci. Soustředím se na své nitro. Síla přírody je neuvěřitelná. Je tak snadné sednout si do padmásany či polovičního lotosu kdekoli na zelené trávě, kde je dostatek klidu. Nic to nestojí, ba naopak – získáte. Seďte, žijte a dýchejte. Občas to stačí.

• autor: Veronika Nadymáčková
• zdroj fotky: Shutterstock.com