Lidé jsou ale při první lekci v Indii často rozčarováni. Indie je sice matkou jógy, ale mnohdy jiné, než za jakou ji považujeme my.

Jak vypadá návštěva jógového studia v Indii? Splněný sen, či noční můra?

            Dlouhá a nemilosrdná praxe pod horkým indickým sluncem protknutá tvrdými pravidly přísných učitelů s proutkem v ruce hrozící mrsknutím po zádech při špatném provedení bhudžangásany a s nepřístupným výrazem ve tváři odmítající mluvit o čakrách jako o všedním tématu by mohla být představou, s trochou nadsázky řečeno, reálnější, ale komu se líbí?

            Na tom Indům nezáleží. Praktičnost je hlavním heslem v Indii, a tak se na lekcích nesetkáte s okouzlující hudbou provázející váš krok do ásany a z ásany tak, aby vám bylo příjemněji. Ind v roli lektora vás nebude chlácholit poutavým příběhem kolem ásany či vás do ásany nebude jemně doprovázet. Nebude provánět ovzduší vůní konejšivé levandule a nebude přemýšlet nad tím, jestli se vám lekce líbila, či nikoliv. Po lekci vstane a stejným monotónním hlasem řekne namasté a rozloučí se či se, jak je v Indii zvykem, nerozloučí vůbec. Pokud chcete zažít ryzí jógu a ryzí Indii, tak vítejte. Pokud ale hledáte otevření čaker, které je zahaleno pod pláštěm mystična, musíte se posunout do turistickým míst, kde si jistě z přemíry nabídky vyberete. Jen to otevření nezaručuji...

Jóga pro Zápaďany

            V Indii jsem měla možnost poznat obě strany mince. Jak místní lekci pro Indy, tak lekci, kde se vyučuje jóga pro turisty. Po zkušenosti s oběma přístupy jsem se musela pousmát nad představou Pražáka v moravského sklípku, kde je víno rozléváno dle své kvality do sklenky pro Pražáky a pro Moraváky. Jsou místa, kde dostanete jógu pro Zápaďany.

Továrna na jógu

            Varkala je městem s označením must see v průvodci po Jižní Indii. Pro mě za mě, já bych ji s klidným srdcem vynechala. Město, které se stalo turistickým poutním místem, je daleko od pravosti Indie. Letáčky obsahující slova Jóga nejen v angličtině, ale i v ruštině, můžete spatřit na každém kroku. Lekce jsou vedeny v drahých resortech často západními učiteli a Indové jen přihlížejí coby pomocný personál, čekající, než bude prostor volný a oni budou moci vyleštit parkety před další lekcí. Slova linoucí se z úst lektorů se nesou v duchu zastření do barvitých čaker s americkým přízvukem při jejich vyslovování. Nechybí ani americký úsměv a přehnaná gestikulace. Fashion legíny zde ale užijete. A nejen je. Také fashion čelenku, potítka, tílka, a to vše s co největším nápisem Jóga, aby bylo nejspíš zřejmé, na co je použít. Když si nakonec neodvezete ono otevření čaker, alespoň ony předměty vám budou útěchou.

Cesta z města do města

            Do studia v Thrissuru, ve státě Kerala, přicházejí ženy v kurtách, indickém ženském svršku, a sárích. Já se rozhlížím, kde bych se mohla ze své kurty převléknout. Bohužel nic než záchod v indickém stylu nenacházím. Holé okopané stěny, špinavá voda na dlážděné podlaze, zaprášená okna, rozviklaná židle a jedna skříňka, kde si nechává lektorka pár potřebných věcí pro úředničinu. To je celé. Abych nezapomněla. Před začátkem lekce vyndavá lektorka malý oltář – obrázek, na němž je jasně znázorněno přijetí všech náboženství, jelikož na místní lekci dochází jak hinduistky, muslimky, tak i křesťanky. Ženy ve svém obleku podtrhující jejich víru usedají na podložku. Šperky a okrasné šály zůstávají na místech a ani za mák je nenapadne sundat si je. Zavírají oči, spojují ukazováčky a palce a záda se jim kulatí do ohnutí připomínající písmeno C. Dobrá, legíny nechávám v tašce a usedám vedle nich ve svém indicko-společenském oblečku. Lekce začíná utišením v sedě, mantrou a poté strohým stojem. Pokračuje pozdravem slunce a dále skrze dvanáct pozic v tradičním pojetí Šivananda školy. V průběhu lekce hraje stále dokola pranava mantra (překlad ze sanskrtu – prapůvodní zvuk) Om z plechového přístroje prodávajícího se u chrámu, zvuky z ulice jako projíždějící autorikša a její hlasitý naftový motor vřeštící při přidání plynu natolik, až mám strach, že nám motor proletí oknem do místnosti, hlasy dětí a žen, typický zvuk prodavačů ryb projíždějících na kole a svým zvukovým projevem svolávající ženy lačné po čerstvých rybách, spěšný vlak a nepřetržité troubení je písní pro dnešní lekci. Ruch, jak by se mohlo zdát, mě ale ukonejšil k hlubšímu prožitku jakési vnitřní reality. Prostor, který nám lektorka věnovala bez zbytečného projevu v pozicích a mezi pozicemi v dlouhé relaxaci tomuto prožitku šel jen naproti. Nebo ona relaxace v době mezi ásanami byla vyplněna namísto rozjímáním dřímáním? Vzhledem k ospalosti po lekci mohu odtušit, že jsem sem tam opravdu usnula.

            Po lekci ženy zručně chytají košťata a sál po sobě uklízejí. To už vycházím zpět na rušnou ulici. Zvuky a barvitost Indie mě doprovázejí nadále a s vnitřní introspekcí tvoří koktejl rozmanitosti prožitku. Nalezení jakéhosi klidu v chaosu – tak bych shrnula lekci v městě Thrissur, který budete v průvodci pro turisty jen těžko hledat.

Zpět do klidu vlastního ášramu     

            Nakonec vlastní lekce, vlastní praxe, mi je tou nejlepší, jak řekl Buddha – zlatou střední cestou. Ráno v ášramu vstávám brzy, oblékám volné tepláky a obyčejné tričko, svazuji vlasy do vysokého drdolu a odcházím do malého přístřešku. Rozkládám jógamatku, usedám do lotosového sedu, spojuji ukazováčky a palce a nechávám ve svém hrdle jemně rozeznít Pataňdžaliho mantru děkující otci jógy, za něž je Pataňdžali považován, za učení, které je po generace předáváno. Nechávám své tělo, aby mě vedlo a řeklo si, co potřebuje. Oddávám se čemusi vyššímu a střídám pozice na jemné flow vlně až k pozicím statickým a náročnějším. Končím pránájámou a meditací. Otevírám oči a vidím život kolem sebe. Vidím přírodu, které jsme součástí. S kterou jsme jednota tak, jak praví jóga. Jóga je cesta za jednotou. Ne pouze tělo-mysl-duše, ale i to více, co je kolem nás a co nás přesahuje. Nadechuji a cítím vůni vzduchu přinášející mi nejen slanost arabského moře, ale i vůni kokosového oleje, na němž se právě připravuje snídaně. Vydechuji a cítím spokojenost s tím, kde jsem. Cítím nový den.

Tip na konec

            Po chvíli usebrání ale utíkám zpět do ášramu a s neutišitelnou potřebou podrbat se na každém kousku těla napočítám bezmála padesát kousanců od komárů. Proto jeden tip na konec: Namísto rozprašovače páté čakry pro otevření energetického srdce a proudu lásky vám doporučuji účinný sprej proti komárům. Tat Sat (tat – tak to je, sat – pravda).

• autor: Šárka Konečná
• www.jogovna.cz
• zdroj fotky: archiv autorky