Ačkoliv rostliny a zvířata jej mají také, jen my jim možná nerozumíme. Ať je to, jak chce, vraťme se k onomu základnímu – teplo, světlo a slunce, které je přirozeně vyzařuje. Vyšší neměnný princip, který dokáže celou Zemi ozářit přílivem jedinečné hřejivé energie. Krásně je to vidět právě na rostlinkách – když mají dostatek vody a přístup ke sluníčku, rostou. V opačném případě vadnou. Vezměme si z nich příklad a objevme slunce v sobě, které nám vadnout nedovolí. Protože ono vadnutí začíná zevnitř, a právě zde je také třeba jej včas zarazit…

Naslouchejme volání přírody

Řada odborníků doporučuje co nejčastější pobyt na čerstvém vzduchu. Možná, že to cítíte i sami – to puzení, volání dávného rodu, z dob, kdy jsme v přírodě trávili veškerý čas, po boku se zvířaty a květenou. Potřeba dýchat čerstvý vzduch a trávit na něm co nejvíce času je člověku přirozená stejně jako ostatním členům přírodní říše. Protože my jsme její součástí. A právě pobývání venku nám to připomíná, dává nám nahlédnout do kořenů vlastní přirozenosti, ukazuje nám velikost veškerenstva a malost vlastní, kterou je třeba přijmout jako součást vyššího celku. Je tak osvobozující si uvědomit, že to, co neovlivníme, nemá smysl řešit a trápit se tím.

Prožitek hor a zkušenost smyslu

Podívejte se na hory – majestátní a monumentální, krásné a děsivé zároveň, stojící tu od nepaměti, a snad i na věky. V tomto smyslu o nich píše i V. E. Frankl v kouzelné knížečce doplněné stejně kouzelnými fotografiemi – Prožitek hor a zkušenost smyslu. Při pohledu na ně, stejně jako na nedozírnou a zdánlivě nekonečnou hladinu moře nebo velikost oblohy se všechny naše starosti a strasti zdají být tak nicotné a maličké. A ony skutečně takové jsou. Jen se na ně musíme podívat zorným úhlem přírody. Velikosti. A přijmout svou malost, na které není nic špatného. Je přirozená. Stejně jako to, že jsme součást celku. To všechno nám připomíná pobyt v přírodě, to všechno v nás otevírá, a proto se zde cítíme tak dobře. Dostáváme se totiž zároveň k sobě domů, uvědomujeme si kořeny, jimiž jsme v zemi pevně zasazení a směřujeme za poznáním a světlem a sluncem sattvy – od tamasu skrze radžas vzhůru k obloze a nekonečnu.

Kdekoliv a kdykoliv

Naslouchejme tomuto přirozenému puzení a využijme letního počasí k tomu, abychom načerpali energii a sílu ze slunce i přírody. Neznamená to, že utíkáme ven, abychom nebyli uvnitř. Neznamená to, že utíkáme od sebe sama, abychom se ztratili v podnětech vnějšího světa. Naopak. Díky podnětům přírody, slunce, tepla a světla si sama sebe uvědomujeme a můžeme zakusit praxi v sepětí s přírodou a harmonii tohoto pradávného souznění. Nemusíte chodit do hloubi lesa, abyste poznali sami sebe. Nemusíte vyšplhat na tu nejvyšší horu, abyste pochopili, čeho jste schopni. Stačí vyjít ven, na slunce, posadit se na zem, zavřít oči, dýchat a vnímat.

Jóga nepotřebuje podložku. Vy také ne

Neomezujte svou praxi pouze na cvičení na podložce. Vyjděte ven, ze své komfortní zóny, za hranice podložky a pokoje, kde praktikujete. Vdechněte své praxi život a nechte ji, aby se stala vaší součástí, vaším rádcem, pomocníkem, průvodcem a partnerem. Objevte skrze ni sebe sama a vnímejte život jako cestu, během níž sami sebe poznáváte a díky tomu se učíte jednat s ostatními a se světem. Dopřejte si zklidnění na čerstvém vzduchu, položte se na záda na zahrádce, u moře nebo na terase, za zavřenýma očima sledujte dech a dráhu, kterou v těle vykonává, jen sledujte. Co se ve vás odehrává. Buďte svědkem, který vidí, ale nesoudí a nehodnotí.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com