Historie hovoří nejméně o třech různých světcích nosících jméno Valentýn, nejznámější je však legenda o knězi Valentýnovi, který sloužil během třetího století v Římě. Když císař Claudius II. rozhodl, že svobodní muži jsou lepšími vojáky než ti, kteří mají ženy a s nimi děti, zakázal mladým mužům vstupovat do svazku manželského. Kněz Valentýn si byl vědom nespravedlnosti císařova dekretu, proto se rozhodl jej nerespektovat. Vzepřel se a tajně oddával mladé páry, které projevily touhu spojit své životy skrze slib manželství. Jeho ušlechtilý záměr byl po čase odhalen a císař dobrotivého duchovního potrestal popravou. Podle další legendy pomáhal kněz Valentýn unikat křesťanům z římského vězení, kde byli biti a mučeni, za což byl posléze sám uvězněn a čekal na popravu tam, odkud zachránil tolik lidí.

Od tvého Valentýna

Spíše v anglicky mluvících zemích je známé heslo, jímž se podepisují valentýnské pozdravy – From Your Valentine. Právě tak se podle druhé ze zmíněných legend podepsal vězněný kněz Valentýn v dopise, který poslal dívce, do níž se sám zamiloval (údajně se jednalo o žalářníkovu dceru, která ho ve vězení navštívila). Snad všechny legendy se potom shodují v tom, že Valentýn byl velmi sympatický, hrdinský a romanticky smýšlející muž s ohromným laskavým charismatem. Možná i díky této pověsti se v Anglii a Francii stal Valentýn jedním z dlouhodobě nejoblíbenějších světců vůbec.

Luperkálie: Předchůdce Valentýna, jak ho známe dnes?

Zatímco někteří věří, že svatý Valentýn se slaví v polovině února jako připomínka úmrtí laskavého a odvážného kněze Valentýna, který přál lásce, jiní tvrdí, že tento svátek byl do onoho data křesťanskou církví umístěn cíleně a to se záměrem zkultivovat neboli pokřesťanštit pohanské oslavy známé jako Luperkálie.

Šlo o oslavy plodnosti věnované Faunovi, římskému bohu plodnosti a zemědělství, a také Romulu a Removi, bratrům odkojeným vlčicí, kteří podle legendy založili Řím. Oslavy začínali shromážděním kněží v posvátné jeskyni, kde podle pověstí vlčice kojila Romula a Rema. Pro plodnost byla obětována koza, pro očistu pes. Koza byla svlečena z kůže, ta nakrájena na proužky a namočena v obětní krvi. Proužkami kůže namočenými v krvi byly následně jemně fackovány jak ženy, tak pole s obilím, a to za stejným účelem – zajistit pro následující rok plodnost.

V druhé polovině dne měly podle legendy mladé ženy umístit do velké urny svá jména napsaná na lístečcích. Mládenci posléze losovali a čí jméno si vytáhli, s tou se potom často oženili. Jelikož byly takové zvyklosti považovány za nekřesťanské, měl na konci pátého století papež Gelasius 14. únor vyhlásit za den svatého Valentýna, jenž měl dát oslavám civilizovanější podobu.

Valentýnky se posílaly už ve středověku, rozmach zažily v polovině 18. století

Další podnětem pro podporu víry, že 14. únor souvisí s láskou, bylo přesvědčení, že v tomto období se začínají pářit práci – během středověku panovaly takové názory v Anglii i Francii. V alegorické básni Ptačí sněm se o tom zmínil slavný anglický básník Geofrey Chaucer, který zde poprvé popsal také souvislost se svatým Valentýnem. Právě ve středověku se začaly posílat také valentýnské pozdravy, v psané formě se objevují od roku 1400. Nejstarší známou valentýnskou je údajně báseň vévody z Orleans, kterou roku 1415 poslal své ženě z londýnského Toweru, kde byl vězněn po bitvě u Azincourtu. Báseň je dnes součástí sbírky rukopisů Britské knihovny v Londýně.

Jako takový se svátek sv. Valentýna ve Velké Británii slaví zhruba od 17. století, od poloviny 18. století bylo již běžné, že si lidé v tento den vyměňovali drobné pozornosti a ručně psané kartičky, od roku 1900 začaly psané dopisy postupně nahrazovat tištěná přáníčka díky zlepšení technologie tisku. Hotové pozdravy představovaly snadný způsob, jak vyjádřit náklonnost, na zvýšení jejich obliby se podepsalo i levnější poštovné.

Ve Spojených státech, jejichž pojetí Valentýna mnohým zkazilo chuť z toho původně čistého svátku – a to díky nálepce kýče, kterou jej obdařily – se ručně vyráběné valentinky začaly šířit počátkem 18. století. Ve 40. letech 19. století se o vzestup obliby valentinských pohlednic zasloužila Esther Howlandová, známá pod přezdívkou Matka Valentýna. Ta vyráběla propracovaná přáníčka se skutečnou krajkou, stuhami a barevnými obrázky – zkrátka něco, co si dnes představíme pod pojmem „valentýnský kýč“.

Jóga a Valentýn?

Ať už věříte, že Valentýn skutečně existoval, nebo je pro vás svátek jen směšnou snůškou komerčních nesmyslů, něco skutečného na něm přeci jen je. Něco, co stojí v jádru celého jógového učení, co všechny spojuje a dává nám smysl žití – je to láska. Láska s velkým L, v níž se všichni potkáváme, z níž pocházíme a do níž se zase navracíme.

Právě otevření se této lásce je smyslem a cílem jógy, života, bytí. Protože jakmile se jí otevřeme, pochopíme. Že hledání je nekonečné, věčné, že život je cesta, stejně jako láska. A jóga je cestou lásky. Nastoupit na ni znamená otevřít se nejprve sobě samému a naučit se milovat sebe. Protože jakmile se naučíme přijímat, respektovat a skutečně milovat sebe sama, naučíme se nesoudit, nehodnotit a přijímat, respektovat a skutečně milovat i ostatní. Pamatujme na to nejen na Valentýna, mysleme na to každý, každičký den. S láskou a s vírou v upřímnou lásku je vše jednodušší a jasnější.

• autorka: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com