Co je rovnováha
Rovnováha by se svým způsobem dala zařadit mezi smysly. Ale zatímco ostatní smysly mají svůj jediný specifický smyslový orgán, rovnováha takový orgán nemá a vzniká propracovanou souhrou několika systémů. Patří mezi ně rovnovážný aparát ve středním uchu, který vyhodnocuje informace o poloze hlavy, dále zrak, který nám pomáhá orientovat se v prostoru, a v neposlední řadě propriocepce. Proprioceptory jsou receptory ve svalech, kloubech a na povrchu kostí, které získávají informace o oporách a poloze těla. Veškeré informace – vstupy – ze všech těchto míst zpracovává a vyhodnocuje mozeček, který je pak v ucelené podobě předává příslušným centrům v mozkové kůře. Ta pak rozhoduje o tom, jakou strategii udržení rovnováhy zvolí a jakou informaci předá našemu pohybovému systému. Rovnováha je tedy založená na spolupráci a dokonalé komunikaci mezi jednotlivými systémy. Pokud je některý z nich oslaben (například vyřazení zraku ve tmě), zesiluje se funkce ostatních, v tomto případě například začneme dostávat více informací z proprioceptorů.
Mozeček a mozková kůra jsou také schopny, pokud je třeba, doplnit některé chybějící informace, a to na základě předchozí zkušenosti. To je například situace, kdy půjdeme ve tmě po schodech. I když schody nevidíme, náš centrální nervový systém má už z minulosti uložené informace o tom, jak jsou schody vysoké a jakou délku kroku máme zvolit, abychom je bezpečně přešli.  

Když je rovnováha narušena
Jak již bylo zmíněno výše, o rovnováze můžeme přemýšlet jako o jednom ze smyslů. A dokonce jako o tom vůbec nejdůležitějším. Umožňuje nám fungovat na zemském povrchu, v gravitaci. Bez vnímání těla v prostoru prakticky nelze žít.  
Kdo někdy zažil vertigo, tedy poruchu rovnovážného aparátu, ví, jak limitující a ze života vyřazující stav to je. Provází ho točení hlavy, nevolnosti, v těžších případech až neschopnost pohybu v prostoru a zvracení.
Ale jsou i situace spojené se ztrátou rovnováhy, které známe úplně všichni. Třeba když jsme se jako malí točili na kolotoči nebo jen na místě dokola, pak jsme se zastavili a smáli se, jak se motáme a padáme… Náš rovnovážný aparát ve středním uchu se totiž adaptoval na otáčivý pohyb, který jsme náhle přerušili, a on nestihl tak rychle na změnu zareagovat. Velmi zjednodušeně – i když my už se netočíme, mozek se „točí“ ještě nějakou dobu dál. Podobně je to třeba s houpavým pohybem na lodi. 
A nakonec ještě jedna zkušenost, kterou můžeme znát a při které je z provozu vyřazen tentokrát mozeček. Taková situace nastává tehdy, když vypijeme větší množství alkoholu. Porucha rovnováhy a koordinace, nepřesně cílené pohyby, nezřetelná artikulace a další změny kvality pohybu jsou právě důsledek dočasně vyřazené funkce mozečku.

Jak rovnováhu rozvíjet v jógové praxi?
V jógové praxi můžeme využít principu opor (a to nejen chodidel a dlaní, ale i dalších, viz níže v praktické části) a také zraku, pohledu – v józe ho nazýváme driští. Další, co nám k dobré rovnováze pomůže, je správné zapojení středu těla a práce s napětím a uvolněním. Opět uvedu příklad z praxe. Když se učíme nějakou novou pohybovou dovednost a máme strach, jsme preventivně ve větším napětí, někdy až v křeči a… častěji padáme. Je to přirozená reakce organismu, který se na pád připraví, aby zpevnění zabránilo úrazu. Pokud jsou ale svaly napjaté, proprioceptory předávají méně informací a také samotné svaly reagují na změny stability pomaleji. Když se pak dovednost naučíme a uvolníme se, proprioceptory i svaly pracují lépe a my padáme mnohem méně.

Shrnutí pro praxi:

• Využívejte OPORY, i ty „neviditelné“.
• DÍVEJTE se správně.
• Mějte správně zapojený STŘED.
• V každé ásaně se na závěr UVOLNĚTE.
  
  
• autor: MUDr. Aneta S. Králová
• www.anetakralova.cz
• foto: Shutterstock.com