úterý 19. 3. 2024
Techniky „self-care“ by měly být první linií léčby pro pacienty s bolestí obličeje, navrhuje studie.
Zatímco ústní přístroje, jako jsou dlahy a štípací kryty, jsou nejčastějšími prostředky léčby bolesti obličeje vlivem temporomandibulárních poruch (TMD), pacienti je hodnotí jako méně užitečné než samoobslužné postupy, jako jsou cvičení čelistí nebo teplé obklady, což potvrzuje i nová studie výzkumníků na NYU College of Dentistry.
Studie, publikovaná v časopise Clinical Oral Investigations, naznačuje, že techniky self-care by měly být první linií léčby svalové TMD.
TMD (někdy nazývaný TMJ po temporomandibulárním kloubu) jsou běžné bolesti, které se vyskytují v čelistním kloubu a okolních svalech. Svalový stav, zvaný myofasciální temporomandibulární porucha (mTMD), postihuje více než 10 % žen. Lidé s TMD mají často i jiné bolesti; výzkum ukazuje, že 7–18 % lidí s TMD také splňuje kritéria pro fibromyalgii, což je stav charakterizovaný rozšířenou bolestí.
Zubní lékaři a pacienti používají k léčbě bolesti obličeje různé prostředky, včetně ústních přístrojů, jako jsou dlahy a kryty, léky proti bolesti, např. nesteroidní protizánětlivé léky, a techniky péče o sebe – cvičení čelistí a teplé obklady.
„Orální pomůcky jsou běžnou první linií léčby TMD, a to navzdory nejasným výsledkům výzkumu týkajícího se jejich přínosu. I když bylo zjištěno, že ústní dlahy mají určitý přínos, nebyly shledány jako účinné pro pacienty, kteří také trpí silnou bolestí ‚mTMD‘,“ řekl Vivian Santiago, vědecký asistent na Katedře ústní a maxilofaciální patologie, radiologie a medicíny na NYU College of Dentistry a vedoucí autor studie.
V této studii výzkumníci zkoumali, co ženy, které nejsou léčeny medikamenty, s léčbou mTMD používají ke zvládání bolesti a jak účinně pacienti vnímají léčbu. Výzkumníci se dotazovali celkem 125 žen s mTMD, z nichž 26 mělo mTMD a fibromyalgii, aby zjistili, zda se léčba liší u pacientů se silnou bolestí.
Nejčastějšími hlášenými prostředky léčby byly orální přístroje (užívané 59 % účastníků), fyzikální terapie (54 %) a cvičení doma (34 %). Méně časté léčby zahrnovaly akupunkturu (20 %), návštěvu chiropraktika (18 %), léčení pomocí injekce (14 %), cvičení nebo jógu (7 %), meditace nebo dýchání (6 %). Účastníci často používali více než jeden způsob léčby (v průměru 2,4).