Jóga a umění balancovat

13. 08. 2019


Život je vlastně jedno velké balancování – všichni jsme jako provazochodci, kteří musí stále vyvažovat, aby se nezřítili dolů. Někdy je to snazší, jindy fouká vítr, koncentrace je špatná a udržení rovnováhy je tím pádem obtížnější. Najít nultý rovnovážný bod, kde můžeme v klidu a pohodě ustat a jen být, pomáhá jóga.

Vzpomeňme na film Indiana Jones a Poslední křížová výprava, kde se hlavních rolí zhostila dvě herecká esa – Harrison Ford coby hrdinný archeolog Indiana Jones a Sean Connery jako jeho puntičkářský otec se zálibou v historii. Toho těsně před vyvrcholením snímku střelí do břicha nacistický generál, aby Indyho donutil vydat se na nebezpečnou cestu za zlatým grálem – kalichem nesmrtelnosti. Jedině ten totiž dokáže jeho umírajícího otce přivést zpátky k životu. Na cestě se Indy setkává s řadou zkoušek, z nichž uvést chci jedinou – ocitne se na kraji propasti, již musí přejít, ale přes niž nevede žádný most. Jak se dostat na druhou stranu? „Musíš věřit!“ volá na syna Sean ve smrtelné agónii. Indiana zavře oči, zklidní se a udělá krok do neznáma – do vzduchoprázdna. A ejhle! Nepadá, nekončí jistou smrtí, ale vykročí na most, který se před ním náhle zjeví. Takovou sílu má víra. A právě takové vnitřní síle, kterou plodí víra, učí jóga – pomáhá nám ji objevovat, pěstovat, kultivovat a udržovat. Skrze víru v sebe sama.

Balancování nad propastí

Podobně jako Indiana Jones, jehož úděl nekončí prvním krokem, ale pokračuje následnou cestou přes most, který se sice objevil, ale je vratký, nemá zábradlí a každou chvíli tak hrozí pád, balancujeme i my – onen mostek je život, propast je smrt. Celý život je vlastně balancováním mezi životem a smrtí, ve větší či menší míře. Kromě toho ale balancujeme mezi spoustou dalších věcí a záležitostí. Balancování nás na jednu stranu nutí k vystoupení z komfortní zóny, na stranu druhou nás na ni znovu přivádí, když se podaří a my nalezneme nultý rovnovážný bod, kde dokážeme setrvat bez vynaložení fyzického úsilí. A právě toto hledání nultého bodu zoceluje náš charakter, buduje odvahu, odhodlání a vytrvalost, zušlechťuje a kultivuje mysl a přispívá k pocitu hluboké vnitřní radosti nezávislé na čemkoliv vnějším – vyrovnaný člověk je vlastně člověk, který perfektně zvládá umění balancovat. Ví, že nic není černobílé a že jsou časy dobré a časy zlé a o tom, jak moc jsou dobré nebo zlé, v konečném důsledku rozhoduje právě jeho vnitřní postoj k tomu, co přichází a odchází.

Komfortní zóna dává strach i svobodu

Každý má rád své pohodlí a klid. Často se nám potom nechce je opouštět, což může vyústit až v mírnou xenofobii – strach a odpor k čemukoliv cizímu a novému. Právě to je důkaz nezvládnutého balancování, do něhož se nám vždy nechce – mnohdy je totiž náročné nultého bodu dosáhnout, a tak, když tam jsme, nechce se nám zase zpět nebo dál, protože nám je tak dobře. Vezměme si příklad šíršásany, královny jógových poloh. André von Lysebeth, propagátor jógy v západních zemích, hovoří o nutnosti nalezení nultého bodu. Jakmile se příslušným postupem dostanete až do stoje na hlavě, měli byste veškeré úsilí soustředit na nalezení nultého bodu, kde budete moci veškeré napětí v těle – i svalové! – zcela uvolnit a jen být. To je vlastně princip celého balancování – najít nultý bod, uvolnit se, dýchat (na to nesmíme zapomenout!) a jednoduše být. Potom je ale třeba dostat se zase zpátky – zmobilizovat tělo i mysl, zpevnit se a vrátit se. Nemusí se nám do toho chtít a často se také nechce, ale je to nutné – je to podstata balancování, podstata života. Plynutí – pohyb od jednoho nultého bodu k dalšímu nultému bodu. A když všechny ty nulté body propojíme, začneme si užívat pobývání v nich i cestu k nim, pak přestaneme vnímat nějaké komfortní zóny a strach, ale přijmeme všechno jako celek, který je přesně takový, jaký má být – zkrátka takový, jako je. Plynulý.

 

  • autor: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com

Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket