O životě 10. 08. 2020 PDF Tisk

Jóga se odehrává nejen na podložce

I když cvičíme pravidelně a strávíme na jógové podložce přibližně jednu hodinu denně, zbývajících dvacet tři hodin se odehrává mimo ni. Cvičení má dopad na náš každodenní život, ale zároveň i to, co děláme mimo jógovou podložku, ovlivňuje kvalitu naší praxe. Zůstáváme stejnou osobou se stejnými zvyky. Následující úvahy a otázky by nás mohly inspirovat k rozšíření praxe do každodenního života. 

Jóga se odehrává nejen na podložce

Co nás zaplétá do utrpení
Nespokojenost, úzkost, stres a netrpělivost nejsou jen fenomény naší moderní doby. Již od dávných časů patří k lidské existenci a způsobují mnoho utrpení. Moudří jogíni pozorovali příčiny těchto pocitů už před tisíci lety při meditaci a poté je popsali. Uvědomili si, že příčina našeho neštěstí tkví v tom, jak funguje naše mysl. Proto je nutné s ní pracovat, abychom jí lépe porozuměli. Moudrý jogín Pataňdžali popsal pět základních omylů, tzv. kléš, které stále znovu vedou k utrpení. Jsou to vzory v mysli všech lidských bytostí. Kořen veškerého utrpení tvoří zásadně nesprávné pochopení (avidya): Nevíme, co je skutečné a co není, myslíme si ale, že to víme. Stejně tak si pleteme proměnlivé s trvalým. Ani vlastně nevíme, kdo opravdu jsme a kdo nejsme (asmita). Myslíme si, že naše nové auto je reálnější než skutečnost, že vše je propojeno se vším. Materiální realita nám připadá daleko skutečnější než realita duchovní, o jejíž existenci dokonce pochybujeme. Rozdělujeme všechny jevy na příjemné a nepříjemné. Příjemné si chceme udržet (raga) a toužíme se zbavit nepříjemných (dvesha). Tohle posuzování nám ale brání prožívat to, co skutečně je, a způsobuje neustálé vnitřní konflikty, které nám znemožňují učit se z vlastních chyb a zbavit se zlozvyků. Navíc máme všichni hluboký strach z jakýchkoli větších změn, nejvíce ze smrti (abhiniveša). Tento strach má smysl pouze na instinktivní úrovni, protože my lidé, stejně jako všechno ostatní, podléháme nevyhnutelnému procesu růstu a rozkladu. 

Praxe na podložce
Chceme-li cvičit jógu se vším všudy, měli bychom využívat čas na podložce i pro práci s kléšami. Naše praxe by se neměla omezovat na technické provádění fyzických a dechových cvičení, i když nepochybně mají svůj vlastní účinek. Pomocí „psychologické“ práce můžeme proniknout do hlubších vrstev našeho bytí. Základem takové praxe je být skutečně přítomen. Teď a tady. Ne s tím, co bylo včera, ne s tím, co přijde. Minulost existuje pouze v paměti, budoucnost jenom ve fantazii. Na podložce se snažíme také nebýt myšlenkami u ostatních a u toho, co řekli nebo udělali. Nezapojujeme se do jakéhokoli posuzování, snažíme se nevytvářet žádná očekávání týkající se sebe samých nebo okolí. Během cvičení ásany nebo pránájámy se znovu a znovu spojujeme s tělem a dechem. Všechny dojmy, které se přitom projevují, se snažíme vnímat a přijímat takové, jaké jsou. Pokud jsme prožitek přítomnosti ztratili, vrátíme se. V plné prezenci se ukazují naše zvyky a můžeme na nich pracovat. Zároveň se naučíme používat neutrálního vnitřního „pozorovatele“. Uděláme si prostor mezi tím, co pozorujeme, a tím, kdo pozoruje, a porozumíme tomu, že obsah vědomí se neustále mění, ale samotné vědomí zůstává. Taková praxe zpřítomnění nás vede k vnitřnímu tichu. Z našeho ticha vyrůstá pochopení, že jsme mnohem víc než jen neustále se měnící jevy a naše reakce na ně, a také jsme něčím víc, než izolovaným já odděleným od okolí.   

Praxe mimo podložku
Po praxi zase pokračuje náš každodenní život se všemi různými výzvami. Chodíme do práce, staráme se o děti, zvířata nebo rodiče, nakupujeme, uklízíme byt, pereme prádlo a platíme účty. Jak můžeme spojit to, co zažíváme na podložce, s obyčejným životem? Mohou účinky naší jógové praxe při těchto činnostech pokračovat? Snahu být tady a teď můžeme udržovat i v každodenním životě. Pořád se můžeme procvičovat v tom, abychom vnímali všechny události, aniž se okamžitě identifikujeme s pozorovanými objekty a hodnotíme je. V každodenním životě to jistě představuje mnohem větší výzvu, ale i mimo jógovou podložku existujeme fyzicky a dýcháme, a tak můžeme stále využívat pomoci těla a dechu. Jak třeba právě teď stojíme? Jak sedíme před počítačem, když pracujeme, nebo ve chvíli, kdy čteme tento článek? Můžeme cítit svůj dech? Kde ho vnímáme a jak proudí? Tělo a dech se nachází vždy v přítomnosti. S jejich pomocí máme příležitost se zase všude a za všech podmínek vrátit do středu. Kolik prostoru vůbec v každodenním životě na takové zkoumání máme? Jak přeplněný je náš denní rozvrh? Tolik, že chceme co nejrychleji ukončit to, co zrovna děláme, abychom mohli pokračovat dalšími úkoly?

Je možné rozvíjet schopnost myslet a jednat a zároveň pozorovat, jak myslíme a jednáme? Můžeme vnímat, jak určité myšlenky a činy vedou k určitým emocím? Jak často přemýšlíme o druhých a o tom, co udělali špatně nebo co neudělali vůbec a zda nás tím zklamali nebo otrávili? Často máme zcela jasnou představu o tom, jaký svět má být, a o tom, co je správné a co není. Dokážeme pochopit, jak budujeme různá očekávání, která pak zklamávají, a jak si tím neustále vytváříme vnitřní neklid? Mysl, která funguje tímto způsobem, ztratí spojení s tím, čím skutečně je, a už nedokáže jasně vnímat. 

Jógu nejen děláme, jógou můžeme být
Jak praxe postupuje, naše poznatky a postřehy se stávají stále jemnějšími. Takový proces není vždy snadný ani příjemný, někdy může být i bolestivý. Ale pouze tímto způsobem se můžeme naučit převzít plnou odpovědnost za své myšlenky a činy. Rostoucí osobní odpovědnost vede k stále větší vnitřní svobodě. Jóga pro nás není jen něco, co děláme, ale něco, čím jsme.  

V prostoru tohoto bytí objevujeme, že mimo slova, koncepty a intelektuální analýzy je v nás mnohem hlubší poznání. Toto poznání otevírá dveře do naší nejniternější podstaty, v jejíž přítomnosti zažijeme zcela bezpodmínečnou radost a štěstí.

Objednat předplatné