Zažili jste na hodině jógy 19. 08. 2016 PDF Tisk

Jóga je cíl a cíl je cesta

Každý začátek je jiný...existuje nespočet pramínků příběhů, které se sbíhají pomalu ale jistě k podobnému cíli...

Jóga je cíl a cíl je cesta

Hot jóga… Ze všech stran na mě tohle slovní spojení vyskakuje. Časopisy, internet – všude je toho plno!. To je tento druh jógy opravdu tak fantastický, anebo se jedná o chvilkový boom tak jako u každého nového cvičebního trendu? Nicméně, za zkoušku přece nic nedám. Potřebuji se uklidnit, potřebuji získat již dlouho ztracenou rovnováhu v sobě. Potřebuji znova poznat sebe samu. Tak proč nezkusit cvičení, které přesně tohle slibuje? Ztratila jsem se, ztratila jsem směr, kterým jsem se chtěla ubírat. Stala se spousta věcí a kvůli nim nedokážu žít život, jaký bych žít chtěla a potřebovala.

Vzala jsem poslední zbytky sil i odvahy a vkročila do sálu. Bylo mi příjemně. Tělem se mi rozlil pocit něčeho známého. Nelze vysvětlit čeho známého, ale pamatuji, že jsem se cítila hezky. Až na to omračující vedro… Bylo náročné se pořádně nadechnout. „Prodýchávejte ásany, prodýchávejte případnou bolest, pošlete svůj dech do svalů, které cítíte,“ mluvila učitelka mírným a uklidňujícím hlasem. „Jak můžu dýchat, když mi to v tak šíleném vedru prostě NEJDE?!“ úpěla jsem v duchu.

Sprcha smývá z mého těla pot a všimnu si, jak se mi třesou ruce. Bylo to náročné, opravdu jsem nečekala, že jóga dokáže tělo protáhnout až do takové míry. Mně se třesou snad i kolena! Páni, tento pocit neznám. Já, běžkyně, zvyklá na svých 8 km 3x týdně, jsem myslela, jakou nemám kondičku! Och, jak velký omyl! Zastavuji sprchu, obléknu se a vycházím na vzduch. Něco se děje – v mém těle a v mé hlavě. Tělo se uvolňuje. Cítím každý krok, který udělám, a každý pohyb rukou, který chůzi doprovází. Hlava je prázdná. Poprvé po dlouhých měsících nemyslím na svůj zpackaný život. Jsem volná, absolutně svobodná. Chce se mi plakat… Štěstím, dojetím, naplněním… Našla jsem se… Našla jsem se na své první seznamovací hodině jógy a dodnes nepřestanu děkovat „tomu něčemu“, co mě do sálu donutilo vstoupit poprvé. Na další lekce už jsem se nutit nemusela, šlo to samo a s velkou radostí a nadšením. Těším se na každou další lekci, těším se i na to příšerné vedro. A takhle začala má cesta k cíli. A vzhledem k tomu, že cesta je cíl, stále pokračuji vpřed a dál.

 

  • autor: Veronika Fojtíková
  • zdroj fotky: Shutterstock.com

Objednat předplatné