Ať už se k józe dostaneme z jakéhokoliv důvodu, zpravidla v nás dříve či později vzbudí intenzivní prožívání něčeho, o čem mluvíme jako o svědomí a sebereflexi. Adolf Hitler kdysi řekl, že svědomí je židovský vynález. Tím nejspíš myslel, že slušný člověk (árijského původu) svědomí nepotřebuje, protože jen oslabuje – to byl argument pro bezpočet (mladých) německých vojáků, kteří ve jménu kruté ideologie v nelidských podmínkách mučili a zabíjeli všechny, kteří nevyhovovali představám o árijských polobozích, zejména pak těch, jež se řadili k rase židovské. Své svědomí utápěli v alkoholu a cigaretách, jichž jim prozíravě bylo přidělováno velké množství… Proč? Protože svědomí umlčet nelze. Ozývá se. A jóga nám pomáhá jeho hlas slyšet.

Co jóga otevírá

Každý, kdo se začne zabývat jógou více do hloubky, si dříve či později sáhne na své pomyslné dno. Jóga nám totiž otevírá oči a učí nás, jak se na sebe podívat bez obalu – odhalit sebe sama před sebou samým, vysvléknout se ze všech šatů, masek a přestrojení, které, někdy vědomky a někdy nevědomky, dennodenně navlékáme. Jóga nám strhne růžové brýle a svlékne nás do naha – najednou před sebou staneme tak, jak jsme, bez ničeho, se vším dobrým i zlým, a přichází ta těžká chvíle, kdy se rozhodne, jak s tím naložíme.

Proč záleží, jak se rozhodneme

Můžeme se zatvrdit, utéci nebo se schovat a dělat, že jsme nikdy nic takového neviděli. Budeme ale potom žít ve lži a výsledkem bude, že nebudeme schopni vydržet sami se sebou. Protože svědomí má sice možná tenký hlásek, zato velice vytrvalý. Takže ono se ozývat nepřestane. A slyšet je zejména ve chvílích ticha. To by mohl být důvod, proč se nacisté zdržovali v tlupách, to by mohl být důvod, proč, když byli o samotě, pili tolik alkoholu. Nemohli vydržet sami se sebou. Alespoň ti, v nichž ještě zbývala špetka lidskosti. Samozřejmě můžeme takhle žít, v takovém životě, s takovým životním postojem ale pravděpodobně nebudeme schopni dosáhnout hluboké vnitřní spokojeností, stavu, o němž mluvíváme jako o „štěstí“, stavu, který nezávisí na vnějších okolnostech, protože vychází z nás samých.

Jak vypadá život v pravdě

Nebo se můžeme rozhodnout postavit se sobě tváří v tvář, přestat se sebou soupeřit, přestat se srovnávat, lynčovat, přijmout se tak, jak jsme, přesně takoví, jací jsme, a naučit se s tím žít spokojeně a vyrovnaně. To je přístup, který je vítězný, protože v józe neexistují vítězové a poražení, nastoupíme-li na správnou cestu, zvítězíme vždy, už jen tím, že po ní půjdeme nehledě na všechno ostatní. Takový přístup vyžaduje vědomé rozhodnutí, že na jeho cestu nastoupíme a nesejdeme z ní, ať už bude pokračování jakkoliv těžké. A ono těžké bude. Rozhodně ale stojí za to. Jóga, to je život v pravdě, v pravdě, která sice někdy bolí, ale v pravdě, která osvobozuje a uvolňuje. V pravdě, která nás naučí, že v konečném důsledku tím, kdo nás spoutává, jsme vždy jen my sami, a tedy tím, kdo nás může osvobodit, jsme opět jen my sami.

Jakou moc má láska

V severském filmu z roku 2019, Vidíš měsíc, Danieli, který pojednává o jednom z nejhorších únosů posledních let, se dánský fotoreportér Daniel Rye v zajetí členy ISIS setká s žurnalistou Jamesem Foleym, jehož osud, je, na rozdíl od dalších reportérů, s nimiž sdílí peklo věznění, předem zpečetěn. Jedná se totiž o Američana, příslušníka národa, který vede s terorismem tvrdou válku. Foley to nejspíš ví, přesto si udržuje optimismus a úsměv na tváři. „Musíš se přece taky bát,“ říká mu Daniel při loučení, když je mu oznámeno, že jeho rodina zaplatila výkupné a on může jít domů. „Spíše se bojím kapitulovat před tou jejich nenávistí,“ namítá se slzami v očích Foley. „Jediné, co cítím já, je láska. A to je moje ochrana.“

Proč si pravidelně zapisovat

Ačkoliv Foley nepraktikoval jógu, věřil v sebe, přijal se tak, jak je, přijal podmínky, které mu život přinesl, a navzdory peklu, jež ho obklopovalo, byl v rámci možností spokojený, protože byl vyrovnaný, se sebou srovnaný. K takové ohromné vnitřní síle vede právě jóga. Pomoci se zaváděním upřímnosti k sobě samému může zapisování pocitů, poznatků a nápadů, které vyvěrají z toho, co sami na sobě a v sobě vypozorujeme. Pravidelné pročítání zápisků bez tendence je hodnotit nebo soudit může postupně pomoci vybudovat jak zdravousebereflexi, tak odolnost vůči tendencím se na jejím základě lynčovat, tak i reagovat adekvátně na hlas vlastního svědomí – jeho nepodceňování ani nepřeceňování, nepropadání euforii ani beznaději, zkrátka braní sebe sama a věcí okolo tak, jak jsou.

• autorka: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com